Mrtvý jelen měl taky raději sedět na prdeli? | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Mrtvý jelen měl taky raději sedět na prdeli?

Zveřejněno 10.11.2018

Píší, že jsem měla zůstat na prdeli doma. Že mě nikdo nenutil přivést na svět dcerku na dálnici či syna za rodící se apokalyptické bouře kdesi v horách, že si nemám co stěžovat. Přidávají i další odsudky. Tolik ubohostí v reakci na články v médiích informující svět, že na něj přišel malinkatý dědic, Meruňkový princ. Jako fakt? Tak asi takhle: naserte si všichni, kdo s těmi odsudky, radami a pliváním zamořujete své vlastní životy. Nás se to nedotkne, to si zapište za uši, že ne, ale vás to pomalu sežere zaživa. To jsem chtěla povědět. Dneska. Dneska je po 13 dnech slunečno, zapojili nám elektřinu a… přesto píšu o nekonečnosti lidské blbosti. To díky některým zpětným vazbám z Čech. 

Já si vybrala můj vlastní život před čtyřicítkou dobrovolně a jedu jím na plné kule! Konečně, a mám to štěstí, že mohu dělat, co se mi líbí, co mám ráda a co se mi zdá nejlepší pro moji rodinu. To je absolutní štěstí. Děkuju osudu, že jsem našla posledního Mohykána, mohla odjet za humna a roky cestovat s tím, že je fuk, kterého prcka a kde porodím, kde budu žít a kde rodinu živit, protože podstatné jsou úplně jiné věci. 

Ptáte se, zda uragán a povodně, zda laviny a drastické sesuvy půdy z posledních dnů u nás doma jsou tím nejlepším pro moji rodinu? Upřímně? Vy moji odpověď neznáte? Sakra, že jo! Stokrát raději pod Horou, kde s jarem padá za den i několik lavin jedna za druhou, než na špinavé ulici města plného agresivity, cizosti, pachu závisti, nevšímavosti a strachu z přicestovalého nebezpečí. Stokrát raději vysoko v horách, kde občas hrozí sesuvy tisíců tun kamení, než tam, kde hrozí destrukce svobodného srdce a zdravého selského mozku! Koho to krká, komu to leží v žaludku, ať si všímá raději vlastního jistě dokonalého životního příběhu a nekomentuje, čemu nerozumí. A nikdy nebude moci rozumět.  

Raději budu zachraňovat moji dcerku ze skalního převisu či ohroženou černou zmijí, než úchylem v parku, feťákem u školy, nebo americkým seriálem v televizi. Raději žít život tvrdý a těžší, s hlavou neskloněnou a v respektu k divoké přírodě, raději usínat s vědomím poznaného nebezpečí, než si slepě myslet, že žiju v pohodičce online světa širokých chodníků, nad kterými se ztratilo nebe! 
Umřela bych na nicotu vše obklopujícího dekadentního konzumu, co k dispozici čtyřiadvacet hodin denně. Tam, kde nebezpečí už nelze rozeznat, natož svobodně pojmenovat. Kdysi to bylo zlo plíživé, trestali ty, co mu dávali jméno, dnes už přerostlo všechny černé sny z osmdesátého čtvrtého a stalo se samo sobě strážcem.  

Ano, to je ta prazákladní hodnota - já přítomná nebezpečí tady v lesích pod jižní stěnou nejvyšší hory Dolomit umím pojmenovat, znám je a mohu se jim postavit. Jsou čitelná, ale jen hlupák by jimi pohrdal. Tam, odkud jsem utekla, jsem už nebezpečí neuměla ani identifikovat. Připadalo mi všudypřítomné, tak dokonale prolnulo naprosto vším… 

A co s tím má ten jelen? Zemřel za bouře, kdy se narodil můj syn, Max Teo, první toho jména. Nic víc.  

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(12.11.2018 03:37:42)

Blani,nemohu nenapsat,tak krasne od srdce to dokazete napsat jen vy,ani nevite,kolikrat v mem zivote jsem to chtela presne takto  vykricet i ja.Ale bohuzel ,vzdycky jsem na nekoho brala ohledy (rodina,kamaradi).Dneska toho lituji,uz je pozde,ale pro vas ne.Moc si Vas vazim ,nenechte si ....srat....na hlavu.To co jste zatim ve svem zivote dokazala je uzasne,a ti,co zavidi a spini...jak jste rikala..at jdou do prdele.Jeste jsem tu nasi krasnou cestinu nezapomela.Jsem moc rada,ze jsem Vas poznala.At se dari..pozdrav vsem u vas doma.Moje heslo je.....zivot je moc kratky, abych ho resila s volama

(12.11.2018 08:08:37)

A ted uz to vi vsichni parchanti, napsali jsme jim to z Ameriky i Italie, a vlastne z Cech a vlastne to tim uzavirame, tohle bidny tema, a jdeme si zit dal, jak chceme :-) Obe dve. A dalsi fanynky tady, a na skarohlidy prdime! Jsou to nase zivoty, tak proc by je maji zit jini!  

(11.11.2018 17:14:04)

Milá paní Blanko,

kdysi dávno žil ve starověké čínské zemi občan Chu. Třikrát byl ustanoven ministrem, třikrát byl odvolán. Vždy,ale tvrdil: To co přichází ,beru jako něco, co se nedá odmítnout. To co odchází ,beru jako něco, co se nedá zadržet. Zisky a ztráty,  to nejsem já. Nemám čas starat se, zda si mně někdo váží nebo mnou opovrhuje.  Vlastně žil svůj život na plný koule. Přesně tak jako Vy a Vaše rodina.  

My sami se vždy těšíme na Váš komentář k nějakému časovému údobí, a to nám maximálně dělá radost. Na fejs ze zásady nechodíme. Zdržuje nás to, nemáme zájem číst plky některých lidí, kteří sedí doma právě na té prdeli, kritizují a sami by se v kritických momentech podělali.

Je dnes Sv. Martina a tady je docela teplo /cca 9 stupňů / , za oknem kvetou venku muškáty jako o život. Sníh nikde , mráz rovněž ne . Denně vzpomínáme na to, co se u Vás v minulých dnech stalo, již i z důvodu toho, že všechna ta postižená místa jsme v létě prošli  a s Vámi sdíleli. 

Máme vás všechny rádi. Všechn, tam pod Horou,  pozdravujeme. Děti, Pavla, Barušku, hrdinné záchranáře,  o kterých se tolik neví a prostě všechny lidi pod Marmoládou.

Moc a moc zdraví . 

Naďa a Mirek z Vysočiny.

(11.11.2018 21:25:49)

Díky za toho svatýho :-) Naše první super husa byla na Pohoří, tedy na Baronově mostě. S partou sousedů a budoucích přátel! Začínal tím můj společný život s mužem, v novém domě a s novým příběhem... Moc ráda na to vpomínám. Letos měla být kachna. Pěkně si jí vykrmujeme. Na jezírku u koz. Zmizela předevčírem. Mrcha. Někdo nám ji asi sežral... taky měl hlad. A tak povídám mužíčkovi, víš, jak je dnes sv. Martina, jak jsem si chystala kachnu... no, ehm, moc by ti vadilo, kdyby byly tousty :-) :-) :-) 

Moře pozdravů kamarádi a děkuju za to, že tu se mnou jste! 

(11.11.2018 11:54:42)

Blani, všechny Tvoje knihy, příspěvky, články, pořady... pohladí vždy na duši, vedou k zamyšlení. Opakovaně. Mám ráda i reakce Tvých fanynek a fanoušků. Je to mikrosvět hodných a slušných lidiček, do kterého ráda často a cíleně unikám z reality všedního dne. A ten zdravý pud sebezáchovy mi dlouho v životě chyběl...vždyť víš... Nesmírně si vážím přátelství s Tebou. DĚKUJI za vše ❤️ s úctou J.

(11.11.2018 21:19:33)

muž mi kouká přes rameno a povídá, že píšeš na minuty přesně sto let po konci velké války, která se i tady u nás hodně zapsala... slyšela jsem záznam posledních výstřelů, pak ticho, pak zpěv ptáků... jak je vše pomíjivé... i zlo války. i zlo lidí dnes. někdy mívám pocit, že online svět nás - společnost zabíjí či ničí víc, definitivněji a dokonaleji, než jakákoli lokální válka. Posílám Ti pusu. I dnes. 

 

(11.11.2018 08:32:54)

Milá Blanko, chtěla jsem ještě upřesnit, že čtu pouze to, co píšete Vy v knihách a zde. Pokud se ovšem dovím i nějaké jiné informace, např. na internetu, tak čtu raději pouze hlavní zprávu. Komentáře ze zásady nečtu nikdy u ničeho. To by asi bylo k nevydržení, jak píšete. Bohužel mám dost dobrou představivost o tom, jak to na takových diskuzích asi vypadá. Nemám ani facebook, právě z tohoto důvodu. Mě by asi bylo hodně brzy hodně špatně. Držte se a mějte se.

(11.11.2018 09:02:12)

Zdravý pud sebezáchovy se to jmenuje...  :-) Jsme na tom stejně!  My tomu tady říkáme informační a digitální detox  :-) Krásnou neděli! 

(11.11.2018 00:10:22)

Ať se děje, co se děje, držte při sobě! Vaše děti budou silné osobnosti! A ty jednou, v tomto zvráceném světě, plném plivání špíny, budeme potřebovat! Držíme Vám všem palce! Holkám posílám pozdrav od našich dětí (znají se ze Srní i z Ostravy, i když Vaše holky to nemůžou vědět)  a Maxíkovi pusu na čelo a mooooc síly! Měli jsme k Vám vloni namířeno, jen na počasí, které bylo, jsme vůbec nebyli připraveni, tak jsme výpravu od moře do hor vzdali! Teď mě to mrzí ještě víc, že jsme krásný marmoládový kraj ještě v klidné době, před letošní hrůzou neviděli! Zase bude líp! Držím palce a myslím na Vás! Všechny! I jeleny! 

(11.11.2018 09:04:46)

Moc pozdravů z ráje, ač po uragánu a povodni, je to pořád ráj!  Věřím, že příště ta návštěva vyjde, protože tady je prostě furt krásně . třebas dnes, na nule, mlha a prší, přesto je to radost jít ven! Pusu od dětí, tedy x 3 :-) 

(10.11.2018 15:15:00)

Ahoj Blani,

moc často z Valašska nepíši, dokonce ani soucit s průšvihem pod Horou a přání všeho nej k narození Maxe, protože vše již bývá řečeno. Toto mi ale přitisklo prsty ke klávesnici. Znám to moc dobře. Je to pořád stejné - když nemám kozu, tak ať chcípne ta sousedova. Když mám život na nic a neumím s tím nic udělat, poradím druhému, jak by měl nebo neměl vypadat ten jeho. Napsala jste to skvěle. Tleskám, bravo a tak vůbec. Můj muž má heslo pro takové chvíle - psi štěkají a karavana jde dál. Tak ať ta Vaše nikdy a nikde nestaví.  Helena s mužem a vnukosynem Honzíkem, my všichni Valaši.

(10.11.2018 16:50:50)

O to víc si Helenko vážím napsání! Děkuju a moc pozdravů z kraje, co vstává z kolen... Však jo, karavana jde dál! 

(10.11.2018 11:05:15)

Blani, v Čechách se vždy najde nějaký ten duševní mrzák, plný nenávisti, závisti a hořkosti,který sedí na prdeli u televize a nechá si vymejvat mozek a je spokojený. Ale to není ani váš ani můj svět,ve kterém bychom chtěli žít. Oni ano, protože na víc nemají,ničemu nerozumí a ani rozumět nechtěji, věřím, na boží mlýny a dříve nebo později je zcela určitě jednou zaživa semelou.

Jsem ráda, že pod Horou je opět sluníčko! Moře pozdravů a tutti! :-))

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(10.11.2018 11:18:06)

Helenko milá, je to 14 dnů, co jsem porodila a tak jsem to dnes oslavila výšlapem nahoru Horou, pod průsmyk Ombretta. S indiánkama. Mrzne, až praští a je to úžasný pocit. Jen ty hrůzy, co tu nadělaly horské potoky...  Tohle, co právě popisuju, jsou okamžiky k nezaplacení. Nedají se ani pořádně popsat. Pro takové okamžiky má smysl žít vlastní život... Pěknou sobotu a zatím!  

(10.11.2018 10:32:06)

Milá Blanko a všichni kolem Vás. Sleduji Váš životní příběh již od samého začátku. Čtu vše, co napíšete a též i to co o Vás napíší ostatní. Nevím proč, ale v Čechách je to asi národní sport, každého, kdo se rozhodně žít jinak nebo jinde, nebo je v něčem lepší než ti ostatní, hned odsoudit, zavrhnout nebo rovnou vyhnat. Přežijí jen ti nejsilnější a to Vy jste. Moc Vám držím palce a vzduchem posílám pusinku na čelíčko. Opravdově. Luxová I. Praha

(10.11.2018 10:43:18)

Milá Ivanko, děkuju za podporu a hezká slova! Jen si říkám, jak to jde vše přežít, čist úplně všechno sem i tam :-) :-) Já mám brzdu:  nikdy nečtu články ani rozhovory, co mi vyjdou, nikdy ani na vteřinu nečtu komentáře a nikdy se nekoukám na věci, co o nás natočí :-) :-)  Jen se mi občas něco donese od nejbližších a... mrzí to Spíš kvůli nim, protože vím, co pro náš příběh musí dělat, než kvůli mojí maličkosti - mám imunitu :-) Ale je pravda, že Čech umí toho nad sebou - jak píšete Vy - odsoudit, pošpinit a zavrhnout tak rychle, že jsme v tom jistě machři světa! I proto jsme jinde... :-(