Zastavím se, odmlčím se, nezlobte se | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Zastavím se, odmlčím se, nezlobte se

Zveřejněno 14.10.2020

Přijela žena, které si už roky, ať jako šumavská kavárnice nebo jako cukrářka, co začínala na Srní v rozpadlém domě, velmi a velmi vážím. Miluju její dorty i kuchařky… Napsala jednou v noci a přijela. Známe se dlouho, potkáváme se náhodně, ale teď byla u nás doma. Vařila se marmeláda a povídalo o všem. Závidím jí její sílu, vitalitu a ten úsměv i ve chvilkách, kdy na konci tunelu světlo jen probleskuje. 

Bylo to moc príma, násobně v této divné době… Přítomnost ikony české vysoké cukrařiny v mé Akademii marmeládového umění pohladila. 

Ale svět se dál řítí někam, kde být nechci a neumím. Dny se přesýpají mezi tmou a pošmournem, a já chci zastavit. Rozmyslet se. Rozhlédnout se. Kde je to světlo? 

Děkuju za pochopení. 
A děkuju Tobě, IF. 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(22.10.2020 19:45:54)

Zdravím Blanku i ostatní přátele. Situace není nijak růžová, věřím však že to nakonec zvládneme.  Blanko, je nám smutno...  škoda, že nejde vložit fotku. Přidala bych orchidej, která mi právě rozkvetla pro radost. Opatrujte se všichni ...

 

(14.10.2020 21:04:42)

IF. Její citron musim mít při každé návštěvě Prahy. A při jeho jezení zavírám oči. A její neskutečný vaječný koňak...

Blani. Tobě písnu mail. Jen mi dej trochu času pochytat myšlenky...bo se mi vůbec nelíbí, co to tady píšeš!