Na plnou hubu | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Na plnou hubu

Zveřejněno 3.5.2019

Přiznáme si, že naše děti díky nám blbnou? Že ničíme sami aktivně naši i jejich budoucnost? 

Denně se na našich cestách světem potýkáme s faktorem, který, ač se prvotně nezdá, ovlivní příštích padesát let našeho světa více, než možný nedostatek vody. U té si tak trochu víme i rady, víme, jak jí šetřit i jak ji „vyrobit“. Co ale nechceme, a musím podtrhnout slovo „nechceme“, je vnímat obrovské změny v chování dětí za poslední roky. Tam si rady nevíme, rady neposloucháme a já osobně mám pocit, že to většinu ani příliš nezajímá… 
    
Ale kdepak, to už nezachráníme jen „přemoudrým“ papouškováním o tom, že děti chytré a hloupé, rozumné i prosté, zlé i vychované měla a má každá generace i epocha - žádný selský rozum tady už neplatí. Tohle může být definitivní. Nepřítel našich dětí je blízko a umí se tvářit jako přítel! 

Teče nám do bot. Ač máme všechny předpoklady pro nejklidnější, nejdelší a nej… život za poslední stovky let, který by měl generovat nejlepší jedince, opak je pravdou. Vytratil se nám, někdy i chtěně, obsah slov jako je respekt, úcta a pokora, ztrácíme schopnost předávat hodnoty, na kterých stojí nejen naše civilizace, ale též obec i rodina, ztrácíme citlivost a nenacházíme, a neposkytujeme tak dalším, sociální dovednost. Naše děti už jen stěží rozpoznávají stavební kameny sociální gramotnosti, ale bez problémů v předškolním věku rozeznávají několik forem závislosti. A my to kamuflujeme odpověďmi o tom, že potomek… pěkně hraje fotbal, doma moc nezlobí (přece se nepřiznáme) a s kamarády si rozumí (rozumějme v hraní online her). Vlastně do bot nám neteče, máme je už docela plné.  

Jak z toho vybruslit? Co pomůže? Sebevzdělávání a četba. Hlavně ta kvalitní četba, a ne vždy to musí být až četba dětí, ale prvotně se jedná o čtení dětem. A pak rodinné vazby, společné sdílení zážitků, momentů i běžných, rutinních aktivit. A co nejdál od televize s dementními seriály, soutěžemi hlouposti a festivaly pro 200 milionů blbců, pokud mám parafrázovat nedávný rozhovor českého zpěváčka o jeho účasti v Eurovizi, která ničím jiným, než festivalem pro 200 000 000 blbců fakt není! Co nejdále od telefonů a na ně napojených online chatů, sociálních sítí s jejich podlým lajkováním, co nejdále od všech druhů e-závislosti, která je zrůdnější a nebezpečnější, než drogy a alkohol, protože napadá mozky svých obětí v nejrannějším věku! Nedávno totéž pro světová média prohlásil i princ Harry s tím, že se nebojí přirovnat konkrétní hru, kterou denně hraje online minimálně 80 milionů dětí, právě k drogám či alkoholu. 

A pak je třeba povědět jasně a důrazně všem rodičům, co si myslí, že vše okolo sociální dovednosti zařídí škola, stejně jako první návštěvu divadla, zubaře či muzea. NE a NE, nikdy to nebude a nesmí být role vzdělávacích institucí, ty nemohou suplovat rodinu. Zubař, divadlo nebo soubor sociální gramotnosti, první cesta i okna poznávání... v doprovodu rodičů! To v několika úvodních slovech o sociální dovednosti dětí, faktoru, jemuž se nedávno věnovala mediální scéna. 

Je též moderní, a v jistém slova smyslu i situaci si zjednodušující, prohlašovat, že sociální dovednost mají získávat děti od svých kamarádů. Opravdu? Od těch samých, kteří touto nedisponují, a kde lze mnohdy úspěšně zpochybnit i její úroveň u rodičů. Pokud si přiznáme, kudy to nejde, a proč tomu tak je, pak jsme vyhráli první část bitvy. Druhá je stejně tak zásadní. Budeme se ptát, kdo tedy? Kde tedy? Jak k ní, k té sociální dovednosti. 

Chtě nechtě zůstává břímě zformátování malého jedince na rodičích, protože ani kamarádi, ani vyučující za nepovedenou sociální dovednost dětí, která nerozvíjená a nekultivovaná může vést k dalekosáhlým škodám v pozdějším a pozdním věku, ničím neručí a nikomu se nezodpovídají. Až se nám vrátí prcek naformátovaný partou z vedlejší ulice, či pedagogem profesně a lidsky tvářeným všelijakými strachy, politickou korektností, mrzkým platem či nezájmem o problematiku, budeme chtít svádět vinnu za peklo na ně? Ano, budeme, naučili jsme se to dobře – může za to vždy někdo jiný. O partách nám přeci vždy říkali, že pomáhají „socializovat“ a o učitelích se nesmělo negativně ani vzdechnout, natož mluvit. Ale pravda je opak. Chyba bude v nás. Jen v nás. 

Už jen samotné slovní spojení „být spolu“, pokud mluvíme o rodině, je v jeho dokonalém naplnění odpovědí na mnohé dotazy směřující k dobrému startu do budoucího rozvoje právě sociální dovednosti. Být vedle sebe neznamená být spolu. Aktivně spolu. Vkrádá se odpověď typu… „a co moje únava ze zaměstnání, starosti rodinné či existenční, moje vlastní zájmy a koníčky, dotěrná touha být chvilku konečně jen a pouze sami se sebou, moderní floskulka o potřebě dobít si baterie meditací…, jak se s tím popasovat? Na to mám jedinou odpověď: odpovědnost. 

S dětmi přišla velká odpovědnost za každou minutu našeho života, slovo, které před nimi vyslovíme a gesta a postoje, kterými komunikujeme s okolím. Vím moc dobře, o čem píšu, do pětatřiceti jsme netušila, že vedle lezení po skalách, létání s křídlem pod širým nebem a honění kluků by mělo být něco, co mému životu dá režim. Opravdový režim a pravidla, a že bych je poté mohla kdy někomu předávat. Dnes mám tři děti, dvě firmy ve dvou různých zemích, píšu knížky a… prioritou mi je nově čas s dětmi. 

A vhodný čas je podle odborníků třeba u společné večeře, ale též snídaně. Ale pouze a jen pokud je ovšem společná; ve dvou třetinách českých rodin si každý člen bere jídlo do jiné místnosti, jí v jiném čase a souběžně s tím čte, reaguje na zprávy v telefonu, kouká do počítače či sleduje televizi. Jsme opět u toho, být vedle sebe, tedy v bytě každý v jiné místnosti s jiným jídlem a v jinou dobu, není být spolu! Tím předáváme dětem jen špatné, velmi špatné sociální dovednosti, přesněji nedovednosti. 

Říkáte si, co o tom ta marmeládařka může vědět? Podle průzkumu SÚ AV ČR je totiž vše v reálu opačně, než píšu. I proto mám pravdu :-) Vidím okolo sebe děti netknuté sociální dovedností se sociální inteligencí na minimu, děti špatně vzdělávané a s mizernou slovní zásobou, protože i podle průzkumu AV se čte stále méně, blízcí na sebe moc nemluví, nikdo nikomu nic nevypráví, a i kdyby, druzí by to stejně neposlouchali, protože s telefonem v ruce na chatu s kámoši to jde fakt blbě! Rodiny jsou občas spolu tím, že spolu potichu a bez velkého zájmu o další účastníky sledují televizní pořad či přenos. Povrchnost? Ano, dokonalá! Naše povrchnost. 

Podle dalších odborníků identifikuje nejlépe dnešní děti: odtažitost, těkavost, nesoustředění a neschopnost chápat slovo mluvené i čtené, slabá slovní zásoba a nechápání významu gest… Některé matky mi teď napíší, že třeba s hyperaktivními dětmi, co jim tu diagnózu napsala okresní specialistka, je těžké cokoli jinak. Tak abych se krotila. Kdyby si tak ony matky byly schopny přiznat, že je to ve většině případů jen výmluva pro jejich neschopnost či nevůli děti vychovávat, že je to nejednou i strach lékaře rodičům o jejich slabším nadání vychovávat potomky povědět. Zní to strašně, ale je to dost moderní výmluva na rozmazlené a neposlouchající děti. Když píšu vychovávat, myslím tím od prvních dnů a velmi, velmi aktivně. To neznamená přísně, ale především důsledně.  Bez ohledu na dostupnou gůglvýchovu z klávesnic podobně postižených a mediálně prsené instrukce především některých amerických vipek, co hrdě porodem rezignují na jakékoli vychovávání a "tradiční vnucování" dětem. Ano, výchovu zamění jedním slovem za manipulaci a je vystaráno. V rozhovoru pro čtený list ji zamítnou, přidají další nálepku a je jistota, že další česká maminka s úžasem ten moderní postoj přijme! Čím větší kráva, tím větší prostor před kamerami, zvláště pak, když jako nadstavbu nad opovržením potřebou sociálních dovedností potomka dávají útok proti "zvrácenému tradičnímu gender rozdělení"!  Svět si dělá do vlastních kalhot. Matce na narodí syn, ona to vezme statečnou "nevýchovou" kupředu a prozradí všem světovým médiím, že TO sice pinďourka má, ale nikdo TOMU nebude vnucovat, že je TO muž a jak se má jako muž chovat.      

Součtem všeho je rapidní zhoršení schopnosti dětí zapojovat se do života komunity, schopnost spolupráce, schopnost vyprávění, u kterého by pak chybělo aktivní naslouchání, což je velmi frustrující moment především pro dospívající jedince. Prožila jsem si ty roky ticha, kdy jsem nevěděla, co v partě, v hospodě či na srazu říkat, a když jsem začala, mluvila jsem jen sama k sobě…  Ačkoli jsem četla jako divá a se slovní zásobou problém neměla, chyběla tam přidaná hodnota toho společného v rodině, společného času, vyprávění, naslouchání, podpory a motivace. 

Sociální dovednosti a gramotnost, na rozdíl od sociální inteligence (a pojmy si mnozí z nás často pleteme), to jsou hodnoty, které pokud děti nezískají v předškolním věku, některé hodnoty rámcově, jiné v plném detailu, budou mít velké problémy s jejím nabytím později. Nastane doba školní, čas plný možností, povinností, úkolů a vjemů. Naše děti tak automaticky poplují po hladině dosažených sociálních dovedností bez šance na hlubší pochopení a propojení.  

Každý z nás rodičů by měl pochopit zlaté pravidlo: „Sociální gramotnost a dovednost se nevyučuje, ač se o to náš systém snaží, ta se získává.“ 
 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(10.5.2019 23:34:40)

Taky se s tím peru. Dost jsem vám o tom psala . A stále to trvá. Tom má jen spolužáky, kamarády stejných zájmů ne. Protože vozit stromky ve 12 letech na vozíku nebo teď už i traktůrkem, u kamaráda zahradníka, pomáhat doma svážet a ukládat dřevo apod. s ním spolužáci ve svém volném čase každopádně nebudou. Teď je složité mu vysvětlit, proč to tak je. Ale jednou bude velmi šťastný. Stolař, tesař, cokoliv, čím si teď už přeje. A pak si i ty správné kamarády najde. Dcera to má tak půl napůl, je přizpůsobivější, tak to má kapku jednodušší. Snad půjde naším směrem, uděláme pro to maximum. Kdyby to šlo, dám vám tady krásnou fotku, jak si oba spokojeně sedí na stromě a jakou nádhernou dřevěnou štokrli manželovi syn vyrobil v dílně dalšího souseda k Vánocům. Nádhera! Jen škoda, že toto česká základní škola tak málo podporuje. Ale už jen 3 roky. Na vysněném učilišti bude líp a bude šťastný za možnost realizace! Držte se, jsme v tom s vámi! 

(11.5.2019 09:07:51)

Jsem ráda, že vám to tak krásně funguje a... právě pro ten boj, nebo lépe střet pohledů, "kultur vychovávání", a postojů rodičů, které jistě vaše dětí prožívají ve svých kolektivech, my musíme jít jinudy. Já asi nejsem tak silná, abych s  tím uměla fungovat a dětem dobře radit, možná je pro nás domácí škola i trochu útěkem... Držím palce, Barčo, ať dřevo voní stále více :-) 

(4.5.2019 21:49:22)

Pod tohle se můžu jenom podepsat. Ano, stojí to něco energie navíc, sama vidím, o kolik je jednodušší pustit dceři pohádku, a mám klid na cokoliv, ale nechci to dělat, beru to jako vyjimecnou záležitost (stříhání nehtů u nás, jinak bych jí je v životě neostrihala). A nejhezčí je její radost, když jíme všichni tři společně u stolu, kvůli tomu jsem ve čtyřiceti začala vařit :-)

(4.5.2019 22:15:15)

Boží, miluju tyto reakce, není vše na světě ztraceno... Jen vím, že existuje i mlčící, případně pouze nadávající většina :-(

Vám třem držím palce, však jsi marmeládová čarodějka, tak to je všechno jasný :-) Krásný večer a pěkné jaro!   

(4.5.2019 15:07:53)

Už od včera si tu přemýšlím a mám ty své úhly pohledu...dceru jsme připravili pro život co nejlépe jsme dokázali, i tak je v okruhu bílých vran. A ty to mají složité...často bojují proti větrným mlýnům. Mnohdy neúnavně. A z nakoupených ran pro svoji jinakost se hojí všelijak. Spíše až s věkem nabírají sílu a odolnost. A jsou vděčné za existenci jiných bílých vran. Nepřijdou si pak tak odlišné a ojedinělé... Děkuji Vám všem pod Horou, že jste!

PS: v práci občas slýchávám při odchodu svých klientů - buďte taková pořád! Budu. Mám to pod kůží, lecos už srovnané, ale mnohé stále rozpracované...s pokorou...s úctou :-))

A sněhem mi tam nezapadejte, přátelé! Pusu ❤️

(4.5.2019 18:03:50)

Dnes jsem viděla nad útesy hejno bílých vran... Byly krásné. Bylo jich pár. Svět jim mohl jen... závidět. Proč říkat víc  :-)

(4.5.2019 10:11:12)

Je to právě tenhle důvod,proč ještě nejsem u vás,kamarádi. Slíbil jsem si ,ještě když byli klucí úplný mimina ,že je nikdy neopustím. Stal jsem se na nich svým způsobem závislý, chci s nima trávit co nejvíc času ,učit je ,ukazovat svět a opatrovat. A taky ukázat směr ,nechci a ani si nepřeju, aby mě v tom zastupovala škola ,nebo nějaký  státní systém ! Jsou to moje děti a já určuju kudy půjdou! Žijeme ve městě,není jednoduchý se vyhýbat různým vlivům ,který na nás působí ,ale omezit se dají . Klucí sportujou,lítaj po venku,metaj salta. Fakt!   Kladivo i sekeru umějí vzít do ruky.Práce se nebojí ,nejsou to žádný vořezávátka :-) ...jako jejich spolužáci  :-( 

Stůl v jídelně jsem vždycky chtěl mít velikej . A taky ho mám ! Každý den u něj sedíme při večeři a o víkendech i při snidanich a obědech,když nám paní Pecková něco uvaří  :-)   Prostě mít RODINU je KRÁSNÝ a KAMARÁDY TAKY  ❤ 

(4.5.2019 11:46:34)

Napsal si to dokonale, milý Pecko! Proto jsme asi kamarádi :-) :-)

A to o velkém stole? Nikdy jsem ho neměla, 35 let ne. Pak jsme našli Pohoří na Šumavě a tam byl obrovskej, řekla bych 3, 4 metry dlouhej, pořádná fošna, používali ho pro party na oslavy. A muž povídá, ten si necháme, akurátní velikost, to je stůl pro naši rodinu. Pak už se to s námi táhlo :-) U našeho stolu v Dolomitech jsi seděl a co vím, P. chystá ještě větší z jednoho modřínu s metrovým průměrem! I pro nás je to symbol. 

Máme Tě rádi!  

(4.5.2019 12:14:12)

Věřím,že ty naše stoly jednou spojíme v jeden!! Mám vás rád!

(4.5.2019 12:15:23)

Pusu všem a... dnes a zítra má v Malga Ciapela... vydatně sněžit :-)