Být doma | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Být doma

Zveřejněno 15.3.2020

Co víc bych si měla přát. Královna? No dobře. Úspěch? Jo, beru. Prachy? Ale jasně, těžký, jen dnes zazděný v nefungující Itálii, hm. Sláva? Ale prd, co s ní, takový ego nemám! Moje přání najdete v posledním odstavci, a je i přáním vám. 

Napovím, je to úplně jiná hodnota. Rok za rokem ji vnímám silněji, každým pórem kůže, každý vlasem i nadechnutím. Rok za rokem posledních osm let. A pořád vám o tom píšu, takže určitě víte :-) 

K tomu to prosté „být doma“. Být s tím, koho miluju. Být v objetí, usínat schoulená v jeho náruči… a obložená třemi dětmi :-) Včera, když měl muž nějaké „návrhy“, jsem mu říkala (opět), že dokud budou děti chtít, abychom spali všichni pohromadě, budu tak s radostí i činit. A chtějí to pravidelně! 

V téhle rodině jde prostě sex stranou! V baráku 3 děti, Baruška, manufaktura, ubytování, obchod, akademie, to vše pohromadě. Pokud tedy nepočítám ten sexík extrémní :-), jak co do místa, tak rychlosti, když se omylem octneme s panem P. na pár vteřin, možná celé dvě minuty kdesi bez… zvědavých malých kukadel. Takže maximálně v autě na křižovatce, v kabince při zkoušení svatebních šatů, na spodní terase trajektu a za bouře, při vykládání zboží do garáže :-) Přesto je rodina to nejkrásnější a nejvzácnější, a svoje NEJ si umí plnit i tak. Howgh!

Ale zpět k tomu přání :-) Dnes je aktuálnější, než kdy jindy. Využijte toho, že jste doma, že musíte, že možná i vy máte karanténu. Změňte své módy chování k okolí i v rodině, vypněte televizi, kde mimo tupé reklamní bloky, tupější seriály a zprávy o hrůzách viru nenajdete ničeho - a čtěte spolu z té knížky, co máte už roky koupenou! 

Otevřete láhev dobrého vína a dejte si jen sklenku, pomalu a při prohlížení starých fotek. Vyprávějte si u nich, co pro vás znamenají, jak moc jste byli tenkrát zamilovaní a říkejte to fakt tak, aby druhý věděl, že právě v téhle zlé době, kterou naše moderní historie nepoznala, že právě teď to sedí! 

Že má někoho, o koho se může opřít, komu může položit hlavu na ramena a nechat stékat do jeho vlasů vlastní slzy. Ať štěstí či strachu, obojí se počítá… To je láska. To je být spolu. To je být doma. 

Já dnes na Rozvadově začala odpočítávat dva týdny karantény.

...................

P.S. Na německé dálnici (1 000km cesta dlouhá) se šineme karavanem devadesátkou. Mia kouká z okénka. Po chvilce se zeptá: proč nás všichni předjíždí? Než stihnu odpovědět něco moudrého, něco výchovného, tak Mia dodá: hm, asi proto, že nevezou tolik nábytku a lednici! Tak. Prostě bomba :-)

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(16.3.2020 19:01:54)

Vítejte zpět.."DOMA"...doba je těžká a myslím si,že už teď se začíná odhalovat kdo jaký je ve skutečnosti,lidé pomalu začínají odhazovat masky ,registruji to kolem sebe.Morálka a slušnost se tady bohužel nikdy nedržela a teď ...docela mě to děsí.Jsme ukryti pod lesem držíme se a bojujem...To přejeme i Vám Blani...

(16.3.2020 20:59:44)

Kamarádi, přesně tak to je. Co člověk čte a co slyší, to je ukrutný, ale je třeba to přežít, a to se nám podaří, protože nemáme Borhyovou s Novou, ani žádnou jinou zpravodajskou umělinu, to by byla teprv apokalypsa v první lajně :-) Držte se pod lesem, my za hradbou instalujeme nášlapný a čistíme hlavně... 

(16.3.2020 07:52:25)

Milá Blani, moc zdravím, denně na vás všechny myslím, díky za zprávy,povídání zde! jo jsem tu denně. Maxík, to je už kus chlapa, indiánky super holky. Je to tak není nad náš domov, můj, tvůj, váš ...cítím to stejně silně. Všechno co se ted děje mi připadá jak ten nejzlejší sen. Blaničko, opatrujte se, šťastnou cestu domů!

 

 

 

(16.3.2020 08:15:16)

Max je frajer, holky ho milujou a zdá se, že mít dvě starší sestry pro něj bude velmi dobrá "volba".Já si říkám, že je to nějaký Matrix, že to nemůže být pravda, zvláště pak v Itálii. A mám pocit, že pokud to takto půjde ještě týdny, jak se píše, nepovede to mezi lidma k ničemu dobrýmu...ukáže to, kdo je kdo.