Jinakost dráždí | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Jinakost dráždí

Zveřejněno 24.8.2019

Zdá se mi, že po třech letech života na příjemné samotě, kdy devět měsíců v roce potkáme málokdy cizí duši, nepočítám spřízněné vlky, jeleny, sviště, kamzíky a kozorožce, mohu s klidem na srdci prohlásit, že horaly tady, Italy na severu, hrdé příslušníky k národu Ladinů, nikterak nedráždí ani jinakost, ani bohatství, ani úspěch druhého. 

Jistě budou jiným způsobem nesnesitelní, a mnozí i jsou :-), ale peklo, které jsem prožívala v Čechách, přesněji na Srní, je světelné roky vzdáleno. Nemohu přesto a nechci usínat na vavřínech :-) Jinakost dráždí i na dálku. Neplatí, že sejde z očí, sejde z mysli. Z černých myslí nejspíše touha plivat nezmizí ani po deratizaci a desinfekci souběžně. Vlast mám na dosah a tím, že část roku budeme nyní trávit na renesančním zámku na přesném rozmezí Jihočeského a Středočeského kraje, bude dozajista opět „veselo“. 

Někde jsem četla, že „jinakost často dráždí nemoudré jedince k verdiktům bez slyšení druhého“, a že „čím méně víme, tím ostřejší názory tasíme“. Bože, jak já s tím souhlasím! Bože, jak dokonale jsem to poznala na vlastní kůži, celá moje rodina! Jak je to tím jediným, co nám trčí jako vztyčený ukazováček před očima, po rozhodnutí do Čech rodinu občas „vrátit“, a s rodinou i marmeládové království. 

Po odchodu na Pohoří na Šumavě jsem byla měsíce bez signálu telefonu i internetu. Spojení fungovalo jen z města, nebo od kostela. A začaly kolovat fámy jak v původní rodině a mezi původními známými, tak napříč lesy i polnostmi okolními. Chtěla jsem jen žít vlastní život a s vlastním chlapem. Na samotě daleko od všech. Nic víc. Bez potřeby to každému vyprávět. Nevyšlo to. Abych nás zachránila, založila jsem tento portál. Několik tisíc „zpráv“ jsem vám tudy dodnes naposílala… Nelituju, to ne, ale nebylo to prostě ani dobrovolné, ani námi chtěné. 

Snažím se, stovkami a stovkami článků tady na webu, snažím se ukázat vše podstatné i méně. Už jsem si zvykla. Nikdo si nemusí nic domýšlet a spekulovat. Seznamuji vás s naší prací, starostmi i radostmi, s tím kde jsem otěhotněla a jak i kde zase porodila a jak :-), ráda se podělím i o radost z koupě nového auta i z plánování dalších expedic – na jednu startujeme za dvě vyspání, jak připomíná Eli. 

Ráda se pochlubím úspěchem, nerada, leč odvážně popíšu botu způsobenou, přiznám prohru, a téměř dennodenně zasvěcuji čtenáře do nitra domácí školy indiánek. To je velmi křehké téma, však máme silně vyhraněný názor na školství i jeho nejposlednější reprezentanty, však nemálo píšu o hrůze nevýchovy, nevšímání a nezájmu ze strany rodičů i společnosti. Můj muž říká, že pokud chci od ostatních hodně, musím sama dát ještě více, a že tvrdost se vyplácí. Někdy je tvrdý hodně. A přísný. Ale ví, že rozbředlost, vyměklost a nedůslednost je cestou do pekla rodiny a poté i společnosti. 

Jsme tu dokonale nazí. Smějeme se, radujeme i pláčeme veřejně. Jsme dotknutelní. Kdo si přeje plivnout, má cíl i možnost, kdo má nutkavou touhu ublížit, nedokážeme mu zabránit. Samozřejmě, pokud se nepřiblíží na dostřel, nebo nepřekoná zámeckou zeď. 

Seznamujeme vás s naším životem, životem jedné stále rostoucí rodiny, životem tolik odlišným od těch běžných. Nechci napsat normálních, protože kdo má určit, co je normální? Možná i proto sem chodíte :-) 

My jsme na neobvyklé cestě vstříc vzrušující budoucnosti, novým dobrodružstvím, jsme na ni denně, ale nejsme na ni sami, jste v závěsu, jste vedle nás, jste kolikrát před námi :-), prostě s námi! Vy, naši přátelé, fanoušci, klienti a ti druzí. A to nám pomáhá přečkávat i momenty, které nesou stopu závisti, nepřejícnosti a dalších libůstek české povahy.

Ačkoli vím, že jinakost dráždí, nemohu jinak. Vím ale také, že sdílet to, co mnozí za bláznovství považují, za plnění snů, jindy za riziko či jen za momenty rozechvívající bránici, je cesta, ze které nemohu nyní sejít. Tak i proto se těšte na video, které na webu zveřejníme za pár hodin, video s pozvánkou na ten velikananánský podzimní sabat! 
 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(27.8.2019 12:21:36)

.........však nemálo píšu o hrůze nevýchovy, nevšímání a nezájmu ze strany rodičů i společnosti....... tohle jset zveřejnili den po našem odjezdu!!!! Mám si to brát osobně? :-) :-) :-)

(27.8.2019 13:32:19)

Cho chi... hele, my pro Tebe doma zřídili zvláštní místo u snidaňového stolu  :-) :-) Takže, je to jen na Tobě! 

(27.8.2019 13:34:07)

Korýtko pro prasátka???

(28.8.2019 07:52:50)

P říká, abys nes..l a raději si připravil ruce na podzimní práce v parku :-) Já může jen dodat, že všechno na světě je naše svobodná volba :-) Pozdravy z bydlíku, co se minutu za minutou vzdaluje... z Čech! 

(28.8.2019 08:01:48)

Rukama máchat umím dokonale a prstem ostatním ukazovat, co mají udělat umím prej taky moc dobře.... Já jsem na podzimní práce v parku připraven již teď! :-)

(28.8.2019 08:13:53)

Pak se budeme těšit na společné snídaně i práci :-) Ahoj z cesty... Anebo povídá P., dojeď na snídani na sever, bude šampaňské Madam Klikotů a losos na grilu. Co den to prý bude úmorně stejné :-) 

(28.8.2019 08:27:09)

Vyřiď panu P. prosím, aby neprovokoval a radši se věnoval řízení! Prej šampaňský a losos na grilu! A kdo to teď tady má do oběda vydržet skara.... :-) Šťastnou cestu

(28.8.2019 09:21:51)

znáš ho, on nikdy neprovokuje :-) on to myslí vše vážně  :-) 

(26.8.2019 06:48:14)

Blani, jadnak opravdu krásná fotka, pro mne jedna z nejhezčích. A pak, no chci tu napsat něco smysluplného a všechno mi přijde trapné, tak proste ještě ze jste takoví “jiní” a umíte to ukázat. Držím palce ve všem.

Mimochodem ty brambory teď jíme takhle taky dost často a je to ňam ňam, ještě třeba s brynzou či čerstvým sýrem a pazitkou :-)

(26.8.2019 06:57:38)

A kdo určuje, co je a není trapný, Jíťo? U mne by to mohli povídat možná dennodenně :-) :-)  My, Ty, já a jiné čarodějky, my  si můžeme psát tady co chceme a  jak chceme, tak neboj a... už se těším, až vás všechny opět uvidím!! 
A děkuju za ty palce, že je držíš :-) Pusu!   

(24.8.2019 21:57:41)

Jsem teď na nějaký svatbě:-) A jsem docela pěkně pěknej ...  A i na ty svatbě si jen tak otevřu tvůj tentononc ,abych si přečetl co by the way is new . Na lopaty my ale serem ,ne !!? My jsme jiný a máme svůj svět a ten si nedáme VZÍT !!  I ❤ love You All 

Fuck you lopata :-) :-) :-) 

(24.8.2019 22:59:58)

FUCK YOU LOPATA   :-))))))))

(25.8.2019 17:14:15)

:-):-) :-) Jen malá kontrola, co jsem tu včera sesmolil...Dobrý je to! :-)

(25.8.2019 17:24:16)

...no a teď si představ, co se bude dít poslední říjnový víkend!!!  :-)

(25.8.2019 17:41:14)

To je přímo nepředstavitelný !! Bude to jízda :-)

(25.8.2019 19:50:07)

Spoléhám na vás všechny :-)

(24.8.2019 16:02:19)

Ano, jinakost dráždí, zažívala a zažívám si ji dodnes, nelituji toho, ale pro opravdové přátele, jsem to já a vím, že takovou mě berou. Ostatní co nevěděli, a nedalo jim to spát, to si vymysleli, byla jsem podezřelá, divná, občas to bylo i nebezpečné, ale nezlomilo mě to, abych se před nimi plazila. Závist se neodpouští, o tom jsme si na webu několikrát psali, jsou to duševní mrzáci, líný něco ze s sebou udělat a tak škodí kudy chudí. Myslím, že máme hodně společného, vždy budete mít, rodinko, moji velikou podporu! Jsem ráda,že jsem vás všechny ještě v mém životě poznala. Když se nějaký takový chudák kolem mne mihne odd Elišky jsem se naučila jedno slovo "lopata". S pokorou, úctou, láskou H. :-)))))

(24.8.2019 16:08:48)

Lopaty! Je jich nemálo, včera se dcery s mužem vrátí z města a povídají, mami, je to tam samá lopata, nikdo nepozdraví! A tím to začíná :-(

Helenko, děkuju a budu se moc těšit na konec října na zámku, dnes jsme domluvili i koncert vážné hudby k tomu, bude to nááádhera! 

(24.8.2019 09:20:24)

Bilá vrána zdraví bílé vrány. Jsem jiná a jste jiní. Trvalo mi ... velmi dlouhou dobu, než jsem přijala jinakost jako svou neměnnou vlastnost, které si nesmírně vážím a cením! Vděčím za to Tobě/Vám. 

PS: Blani, by the way, ta fotka je neskonale kouzelná! Tolik lásky, souznění, štěstí z ní přímo proudy tryská ❤️

(24.8.2019 09:24:21)

Svůj k svému sedá :-) Děkuju, že jsi! 
Fotkou jsem chtěla udělat dnes radost i nám samotným, bo na sebe prostě čas ani nemáme. Včera muž říká, že snad i jako jo, ale pak se vzbudil Max, pak usnul, pak šla malá do koupelny, vzbudil se opět Max a když usnul, všimla jsem si, že musím zhasnout v parku, pak se vzbudil Max... opět, a když definitivně usnul, už jsme vedle něj spala i já :-) Takže... tulení jen na fotkách!  Pusu Tobě! 

(24.8.2019 08:59:47)

Ahoj Blani,

Vy přece víte moc dobře, že jsou lidé, kteří plivnou jedovatou slinu na všechno. Myslím, že to dělají proto, že jsou sami impotentní ve smyslu žití a nešťastní z toho, že změnu nezvládnou a neumí. Pak je možná dobré je politovat s vědomím o kolik jsme bohatší my, kteří to umíme a popřát jim hezký den.

Moje životní zkušenost je naštěstí jiná. Máme kolem sebe tolik přátel, že přes ně nevidíme na ty ostatní. A Vy to máte, věřte mi, taky. Helena

(24.8.2019 09:20:29)

Ahoj Helenko, děkuju za milý text, budu věřit, že hodně lidí, třeba většina, to má jako vaše rodinka! To je super. Třeba e to pomalu světem zlepší, ačkoli to je spíše moje přání, než že bych tomu věřila :-) 

Je pravdou, že kamarádi pomáhají, jako včerejší návštěva z Písku na zámku, bylo to hodně milé a jeden pro přítomné dobro a souznění mohl na vše to okolo v dáli i zapomenout... Díky každímu, kdo píše jako Vy :-)