Je to tak, u nás je fronta od otvíračky do zavíračky. Dlouhá. Za roh. Děs. Chápu.
Ale... jinak to nejde :-) Decimovat zájemce, selektovat ty perspektivní či… segregovat jiným způsobem? Ale kdepak, prostě se u nás čeká, protože čekání růže přináší a život je třeba lehce zpomalit.

Vzpomínám si v Lisabonu… fronta na éterické Pasteis de Belém, 45 minut kdykoli tam vlezete, nebo v San Gimignanu před zmrzlinárnou s tituly Nejlepší na světě... fronta dlouhá jako garáž na Šinkanzen! A co potom nejlepší pizzerie v Římě, tedy na světě, kam se neberou rezervace a všichni, bohatí, bohatší i Šmírové stojí venku a čekají, až jiní dojí… aby na dřevěných lavicích staré knajpy poté zasedli a mačkaje se na baťůžkáře vedle… si užili. A mohla bych dávat k dobru i jiná výjimečná místa, prodejce, výrobky, atd. Jo a na místo v nejlepší restauraci na světě se čeká mnohdy několik měsíců, ačkoli za tisíc euro jeden dostane pouze uzený vítr, želé z jehličí a kulatý prach, no a na Ferrari… se čeká i několik let :-) U nás to nemůže být jinak, milý Šímo (stěžovat na FB kavárny, že se u nás stojí fronta). Ani náš produkt, stejně jako ty jmenované výše, se neprodává jinde - a stejně jako ony, i tento je extrémně poptávaný. To přeci víme všichni :-), ale musím to zase a znovu napsat, bo tím pádem se ve Slunečné kavárně denně hromadí stovky nakupujících z celého světa a každý si přeje chviličku pro sebe. Na marmošky koukat, vyfotit se (či si je, či někoho, či tu největší na světě) a i ti, co brblají, tak nakonec, když na ně dojde řada, dělají totéž, fotí! Minulý týden, ten předtím, pak i tamten & tento byla ale fronta obzvláště výživná, táhla se schody dolů ke garáži… a jedna moje fanynka to nedala :-(

Tedy, dala si v jednom místním penzionu s restaurací (každý ví, že tam vaří děsně a chovají se tam děsně, přesto pořád to někdo zkouší) řízek zřejmě nazelenalý a problinkala noc. A ačkoli jí nebylo dobře, přišla k nám do fronty. Marmeládová fanynka. Zda tím nočním zážitkem, či zda nedočkavostí z blížícího se momentu M, prostě omdlela a šeredně se buchla do hlavy o podlahu. První byl u ní jakýsi lékař, tedy, tvrdil to. Zraněnou k sobě přivedla ale jeho paní, doktor jen stál… a jeho první pomoc se omezila na: kam se cpete pane, copak tomu rozumíte? To oslovil mého pana P., kterého jsem přivolala a přinesla mu náš záchranářský expediční bágl, protože jsem viděla, že jinudy cesta nevede. Když to „doktor“ viděl, tak s první pomocí - stání u na zemi ležící ženy - „intenzivně přestal“ a zmizel. Zraněnou nechal ležet mezi kupujícími na holé podlaze. Stabilizace, změření tlaku, prvotní ošetření tržné rány, asistence do příjezdu záchranky i upozornění rodiny zraněné, to už bylo na panu P. Následoval odvoz na chirurgii do Sušice.

Super je, že Modrava má stanici záchranářů a je to od nich k nám na zahradu pět minut. Pan „doktor“ ráno druhý den zavolal, a když jsme mu nechtěli povyprávět o tom, co se zde po jeho odchodu dělo, bo je to cizí člověk, začal se rozčilovat, že tu nejdříve stál ve frontě děsně dlouho, a že při „zásahu“ u zraněné někdo jeho manželce rozšlápl brýle (asi upadly). Drahé, za 10 tisíc prý, dodal. A pak že volal sanitku, tak nemohl být všude. To bylo poslední, co do telefonu řekl.

Závěrem ještě jednou, nejsme standardní cukrárna (omlouvám se), chodí se k nám pro zážitek, ne se rychle a levně nadlábnout, mazat a zapomenout. Chodí se k nám vidět „to“ i „tu“, chodí se k nám na domácí dílka, která připravit chce nemálo času. Děkuju sama za sebe, že to chápete, a brblalům vzkazuju: dejte pokoj, nebo změňte adresu v navigaci, případně si odpusťte ty zaprdloušský připomínky, jako mistr Šmíra… „fronta a bez obsluhy“! Protože naše holky, Baruška, Anička, Vanesa, Evička i Barča dělají maximum jak v obsluze, tak v přípravě a pečení denně od rozednění. A zhasínáme daleko po půlnoci… Poté vaříme 3 dny marmeládu. Ve Slunečné kavárně nejsou ani prázdniny, ani volné víkendy, ani jiné volné dny. Víc už neumíme. To vše proto, abychom vám mohli nabídnout ty nejlepší dorty, exkluzivní sladkosti, marmelády s velkým příběhem… mnoho dalšího, a vše s úsměvem :-) Abych nezapomněla, pane Šmíro, kvůli lidem jako jste vy, bych s nadšením zdražila :-), bylo by pak u nás více místa!

Jo, a já ty holky, které to vše „mají na svědomí“... prostě obdivuju!

Děkuju za pochopení
Blanka, ta z lesa

P.S. Paní A. mi napsala dopis a poslala dáreček, a to ani neví, že E-liška o ní denně „mluví“ několikrát, protože to byl první zraněný, první sanitka, první úraz…, který kdy viděla. Já děkuju za hezký dopis, Andreo, a také za marmeládky! A dejte na sebe pozor!