Pak jednou... | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Pak jednou...

Zveřejněno 18.7.2019

Půjčím si kapitolku z mé třetí knížky "Nebát se přát si", abych Pavlíkovi pověděla, že jsem tady a každý okamžik, abych milovala a děkovala. A až nastane den, ten z fotky, chtěla bych pro něj udělat opět cokoli :-) i PAK mu povím, kým mi byl, je a bude.  

Tomu muži, co mne každý den zachraňuje, aniž by to tušil, věnuji můj úsměv.
Tomu muži, co mne dennodenně trpí i podporuje, ačkoli jsem mnohdy jako zemětřesení hladomorem násobené, věnuji tlukot svého srdce. 
Tomu muži, co mne den co den překvapuje a udivuje, věnuji každou slzu, jež přináší pláč štěstí. 
Tomu muži, co mi je den za dnem po boku, necouvá a neodchází, nemohu dát více než poděkování. Poděkování za to, že je! 

Tomu muži, co se zbláznil jen a pouze proto, aby pobláznil jednu holku, které už se začínalo říkat mladá paní, tomu muži, co pro naše nejasné obrysy života na horské samotě obětoval vše, co vše vložil do projektu marmeládové holky z lesa, nebudu moci nikdy vyjádřit dostatečnou úctu a obdiv. Jsem tak trochu zbabělec, nadmíru introvert, co raději napíše dlouhý dopis, než řekne do očí krátkou větu. Nikdo mě nikdy nenaučil chválit druhé, protože nikdo nikdy ani nechválil mě. Pořádně ani nevím, sakryš, jak se to dělá. Mám přijít, poklepat mu na rameno a povědět, poslouchej, Pavlíku, jsi dobrej! Jsi nejdobřejší! No to mi nejde. Asi bych se u toho zakuckala, začala se chechtat nebo rychle mluvit o potřebě koupit novou velkou lednici, jen abych odlehčila mému já, které prostě neví. 

Stejně tak neumím vyjádřit soucit, lítost nebo kondolovat, aniž by to bylo strojené, trapné či přímo hrozné. Napíšu cokoli, ale nepovím to. Zčervenám, začnu se potit a ztrácím slova. Trémistka. Nevěříte? O to je to horší, protože byste si mohli myslet, že ta světem a médii ostřílená podnikatelka se právě dnes a právě ve vaší přítomnosti chová jako naprostá kráva. 

A tak i lásku vyznávám jinak než šeptem do ouška, a neumím, no fakt že ne, vzdychat ani ty prasárničky pod peřinou, na seně nebo na kuchyňský lince, třebaže bych to někdy chtěla. Jo, dělat je, to jo, ale povídat o nich?! Hanbou bych se propadla. 

..............................

Ta face apka k tomu fakt svádí :-) Pan P. je kus, Barušce připomíná toho ultrastarce z pevnosti Boyard, no a já budu docela slušná stará bába :-) Když jsme fotky udělali, mohla jsem se potrhat smíchy, fakt jo :-) 
 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(24.7.2019 10:20:28)

Vládce hor a mocná čarodějka :-)) :-))

(24.7.2019 10:32:04)

Ty brďo, to nezní vůbec špatně :-))))))