Rodit se dá i na louce. Nebo na Sicílii :-) | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Rodit se dá i na louce. Nebo na Sicílii :-)

Zveřejněno 7.1.2016

Chlív jako v tanku, poletující odpadky, temno na chodbách, že E-liška prosila, aby mohla jít ven, protože uvnitř je to „zlobivý“. Kam se otočíš, tam to nefunguje, zákazy vstupu aby se nepropadlo to, či nespadlo tamto. A když jsme vlezli do výtahu za doprovodu asistentky ředitele nemocnice, Eli koukla na stropní světlo, ukázala a řekla… fuj, to je špinavý. Naštěstí česky. Co patro, to kaple a křížky… kam vejdeš, trochu chladno a vůně kostela. Počítače a jiné technické vymoženosti, co znám z českých nemocnic, nejspíše personál dobře uschoval, nebo maskoval. Zvláštní místo. Tady budu rodit. Asi.

Starý profesor Onofrio, ke kterému mě doporučil náš kamarád pescivendolo, tedy prodavač ryb a rybář v jednom, na mě čekal s úsměvem. Se divím, je to sicilská kapacita, univerzitní profesor a šéf porodnické kliniky v místě, ale asi jsem měla prostě doporučení, které se neodmítá… Tady to funguje jinak.

Na stole lunární kalendářík, něco jako dětské razítko a dobře ořezanou tužku; taky pár papírů, štos kopíráků, přes které vytvořil zápis, a pak jsme si hodinu povídali. I kancl gynekologa v Horní Dolní, kam jsem kdysi docházela, vypadal v porovnání s tímto místem jako velín leteckého provozu na Heathrow. Primář si poslechl srdíčko Minipecičky, kouknul na i do mě, vzal si 130 místní měny, a venku mezitím E-liška a děda Antonio bavili celou nemocnici. Děda zpocený posedával na schodech, poté, co je spolu několikrát vyběhli, a malá sjížděla mezi místní honorací po zadečku dolů, nahoru pak jako hafík po čtyřech. Uvedli jsme se. Ještě kdyby okukující věděli, že jsme „z východu“ a bydlíme v karavanu :-)

Na fotkách kaplička vedle ordinace, čekárna vedle ordinace, a já za plentou v ordinaci. A vykulená sestřička.

Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit