E-liška jí hlínu, měla bych asi uvařit… | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

E-liška jí hlínu, měla bych asi uvařit…

Zveřejněno 21.1.2015

Ke snídani jsem na vesnickém trhu pořídila domácí jogurt, který jedna místní žena dělá do takových malinkých keramických mističek… Nebyl levný, ale nešlo ho nemít :-) Jsou nádherné, dekorované květy a obě už jsme do nich zamilované. Malá pak byla nadšená jak z poctivého jogurtu, tak posléze z mističky na hraní; a já se v dobré náladě rozhodla do jedné z nich zasadit roztomilý kaktus, který jsem cestou z tržiště potkala. Tedy, jeho jedno minimiminko. A ozdobit si tak venkovní stůl, kde sedáme k jídlu i hraní.

Je pozdní dopoledne, nejdřív vyhodím z karavanu pana P., má dnes těžký úkol, půlhodinovou ostrou chůzí ke vzdálenému útesu a zpět, protože se nám nějak kulatí. Poté vyhodím kaktusa na stůl a následuje prcek, ať větrá a může nahánět sousedovic kocoura. Než se obléknu a vyběhnu také, najde E-liška na stolku jaksi zapomenutou lžičku od minula a…  čerstvě zasazený minikaktus! Jasně, však v té mističce od maminky bylo před chvilkou něco tuze dobrého k papání - a pustí se do hlíny. Ne, nenabere si jednu malou k „degustaci“, aby jí to došlo, ale půlku do pusiny rovnou, a hned nabírá druhou. Ačkoli se kření, nic jí nebrání tam vrazit i lžičku druhou, ještě plnější… a až pak začít prskat. To bude rodové, asi. Je po tátovi, taky nejdřív jí a pak o tom teprv přemýšlí :-) Asi je čas jít něco uvařit.

Jedli jste někdy pizzu s bramborama? Já přiznávám, že předloni mě ji koupil můj chlápek poprvé a sem si myslela, že si dělá prču. Ale byla úžasná a dnes ji mám mezi bonusovými :-) Stejně tak podezřele může znít moje obědová divočina, těstoviny s bramborem. Pasta e patate, říkají špagetové. A tady, kde jsem byla dnes, se říká „Past` e patane napulitan“. Vařím s Marií, starou kuchařkou z nejšpinavějšího města poloostrova. Ona ví a já se učím.

Nejsem receptářka, však to znáte, ale alespoň náznakem se pokusím, ať víte, co za neapolitánskou tradici kuchtěnou v Palermu chystáme:
půl kila brambor na kostičky, o trochu míň těstovin, ale jen ty na fotce (malinké pruhované náprstky), jiné se pro to nehodí :-), půlku másla, skleničku olivového oleje, půl litru zeleninového poctivého vývaru, cibuli, malou mrkev, celer, dvě sklenky bílého suchého, sůl a pepř čerstvě mletý, no a sýr! Dejte čtvrt kila, ideální je provola, mladé pecorino a parmezán.

Osmahnu najemno nakrájenou cibulku, mrkev a celer na oleji a máslíčku, přidám kostičkované brambory a lehce je zatáhnu. Pak přijde na řadu vývar, šup s ním na brambory, promíchám, chvilku prohřeju pospolu a poté necelý litřík vlažné vody. Zakreju pokličkou a nechám brambory hóóódně změknout. Poté přidám těstoviny na 2-3 minutky max, aby byly na půl huby vařený. Tedy ne „al dente“, ale al „půl“ dente. Lehce osolím, bacha, sýry jsou slané! Přidám bílé víno, promíchám a vrchol! Sýry! Ideálně na kostičky krájené, lámané, hrubě strouhaný neva. Poté dotáhnu 2-3 minutky vaření. Vše pěkně pohromadě!
Sundám z ohně, přidám čerstvě drcený pepř a posečkám minutku u zavřeného hrnce. Chutě se spojí! Lehce promíchám a servíruju na předehřátém talíři, na stole zakápnu oliváčem - to pro bongustáje, tedy labužníky a jeho milovníky. Nic víc. Chudé, prosté, ale… boží. Táhne se, vypadá divně, ale boží. Mnozí by nad tím ohrnuli nos, ale ráda bych vám to jednou u mě doma uvařila, je to… totiž boží :-)

Tradice, jako uhlířina z brambor a knedlíků u nás na horách.

Někde se dělají p&p řidší, až do konzistence polévky, je tam jen více vývaru. Do základu se dá přidat třeba slaninka, také mortadella, lžíce rajčat, můžeme přihodit bylinky dovnitř i na dekoraci, ale ten pravý recept, ten je takový, jak jsem vám ho popsala. Se sklenkou bílého, a poté rudým pomerančem na závěr… a ani E-lišku už nenapadlo, dokonce celé odpůldne, degustovat místní úrodnou půdu!

Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit