Automatické spropitné, tuzér jako povinnost? | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Automatické spropitné, tuzér jako povinnost?

Zveřejněno 3.6.2020

Když se zastřelil čtyřiačtyřicetiletý kuchař Violier, který vedl Restaurant de l'Hotel de Ville se třemi michelinskými hvězdami, komentovala jsem to úplně jinak, než většina mediálně slavných kuchařů v Čechách. Část komentáře převzal bulvár. Francouzský šéfkuchař neunesl tlak a malou prohru, vzal si život, a vezdejší jeho kolegové ihned předkládali veřejnosti, jak kuchaři trpí… 

Bylo to ostudné, to jejich brečení, bylo to trapné a neuctivé k druhým. Kuchaři prý pracují na hraně lidských možností, „desítky“ hodin denně, vyčerpaní z agresivních hostů, v abnormálním stresu a pod gilotinou stále sílícího mediálního tlaku na jejich… úspěch, kreativnější kreativitu a… prý díky tomu propadají lehce alkoholu, více drogám a častěji depresím. No ty vole! Že je prý nutné k nim přistupovat se zvýšeným citem. No, že nebyla hanba ani jednomu z nich?! Ne. 

Ptala jsem se tenkrát ve svém komentáři, co by měli říkat doktoři v malých ordinacích, hasiči a hlavně ti dobrovolní, zdravotní sestry běžné, nebo ty na urgentním, učitelky tříd „v inkluzi“, ale dnes už snad jakýchkoli tříd; co mají říkat další a další profese, kde jde opravdu o životy, o zdraví, o mnohem více, než jen o plný talíř.  

Uplynuly čtyři roky a k mágům v gastronomii se vracím v krátké poznámce. Opět mě z nedělní židle zvedla jejich aktivita, bohužel ne ta pozitivní v kuchyni a na palce. Chtějí se na nás dokonale zahojit, chtějí, abychom nad rámec účtu za útratu vylepšovali jejich vlastní ekonomiku pošramocenou dobou C-19. Jako kdyby ostatním ty dva měsíce neublížily?! Rozhodli se, že nás systematicky oberou o minimálně 10% z ceny koupeného pokrmu. Prý si to zaslouží. A že prý minimálně deset procent!  Zaměstnanci restaurací, barů a kaváren si prý zaslouží automatické spropitné, protože mají takto nastavené odměňování? 

Aha! No to je pěkná lumpárna! Zaměstnavatel zaměstnance zaměstná za co nejnižší plat s tím, že si má zajistit jeho doplnění o spropitné (v tom lepším případě).

My tedy v restauraci zaplatíme nemálo za jídlo a pití, z čehož si má majitel této pokrýt veškeré náklady, opakuji, veškeré náklady, a pak máme přidat ještě do jeho rozpočtu další peníze, aby je mohl dát zaměstnancům, aniž by je danil. Ano, spropitné není ve většině případů daněné a podle odhadů ekonomky Smotlachové z VŠH Češi ročně nechají českým kavárnám, barům a restauracím na tuzérech přes 3 miliardy korun! Čtete dobře. A ačkoli se budou majitelé hospod dušovat, že oni ano, oni daní, opak je pravdou, jak potvrzuje například Petra Petlachová z Generálního finančního ředitelství.    

Jistě, dnes a oficiálně by to mělo být tak, že spropitné by tedy mělo být připočteno ke mzdě. O tuto částku bude zvýšen daňový základ zaměstnance a vstoupí do vyměřovacího základu pro odvody na sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnanec obdrží v čisté mzdě mnohem nižší částku, než kterou původně poskytl spokojený host či zákazník. I proto se to nedělá. Spropitné jde stranou. Málokdo ho vkládá při platbě kartou, lidé většinou nechají deset procent navíc v hotovosti. Dobrovolně! Pokud vše sedělo, jak mělo! A tyto peníze jdou rovnou do kapsy číšníkům, případně určitým poměrem i kuchařům a dalším v týmu, nebo též majiteli. Podle pravidel konkrétního podniku. 

Dávat spropitné je právo, je to především možnost ocenit nadstandardní přístup personálu. Podtrhuji slovo nadstandardní. Běžně milý, normální a správný přístup usměvavého číšníka není důvod pro spropitné. Za to je přeci personál placen zaměstnavatelem! Nebo je snad placený za protivnost, neochotu a špatný přístup? 

Povinnost je lumpárna! 

Copak se zdravotní sestřička na nemocničním pokoji nestará dobře o pacienta? Copak se hasič nestará, neposkytuje, jak nejlépe to jde, první pomoc poškozenému, například vytaženému z hořícího domu? Copak se učitelka nemoří s dítětem často protivné servírky, dennodenně a nejednou zbytečně s tím, že lépe až za tuzéra? Mají od nás snad tyto a další profese spropitné? Dostávají tuzéry za jejich dobře odvedenou práci? Počítá zaměstnavatel s tím, že mrzký plat doplní automaticky ještě… pacient, rodič žáka nebo poškozený? 

Když se podívám, jací lidé tuto lumpárnu v médiích propagují, vidím mladé manažery, dravé hochy evidentně s menší dávkou pokory, ale s o to větším sebevědomím.  V ten moment si vzpomenu na slavného šumavského barda, číšníka Lovecké krčmy na Šumavě, reprezentanta staré školy, kamaráda, machra, za kterým jezdili lidé z celé země, slavní, bohatí i prostí. Vařili u nich tak, aby se jeden najedl nejen hodně, ale i nadmíru dobře a dobrého, a chovali se tak, jak si host zasloužil. Obsluha i kuchyně. Spropitné bral jen jako formu poděkování navíc. A nemuselo ani být, poslaná společná sklenka na závěr s hosty a kuchařkou měla stejný efekt. Bylo u nich dvacet let plno. My tam byli snad sto krát a jako doma. Profíci, kteří vydělali velké peníze a nechali za sebou nejspokojenější hosty široko daleko a dobré jméno. Co by tomu asi řekl? 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(7.6.2020 19:35:03)

Nojo ale jak to řešit???Bojkotem??Tam kde se mi nelíbí a kde se neumí chovat tam prostěnejdu a nepůjdu.Kam to až zajde??

(7.6.2020 20:03:14)

To je jediné řešení, ale.. ani to nefunguje. Lidi jsou ovce a lezou i tam, kde se spálili mockrát. Jinak by nepřežívalo takové množství hrůz... Třeba na Šumavě je to 95% hospod například. Prostě, kde je turista, který se potřebuje najíst, a on prostě potřebuje, bude pořád nejvíce podniků, které by měly zavřít hned! Automatické přičítání spropitného je už to poslední... 

(7.6.2020 18:09:47)

Drzost,arogance...nějak si to popletli,ale bohužel to je všude kolem nás,proto když my chceme do restaurace jedeme 50km ale stojí to za to.V našem okolí to je naprostá tragédie :((

(7.6.2020 19:01:58)

Jenže nás přeci nikoho nebaví... utíkat před hospodama v okolí do dálky..., kde mnohdy též není jistota :-(