Chci tu bydlet, prosím! Kde, Eli? | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Chci tu bydlet, prosím! Kde, Eli?

Zveřejněno 7.7.2020

Už notnou dobu je předmětem i obsahem monotématických rozhovorů s prvorozenou jedna prostá otázka a odpověď. Za jak dlouho mi bude deset? Za tolik a tolik, Eli, odpovídáme. Nic víc. Někdy ten samej den, nejpozději pak za dny dva, se otázka opatrně opakuje :-) "Notnou dobu" znamená přibližně 2 roky. Proč? K desátým je slíbený kůň…

Za týden má sedmé narozky. Tak jsme vyjeli za koněm. Na jedno odpoledne. Je to narozeninový dárek. Jezdíme na koně dost, a na různá místa, ale tohle místo a lidé hrají prim. 

Eli byla v sedmém nebi, Mia měla svého poníka a MiniMax měl Minikoně. Vlastně to byl pes, ale Max se ho rozhodl vyhřebelcovat i tak. Tolik štěstí v pár hodinách, projížďka podél jihočeských rybníků, gymnastika v sedle na cvičišti, psí kusy s koněm i se psem a dokonce malinké závody. Přičtěte mazlení čerstvého hříbátka… a otevřené pusy dokořán, když vyvedli ze stájí ven koně závodní a… pro Eli ještě více… koně policejní. 

A kdyby to bylo jen o jízdě, ale koně bylo třeba i připravit a postarat se o něj po návratu do stájí. Parta prostě nechtěla domů, Eli trochu pobrekávala a na tatínkovo, že bojovníci nebulí, když je něco bolí, E-liška celá posmutnělá odpověděla, že ji ale nic nebolí, ale že bulet se musí, protože chtějí s Miou u koníků zůstat, bydlet. S nima ve stájích... a pořád, ale pořád se o ně starat. 

No, uvidíme za tři roky. 

A pár foteček!

Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit