Do školy, no anebo ne | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Do školy, no anebo ne

Zveřejněno 3.9.2020

Pořád je to na nás moc rychlé, pořád nestíháme vnímat ty změny. E-liška nastoupila do druhé třídy. Ach ano, proč nemohla zůstat pětiletou alespoň ještě pět let :-), byla to doba kouzelná! Ale budiž, jdeme zodpovědně na věc! Vlastně, my prázdniny z jednoho úhlu pohledu nemáme nikdy, z druhého je máme stále. Tak nevím :-)

Eli se učí průběžně i v létě, ale dnes jsme to zahájili i novým předmětem. Jo, jo, v letošním roce k „předmětům navíc“ z loňska, jako je atletika a klavír, přidáváme ještě angličtinu a dějepis. Oba zatím v klídku, ale přesto pomalu do drilu. Co necháváme ale volně plynout, je přítomnost Mii Ronji na hodinách starší sestry. Naše čtyřletka má své tajné písanky, učí se také angličtinu a vůbec, chce ve všem dohánět starší sestru. Sama od sebe. Nebrzdíme ji, ale ani nepopoháníme, ani nemotivujeme. Je krásné vidět, že to funguje i tak!  

Loni jsme začínali školu zde, mělo to punc svobody a dobrodružství, nádech objevování a samostatnosti, tak, jak si školu první roky představujeme. Letošní start je ryze v duchu zámeckém, poklidném, ale s finišující přípravou na atletické vrcholy sezony. 

Domácí škola nám umožňuje atletickou přípravu bez jakýchkoli omezení a na druhou stranu, učíme se i cestou na závody nebo mezi disciplínami. Mnohdy to bohatě stačí. Prakticky: o víkendu vyjíždíme obytkou do Ostravy na Zlatou tretru. Hodiny na cestě za stolem - hodiny učení, kdepak čučení na blbosti v tabletu! 

Jsem ráda za tuto jedinečnou symbiózu a z celého srdce děkuji mému panu P., že právě toto je naše cesta. Sama bych na ni odvahu nenašla a před pár lety bych o ní ani netušila. Velkým pomocníkem nám je i fakt, že na ni nejsme sami, že po ní jdou i jiní a že ji ušla řada borců světového kalibru.

Domácí škola a vrcholový sport. Životní filosofie. Cesta, kterou vyšlapala či vyšlapávají taková esa světového sportu, jako třeba sněhová královna Ledecká, hokejista NHL Zacha nebo tenisové dětské superhvězdy, sestry Fruhvirtovy. Na další příklady by mi nestačila celá stránka textu. Nebojte, nejsme v tom ani sami, ani nejsme ničím výjimeční, jen je nás podobně „poškozených“ pouze do 2% populace, a to svádí mnohé k poklepání si pořád ještě na čelo.   

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(3.9.2020 14:06:28)

Moc děkuji, Blani! Na všechny se těším včetně kocourů a myší.  :-)))))))))

(3.9.2020 14:10:35)

Myšáci tu jsou, to jo, ale kocour vzal roha, 2 dny o něm ani stopa! 

(3.9.2020 10:38:54)

Tý jó, to je houbařská úroda, nádhera, Eli, taky doufám,že ted v září si na ně vezmeme na Šumavě kosu, ovšem, jestli nám je hajzl koro nesežere.

Taky jdu do školy, ale až 22.9. a těším se na kolegy, vracíme se do mladších let, chováme se úplně stejně jako tenkrát, ale je to fajn.

Eli i Mie ať se daří ve sportu i v učení a Maxíkovi at nachytá dost myší a rozdělí se s kocourem.:-)))))

 

 

(3.9.2020 13:36:13)

Helenko, u nás ani houba, včera byla Baruška s holkama na Orlíku a našla jen... jednu bedlu. Na fotce to je z velké sklizně v severním Finsku loni v tuto dobu. Bohužel, letos nás zatím míjejí... 

Budu se těšit na zítra, už vše chystám... a samozřejmě, na večeři jste u našeho stolu!