Vítězství (umělé) inteligence nad hmotou závory | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Vítězství (umělé) inteligence nad hmotou závory

Zveřejněno 16.6.2015

Vjíždím na parkoviště, znám to tam dobře. Odbočím z hlavní, pravý blinkr, sedm metrů k závoře a sloupku, který mě vydá parkovací lístek. To nejde udělat jinak, než dobře. Navíc, jedu malým autem, tedy… velkým Volvem, ale oproti našemu pětitunovému karavanu je fakt malé :-) a proto pohodička. Z čista jasna blik, sluníčko potvora, bez upozornění vykoukne mezi činžáky a přímo do očí… jasně, bez slunečních brýlí. Mžik to byl. A mžikem jsem před závorou metr, aniž bych dala autu potřebný impuls k zastavení.

A přesto. Trochu hrubě, ale… stojím. Volvo stojí. Na místě. Leknu se nemálo, co se stalo, co… do čeho jsem vrazila, co to k čertu bylo. Jakoby mě něco laplo za šasi a zarazilo v místě. Nebrzdila jsem, závora je stále na stejném místě - nepřepůlená… koukám na pana P., on na mě, oba krčíme rameny a společně koukáme jako sůvy. Oči pro jistotu přeletí přes palubku, vše ukazuje & funguje jak má, motor běží, žádná kontrolka nevřeští, prostě já nechápu, co se stalo. Měla bych být „v“, případně už „za“ závorou s notně pochroumaným čumákem mého modrého marmeládového Volva. A nejsem. Nechápu.

Ta palubka, před chvilkou jsem po ní švíkla pohledem - vrátím se, zaostřím. Co to tam je? Na palubce svítí hláška: městský bezpečností systém zastavil vozidlo! Moje Volvo rozpoznalo nebezpečí, i moje fatální nereagování na přiblížení se k závoře a rozhodlo (se) za mě. Umělá inteligence ze mě udělala sice troubu, ale vítěznou troubu s nerozbitým autem. Vé sedmdesátka zastavila na pár centimetrech. Super vychytávka! Ani jsem se nestihla orosit :-) a mohu pokračovat v jízdě bez ztráty bodu, bez odřenin či…

Prostě, tohle je moje Volvo. Pohyb Příboje. Absolutní Jistota. Bezpečnost Pevnosti. Nadčasová Klasika. Nekonečný Klid. Moje Pohodlí. E-lišky Život!

Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit