Provence, výroční a Marco Polo | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Provence, výroční a Marco Polo

Zveřejněno 25.7.2019

Má velké silné ruce, ať mrzne nebo ještě víc, jsou pořád teplé, umí pohladit, vzít za kmen stromu, když je třeba s ním pohnout, umí ochránit. Občas si tu sílu ani neuvědomí… :-) Stiskne moje ramena a přitáhne si mě k sobě. Cítím jeho dech na šíji, vůni jeho parfému (ten fakt můžu nonstop) i srdce pomalu bijící. Jak mne drží, otočí nás oba čelem k zrcadlu. Je z toho kapitola v jedné z knížek /můžete ji hledat/ :-) 

Uběhly dva roky od našeho potkání se. Opět v Provence, tentokráte ne s dodávkou, jako poprvé, ale s obřím karavanem v rámci první expedice. Píše se rok 2014. V obytce máme zrcadlo, takové to předsíňové, téměř na celou postavu. 

I dnes po letech vidím nás dva. Najednou mne pustí a vystoupí ze zorného úhlu zrcadla. Stojím před ním sama. Já, Blanka. Já? Nedávno synonymum pro komplexy, ta v koutě, kterou nikdo nevnímal a když, tak nebral vážně. Já? Nejistotou hrbící ramena, holka, které chybělo objímání, důvěra i síla snít. 

„Představím ti tvýho nejlepšího přítele, silnýho, chytrýho a odvážnýho, že vedle tebe tak blizoučko nikdy nikdo takový nestál, povídá. Představím ti někoho, kdo ač nemá, má koule jako bejk, výdrž jak ruská armáda a nefňuká jako městská děvka. Představím ti to nejlepší, co tě mohlo v životě potkat, Meruňko. Představím ti někoho, na koho můžeš bejt oprávněně pyšná.“ Stojím tam a čučím na svůj vlastní obraz.

Nalil to do mne bez váhání, neptal se, co si myslím, že se mu zdráhám věřit, nalil mi do hlavy cosi jako akcelerátor sebevědomí, chytře odměřený opiát jménem sebedůvěra a sebeúcta, elixír potřebnosti pro vlastní použití. A pak opět, zas a znovu. Asi se mu to povedlo :-)

A dnes si to vše užívá jako první. Ve všech slova smyslech. A nemá to vůbec jednoduchý. Jsem štír, nebezpečný až fatálně, a se vším tím, co mi nakukal, snad ještě více :-)

Uběhlo sedm let. Mám rodinu a to početnou, super práci a mohu se s klidem ohlédnout. Kus cesty jsme ušli od léta roku 2012.  

V pondělí přivezl nádherný Mercedes Marco Polo, naložil nás všechny, dali jsme pár dnů v San Remu na Květinové riviéře a teď brouzdáme mokrou trávou v Provence. Pláně u Valensolu, trhy v Digne-les-Bains, to kouzlo starých okenic v modré a podbízivých hlasů trhovců s upachtěnýma rukama… Zase a opět. Jako tenkrát na našem prvním velkém eskejpu, jako když mě balil (ani nemusel, já byla „zabalená“ prvním dotykem :-)) 

Máme úchylku na obytný auta, to víte. Jo a taky se prostě může zdát, že ty dodávky, ať už se tam dá spát nebo ne a přesto se tam spí, jsou naším údělem. Co s malým autem. Placatým nebo hubeným. Fakt je, že jsme jich vyzkoušeli nemálo. Mercedes nám sedí, ať už je to naše sněhobílé Fau ajns nebo tenhle mikroobytňák Marco Polo. Sice máte v ceně velikého rodinného obytňáku s koupelnou, horkou vodou, troubou, toaletou a pořádnou ložnicí něco, co musíte neustále přeskládávat, abyste našli buď děti, ledničku nebo tlačítko, jak se ze střechy dělá bidýlko na spaní, jak říkají indiánky, ale je cool a sexy :-)

Vůbec nám to nevadí, protože milujeme právě tu CESTU a nejlepší pro nás je pořád jedno a totéž, být spolu. A tady se SPOLU cítíme nejvíce. 

Oslavili jsme 7 let! 

A pár fotek v galerii :-)

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(26.7.2019 13:10:43)

Gratuluji k 7, jětě aspoň 7x7 :-)

fajné fotky

(26.7.2019 13:41:52)

Děkujeme a splníme, a pravidelně poinformujeme :-)  A já přeju krásné léto!

(26.7.2019 07:16:25)

Všechny fotky vyzařují radost, štěstí i pohodu :-) zachycují obyčejné a současně i neobyčejné okamžiky, mikrosvět zvaný rodina. Fotky mám všeobecně moc ráda, už pro ten zachycený moment, který se nikdy nezopakuje, ale ve vzpomínkách se dá po jejich shlédnutí zatoulat do minulosti.

V Beskydech se to probouzí do krásného dne, tak doufám, že i pod Horou je tomu podobně a v kempu se to hemží spokojenými turisty.

Opatrujte se mi! ❤️❤️❤️ 

(26.7.2019 07:25:15)

Dolomity pozdravují Beskydy a po včerejším večeru s kroupami, sesuvy půdy (opět uzavřené silnice) a mnoha telefonáty od hasičů, policie a novinářů, zda žijeme.... to vypadá na pěkný den i tady. 

S těma fotkama máš dokonalou pravdu, a já to mám posunutý asi ad absurdum, prostě digi fotky v počítači mi nesedí - mužím mi koupil profesionální fototiskárnu až do velikosti A3 a není nic krásnějšího, než si vzít do ruky pořádnou fotku a kochat se i nad tím tiskem, barvou a onen mikrožážitek si dát třebas nad kuchyňskou linku. Víš, že tu máme fotky všude, a brzo to bude ještě hustější :-) 

(26.7.2019 08:13:40)

Hmmm...chjooo :-(( ty přírodní živly Vás tam trápí sakra často! Spíše jeden střídá druhý :-(  jsou mi jasné všechny dopady tohoto běsnění...nějak mi dochází slova...držte se! Ale je čeho? Vím, že jste třeskutě statečný! Vždyť ono nic jinýho ani nezbývá...

Pusu všem :-)

(26.7.2019 08:28:15)

Ale ne, to není běsnění nikterak výjimečný, to je příroda, jak má být. Jen my lidi jsme. XXXX bo stavíme domy, kde být nemají, rovnáme toky, vše rozbijeme cestami a pak se divíme, že máme škodu. Naše blbost. My to vidíme takhle, proto si nestěžuju na přírod, ale jen a pouze na chování lidí před, a mnohdy i po té divočině. 

(26.7.2019 08:47:10)

Za vším hledej...člověka. Ano, lidé si za to mohou sami. Příroda se chová přirozeně, odplácí a umí to i živelně. Taky umí odměnit. Jedinec to nezachrání a ani nenapraví. Snad jen skromné přání nakonec - ať je těch NATURE lidí co nejvíce!

(26.7.2019 09:12:48)

Obyčejní lidé už nezmění nic. Jsme tupci, co staví silnice a baráky tam, kde by stovky let dozadu nikdo nic nepostavil. Lidé fungovali v souladu nejen s přírodou a respektovali nejen tu. Nic z toho se nevrátí. Je nás moc, není pro nás místo, chováme se jako kokoti a po nás potopa. Tady je to vidět na 10000%  Změnit svět znamená změnit sebe sama, vlastní rodinu a její chování. A to jde sakra těžko, když si nedílnou součástí nemocné společnosti, kde tě vše nutí fungovat jako tupec. Uzavřený kruh. Až utečou všichni z Maroka do Evropy, pak bude super místo na žití Velký a Malý Atlas :-) se tam nastěhujeme jako pionýři na Divoký Západ s novodobým osídlením :-) 

(25.7.2019 14:51:28)

Provence  to je vůně rozmarýnu, tymiánu a levandulových polí s kouzlem horských vesnic a skvostnými pozůstatky římských časů. Provence moje srdeční záležitost, snad ještě aspoň jednou podlehnu jejímu kouzlu.

Blani, velký dík, dnes mi dáváte vrchovatě pocitu štěstí, pohody, lásky, obdivu...

Bez hledání jsem poznala,opravdu,tu knihu mám několikrát přečtenou, nádherná kapitola "Na samotu silná". Doufám, že se nemýlím.

Nádherné fotky indiánek i přírody, kouzlo levandulových polí. Za vše děkuji.

S láskou a pokorou H.

 

 

(25.7.2019 15:10:33)

Krásný den do Čech z dolomitské kroupové smršti... Pusu z dálky a moc děkuju za krásná slova!