Život. | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Život.

Zveřejněno 21.2.2018

Patří k němu radosti i slzy. Smích i smutek. Patří k němu bolest i dlaně plné štěstí. Kolena od krve i prsty spálené sněhem. Bouře, laviny i dřina. K našemu pak 100%. 
Naše děti nemají televizi, nemají panenky a z hraček jen knížky a pastelky, ale ví, že maso neroste v regálech, mléko nevyrábí tetrapakové krabice. Že ovoce voskuje jenom blb, že bláto nekouše a voda z ledovce je lepší, než ta balená. A pokud chtějí sníst kuře, musím ho podříznout. 

Kdo nám dal tohle masíčko, ptá se E-li. Ptá se, které zvířátko jsme museli zabít, abychom se najedli. Neroní proto slzy, ale ví, že se tak stát muselo, že je to dar. A jako s takovým s ním zacházíme. Vážíme si ho a neplýtváme. Umíme tomu zvířátku i poděkovat… in memoriam :-)

V poslední knížce jsem o E-liščiném setkání se smrtí psala. Ten text mám ráda. Můj muž před dcerkami realitu života neschovává, jak je společenským standardem. Neslyším: „co kdyby jí to ranilo“, „jak to její dušička zvládne“, „nenechá to stopy takové či makové“… atd. Když liška roztrhala její králíky, musela si tu spoušť okolo uklidit, spláchnout a pohřbít. Podruhé také. 

Před pár dny tu vlk roztrhal srnu. Sto metrů od kempu. Nikdo se nedivil, nikdo neběsnil a nemaloval čerty na zeď. Vlk sem patří. Vlk jíst musí. Vlk nenapadá lidi. Ani v Čechách, ani v Dolomitech. Před dvěma dny jsme našli nad Ledovou věží zardoušenou srnečku. Muž běsnil. Maloval čerta na zeď každému, kdo okolo s velkým psem prošel. Srnečku nesložil vlk, nezabíjí pro potěšení. Pes „na volno“. Velký pes to byl. Pes turisty. O víkendu jich tu bývá mnoho. 

Včera pár metrů od domu najdeme druhou, psem uštvanou k smrti. Ano, pes ne vždy srnku dožene, ale ta většinou stejně zemře. Zápal plic, šok, poškození plic po běhu ve vysokém mrazu a následném zalehnutí. E-liška s tatínkem pro ni došli, indiánky se s ní rozloučily, následně proběhl výklad o tom, jak nám všem 2 i 4nohým je nebezpečnější volně běhající pes, než místní vlci. 

Pak tatínek srnu nahlásil policii, stáhnul, prý budou mít holky křesílko do jejich lesního domku, poněvadž ani mrtvou srnou se nemrhá… 

Reálný život se může zdát drsným, ale je prostý lží, je naopak plný pravidel, kterým se moderní společnost brání. Reálný život je naším životem. A kdo ho umí žít, o toho nemusíme mít strach. I proto naše výchova, ne školka, kam by měla E-li za chvilku povinně nastoupit.  

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(23.2.2018 22:11:36)
Dneska jsme to opět a znovu řešily s mou paní ředitelkou. Naše "nejchytřejší" vláda nenechala projít návrh učitelek MŠ a našich nejlepších psychologů, aby školky nemusely povinně přijímat 2leté děti a aby povinná předškolní docházka byla zrušena! Ani omylem stejně nebudeme hlásit sociálce, že někdo do školky nechodí! Když slyším na přednáškách Marka Hermana, napadá mě, že vy a vaše holky jste přesně ti, které by mohl dávat jako vzor! Všechno se podle něj zařídit nedá, většina dětí do školek musí, ale věřte, že jsou i takové, kde se to snažíme dělat co nejlíp! Jen to, že se ztrácí zdravý rozum a lidé zblbli touhou po věcech, úspěchu, penězích a "užíváním si", nám dost hází klacky pod nohy. Žijete si parádně a vaše holky budou i do té největší nepohody! Super!
(23.2.2018 23:32:16)
Barboro, ale mnohé školky to hlásí. Nadšeně. A i kdyby ne, systém je totálně špatný a nabízí rodičům děti nevychovávat, A ačkoli jsme si jistá, že je mnoho super školek a super ženy v nich, které děti chtějí pomáhat připravit na další kroky, není to náhrada za výchovu v rodině. A přiznejme si, 40 000 dětí, které do školek denně nastupují, to je děsivé číslo. Ty děti by tam nemusely, kdyby podpora mladým rodinám byla odpovídající tomu, že je to investice do naší vlastní budoucnosti. Zítra o tom budu publikovat nový text, moc mne to zasahuje... Hermana je třeba podporovat, ale středolevé vlády nic dobrého v této věci přinést nemohou... :-( Pozdravy od indiánek :-)
(24.2.2018 10:29:54)
Souhlasím naprosto se vším! Jen svět se opravdu zbláznil a lidi to nechtějí slyšet. Mám srovnání dvou druhů rodičů, protože učím ve školce speciální (kde se paní ředitelka celé roky snaží o přirozenou skupinu - děti zdravé, jen s logopedickou vadou a integraci dětí s autismem a kombinací postižení - současná inkluze jí to ale naprosto likviduje) a máme z donucení krajského úřadu odloučené pracoviště, kde mají děti jen zaměstnanci KÚ. Je to neskutečné, jak jsou to rozdílní rodiče - úřednice přiběhnou v 6.30, nechají tam v klidu dítě s plenu a lahví mléka v přihrádce v šatně, dojdou si pro něj v 17.30 a neznají prázdniny, protože podmínkou bylo mít provoz MŠ 12 měsíců v roce. U nás jsou pořád ještě rodiče šťastni a vděčni, že se jim o postižené dítě někdo dobře postará a poradí v případě potřeby. Myslím, že té první skupině nepomůže ani nastavení systému tak, že by se maminky mohly dětem věnovat doma co nejdéle. Je to boj! A rozumu se nedaří nad blbostí vyhrát! Škoda!!!
(24.2.2018 15:53:30)
Nechci tomu raději ani... vidím věci tolik odlišně, že už se mi nechce s lidmi ani diskutovat, jak většinou hledí nechápavě. Myslím, Barboro, že svět prostě nejde dobrou cestou.
(24.2.2018 18:36:44)
Rozumím ... a chápu!!! A taky jsem ráda, že si stojíte za svým a vím, že je pořád ještě část rodin, kde je svět ještě v pořádku! A fandím Vám!