Dětský den jinak
Zveřejněno 1.6.2019
Dnešek, tedy Mezinárodní den dětí začal… no jako vše v mé rodině. Jinak. Po snídani si tatínek posadí indiánky na kolena, Max Teo byl ještě ušetřen :-) a povídá jim. Holčičky, dnes máte svátek dětí, tady je pusa a hybaj pomáhat třeba Stefi do kuchyně, já musím do království krále Ombra kácet stromy. Indiánky se rozpláčou. Zvláště pak Eli to nese těžce. Vzlyká a prý že je bojovnice a indiánka a že už je jí pět a že dnes ten svátek dětí… a že si zaslouží respekt a odpovídající práci, třebas a minimálně taky kácení stromů s klukama v horách.
Pan P., aby dcerku uklidnil, tak ji posadí do 4kolky horské služby a pošle na chvilku s Franzem lavinovým korytem pod Marmoladu, připraví pily a cepíny a… jakmile pánové, už na startu shluk špíny a smradu, vyrazí na motokrosových motorkách a 4kolkách nahoru do Hory, přes lavinová pole, stržené svahy a zmrzlý sníh v temných částech stoupání směr Val Ombretta, holky už hledají pohorky.
Musí taky nahoru a basta. Nosit větve, honit sviště, skákat ze skalek a prostě… řádit. Hodinu a půl pěšky do dvou kilometrů nad mořem, Baruška supí, indiánky nahoře zařadí další rychlostní stupeň a jsou nezastavitelné.
Proč to vše? Ve Val Ombretta je Malga Ombretta, salaš toho jména, psala jsem o ni v knížce, třeba si vzpomenete. Uragán Vaia, ten, co zpustošil nemalou část Dolomit, pokácel 600 000 stromů, vyplavil vesnice a zabil na 19 lidí, startoval právě zde, pod jižní stěnou Královny Dolomit. Ano, to bylo tenkrát, jak se narodil Max, marmeládový princ. Uragán z úbočí Marmolady bral stromy, lámal je, pohazoval s nimi, aby je pak nechal na pastvinách, už tak skromných a strmých. Kluci je jeli pořezat, odtahat, vyčistit kravkám louky.
Po loňské stavbě mostku pod salaší, kterou mají na triku právě moji kluci, a částečném znovuotevření stezky k němu a nad něj, už chybí jen posledních pár metrů a… sezona může začít. Jistě máte na dobroty ze salaše, jogurt s medem, například, vzpomínky jako my. Nechceme, aby to byly už jen vzpomínky.
Protože nejen tvrdou prací v náročných podmínkách baví se místní borci, otevřelo se pár láhví červenýho, nakrájel salám od strejdy, kus špeku padl na oltář a sejra ze salaše, notně starej a plesnivej. Co víc? Nic, takhle je to dokonalý!
Miluju tenhle život, kde respekt a pomoc má své místo, kde se ne vše dá kompenzovat penězi a kde podaná ruka má stále váhu. Vážím si moc toho, když lidé pomohou nám, pokud potřebujeme – ale snad více si vážím situací, kdy se na pomoc přeptají lidé dole z údolí nebo z okolních horských samot. Tak to má být.
Tak pěkný dětský den i vám dolů do Čech, děti :-)
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Milá Blani, u Tebe jsou i všední dny JINÉ, natož svátky :-) fotky opět nádherné a indiánky v kraťáscích už jasnou zvěstí, že jaro je u Vás snad pevně zabydleno :-)) Tvoje webovky jsou zárukou JINÉHO čtení a chodím sem moc ráda. Pusa z Beskyd letí! ❤️
Ahooooj, děkuju a posílám pusu na sever!!!
Moc se těšíme na návštěvu a zatím máváme z prvního opravdu letního dnes v Malga Ciapela. Stavíme stan pro závodníky za běh na Marmoladu, obří nádherný stan a holky si to užívají. Max právě poblinkal tatínka... pěkně do vousů .Nejde to ani vymejt :-) :-)
:-):-):-) se směju tomu tatínkovi ...jinak paráda!
No... smáli jsme se všichni. Až na jednoho :-) Jako netušila jsem, že to fakt nepůjde vyčistit jinak, než plamenem!!!
Taková sežehnutá pánská chlouba :-)) :-)))))))
Zní to děsně, ale jo... sežehnutá chlouba, to byla cesta! Ale nevyšlo mi to, poté, co se u večeře nahnul přes stůl, aby cosi podal Mie na druhé straně... a uprostřed hořely svíčky, má z ohně na hony strach :-) Fous mu čapnul, hořel a smrděl výživně!
Blani, už jsem se moc těšila na další reportáž, díky za dnešní krásné ráno, nádhera, je to krásné pohlazení po duši a trochu vzpomínka na mé dětství,na rodiče,které mi připomínáte stále více a více, Blani Vy oba, zdravě přísní,ale milující své děti nade vše.
l "českým dětem" určitě by se líbila rovněž taková oslava, všechno je v nás dospělých, ukázat jim jiné hodnoty, jinou cestu jak se dá žít než se dusit v obchodákách, u televize, zevlovat po sídlišti, znám několik málo rodičů, kteří umí i v Praze pro své děti připravit oslavu dne dětí,oslavu jejich narozenin třeba formou sportovních her, všechno by šlo, kdyby ......těch kdyby je moc.:-(((((
Blani, přeji hodně sluníčka nejen nahoře, ale i na duši, žádné klimatické apokalypsy konečně ať už přijde pořádné jaro, moc vzpomínám, a někdy v Praze arrivederci. :-)))))
Máte pravdu, Helenko, lidé těch "kdyby" mají tuny, a přitom stačí trochu chtít... Přejeme krásný den, já u počítače, indiánky uklízí na toaletách pro hosty a pak pojedou uklidit byt po jiných hotech... s Baruškou. Myslím, že fakt platí, že práce šlechtí :-) Poté je čeká bláznění na kole a před obědem starost o zahrádku, mají skleník, hromadu kytek, kompost... kompostují jako divé :-) a vedle mají dřevěný domeček, kde mohou trávit volný čas, tvořit a růst... Jasně, děti, které žijí ve městech, v bytech a s rodiči vytíženými prací mimo domov, to mají jinak. Ta volba ale je. I my jí prošli...
Budu se těšit na setkání v Praze, jistě něco naplánujeme :-) zatím pozdravy a poděkování za milá slova!