Ten pocit zažít | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Ten pocit zažít

Zveřejněno 1.2.2020

Po štěstí, které nás „přepadlo“ v tom nejlepším slova smyslu před pár týdny, když Eli absolvovala na jedničku s vyznamenáním první zkoušky v dohledové škole její domácí školní přípravy, a když vyhrála sprint prvňáčků na Mezinárodním atletickém mítinku Jablonecká hala, se nám nyní vše dost zahalilo do… šedivé. 

Trápení se zdravím mého muže nebere konce. Ale včera byl najednou jiný. V noci. Stál sám v jídelně, pozoroval zámecké nádvoří, prázdnou kašnu, budku pro ptáčky a buky bez hnutí jediného lístku… Šla jsem od Maxe k Eli, pohladit ji a přitulit se, když ho u okna vidím. Copak, Pavlíku? 

Spokojeně se usmívá, tak trochu kulišácky mrkne, a jako kdyby byl vyměněný, prohodí: chtěl bych ten pocit po dnešní půlnoci zažít. Chtěl bych být na chvilku Britem, hrdým Angličanem a cítit po téměř padesáti letech… to co oni, svobodu! Vidět na žerdích už jenom domácí vlajky. 

Chápeme to v naší rodině takto, a ostrovnímu království držíme palce! 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(2.2.2020 08:18:02)

Děkuji, Blaničko , moc, za dnešní slova . Jsem na tom úplně stejně jako pan P.

Chtěla bych být optimista a alespoň doufat, že stejná slova jednou budou moci říci Eli, Miunka, Maxík a všichni lidé se zdravým rozumem, ale ......pořád ve mně nějaké obavy zůstávají.

Přeji všem zdraví, pohodu, Elišce  moc gratuluji k úspěchům ve škole. :-)))))

 

 

(2.2.2020 08:32:32)

Milá Helenko, děkujeme za zprávu a pozdravy! I my věříme, že jednou naše děti budou žít ve svobodné zemi, jen máme obavu, že cesta k tomu nebude jednoduchá, že rozpad toho socialistického molochu bude provázet násilí a obrovská občanská destrukce. Oni si jen tam nenechají vzít MOC a moc ovládat ovce a peníze celé Evropy.