Naše prvorozená je úkaz. Dokonalý. Její život pomalu ale jistě odpovídá na naše otázky o výchově, o škodlivosti socializace, o životě daleko od „normálu“, na otázky, které jsem si spolu s vámi pokládala od narození, s každým textem tady nebo v knihách, který svět dětí, svět ten i tamten komentoval. První pětiletka. 

K dnešku sedí jeden pohádkový příběh o holčičce, co zvířátka snad raději než lidi, a já se jí ani nedivím. Povídání, jak krátký, tak kouzelný, o jednom odpůldni prvních červencových dnů. Já byla s Lojzou na kontrole v Čechách a Baruška hlídala indiánky, a tak dnes podávám, jak jsem slyšela: O Eli a malém konipáskovi třasořitkovi. 

E-liška chodí poo spinkat. Lehne si k taťkovi do postýlky - pokud je tatínek doma, zpívá ji o skřítkovi, co se objevil za oknem, a pokud ne, usíná sama. Spí skorem dvě hoďky. Tentokráte to bylo jinak. E-lišku probudilo takové prý uplakané pípání, slaboulinké ťukání, snad jakoby do skla. Za Eli přišel ten skřítek? Dcerka se probudí, jsou tři hodiny odpoledne, a vydá se pátrat po těch zvláštních zvucích. Kouká za všechna okna, dokonce dvakrát. Nic. Zaposlouchá se a ejhle! V pokojíku Barušky, který je přes chodbičku, zvuk zesílí. Netrvá to dlouho a malá indiánka… nakoukne do kamínek, kde skleněné okénko! Uvnitř byl uvězněný konipásek! Zatoulal se tam komínem. Záchrana byla na dosah ruky, ale, nic není jen tak. Opucovaný třasořitka putoval v hrsti naší holčičky do její postýlky. Odpočívat přeci. Je hodina spinkání! 

Po nějaké době jde Baruška zkontrolovat situaci a najde E-lišku pod peřinou, spokojeně si oddychující, a v dlani svírá malinkého zachráněného ptáčka. Zdá se, že i ten spí. Když se dcerka probudí, hned spustí, ale Baruš, neboj, žádný vajíčko ten pipík v kamnech neudělal, a ani bobek, jen… jejda, udělal mi bobek na peřině.
Pak se Eli zvedla, odnesla konipáska na louku u jezírka a řekla mu, leť domů. Letěl na první dobrou!  A moje dcerka, náš Matlafousek narozený v dodávce na dálnici? Zdál se být tou nejšťastnější osůbkou na světě.

Eli je pět let. Dnes. Její početí i narození, to byly dny, které změnily můj a náš život. Děkovala bych Bohu, kdybych věřila.