Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Běh & Závody malé Eli Anny

Běžkyně

Lezla jsem po skalách, létala s křídlem, lyžovala dolů z kopce i horizontálně, včetně běžek kolečkových. Na kole jsem projela všechna možná dolomitská sedla a nemalý kus Evropy. Atletika mě bavila moc a moc, nebýt trenéra úchyláka, a dělala jsem další sporty k tomu. Vlastně jsem nikdy na zadku neseděla a nejednou to bylo o hubu. Sport mi nahrazoval mnohé. Ale žádný sport mi nedal to, co běh. A nic mi jako běh nechybí. Je to také jediný sport, ve kterém jsem našla odvahu si ořádně zazávodit. Krosy, městské běhy, střední tratě, běhám tam, kam mě můj muž přihlásí :-) Dokonce jsem běhávala v den předávání medailí na Mistrovství světa v marmeládách závody vedoucí přes panství zámku, kde se Worlds marmalade Awards koná. Doprovodný program! Zablácená a upocená z krosu pro zlatou za vaření. No jo.

Běhám i na expedicích, snažím se v každé zemi. Pravda, už to není každodenní radost, ale spíše potěšení, když je čas. Přesto se občas mihnu na nějakých závodech. Tu pro čistý běh, jindy jsem startérem, pak zase předávám ceny. Běžela jsem závody v šestém měsíci s pupíkem a měla u toho pocit, že běhat se dá, může i musí prostě pořád. Příběhy, které cestou zažívám, jsou součástí obou knih. Některé vtipné, jiné úplně bezpečné nejsou, ale nějak se ne a ne zastavit. Dobrovolně. Jednou jsem v Prachaticích hezký závod "prý jako vipka" startovala a pak vyběhla taky! A byla z toho bedna! 

Dnes je to trochu náročnější, podnikání ve dvou zemích souběžně, tři děti, dennodenní psaní na můj web a donedávna na sociální sítě, letos vydávám knížku a v příštím roce též. A ano, v knížkách píšu i o běhání, včetně mého primátu na nejtěžším evropském běhu do kopce: Marmolada Super Vertical, kde se nastoupá 1800 metrů z velké části sněhem a po ledovci. Vše to poznamenalo i moje děti :-) Miu Ronju běhání moc baví, běhá mikrozávodíčky a Eliška, ta už má za sebou první závodní sezonu, včetně krutého Dolomiti Extreme Trialu a Marmolada Super Baby Verticalu, kde vyhrála! I proto tuto část webu věnuju právě jí a jejímu sportování: 

Ahoj, jmenuji se Eliška Anna Milfait, narodila jsem se v roce 2013 kdesi na dálnici u Prahy v naší dodávce. Jsem našich prvorozená a mám ještě sestřičku Miu Ronju, přišla na svět dva roky poté na Sicílii a čerstvého minibrášku Maxe Tea, který se narodil za uragánu Vaia v Dolomitech, taky v autě :-) 

S rodiči jsem odjela v pár měsících na první jejich expedici po Evropě a Africe, mamka o tom psala knížku, po roce jsme se vrátili a pak... zase odjeli na další. Žijeme jinak, než lidé okolo :-) nechodím do školy, učí mě mamka a mimo běhání se věnuju také klavíru a moc ráda chytám ryby. První prut, to mi byly čtyři, jsme měla z klacku, provázku a hřebíku a taťkovi vychytala téměř všechny pstroužky z našeho jezírka v Itálii.  Ale letos už jsem s vlastním super prutem měsíc rybolovila s našima a sourozenci za Polárním kruhem v Norsku! 
…………..  

Vítám Tě na mojí stránce o běhání a běžkování, sportům, kterým se věnuji od mých pěti let. Výběr disciplín byl docela jednoduchý, s rodiči žijeme už tři roky pod nejvyšší horou Dolomit Marmoladou a okolo našeho domu v 1500 metrech nad mořem máme běžkařskou trať. 

Je… úžasná, modrá je pro začátečníky a na milé „kroucení se“ na pastvinách Malgy Ciapely, jak se jmenuje naše samota. Červená už zahrnuje nejeden sjezd a ostřejší úseky stoupání, je technicky dost náročná a s týmem, ve kterém běžkuji, jsme na ní 2x týdně. S mamkou pak oba okruhy jezdíme snad denně :-) Na start to mám padesát metrů, stopu rolbou řeže Franz, zaměstnanec rodičů a dohled dělá na našem žlutém skútru taťka. Modrá i červená stopa jsou homologované FISI pro závody. Černou máme pro machry, fajnšmekry a jezdí ji i mamka. Dlouhá a těžší stoupání do 1800 nad mořem, přes koryta potoků a podél lavinového žlabu, festovní sjezdy plné zatáček, jasná divočina! Úplně jsem si to tam zamilovala. 

Když mi bylo pět, musela trenérka trochu zalhat, abych dostala závodní licenci, taťka souhlasil a mamka neřekla ne :-) První běžky a boty byly z naší půjčovny běžkařského vybavení a něco pamatovaly. Denně jsem pozorovala sněžení, honila Franze, aby stopu řezal a jak jen to šlo, jezdila jsem s ním v kabině. Já i moje mladší sestřička Mia, co má teprve tři. I ta začala běžkovat… Sjezdovky jsem postavila do kouta a… běhám! 

Můj tým se jmenuje SCI NORDICO MARMOLADA, je nás tam asi dvacet dětí, já nejmenší (ani na mě nemají dres) až po moje velké vzory, dorostenky Beatrice a Verenu. Mám tam hodně kamarádů, ale tyhle dvě prostě zbožňuju a chci být jako ony! Pokud nás chcete vidět v akci, pak mrkněte tady na webu do sekce Fotogalerie, je tam moře snímků z různých závodů. 

Na prvních závodech v Dolomitech jsem se docela chytla, byla to mýtická Marcialonga, její dětská část a trenérka Nadia byla moc spokojená! Taťka mi vzal do běžkařského obchodu pak, koupili jsme oblečení a s mamkou mi odněkud přivezli nový boty a fišerky lyže. Závodní! Odjela jsem v první sezoně ještě dva závody, oba se docela povedly, například krajské přebory regionu Veneto, tam spadá naše doma v Itálii, byly boží, přijela mi fandit i moje starší sestra Nikolka. Ačkoli jsme několikrát spadla, to jak jsem byla ufanděná :-), vyjela jsem si bednu a pohár! Další pohár pak získávám od týmu jako talent roku! 

Naši mají k běžkování blízko, mamka jezdívala a jezdí se mnou, taťka jezdil dokonce závody jako dorostenec a dnes se věnuje mojí přípravě. 

Letní příprava není jen doplněk, ale protože už je mi šest, mohu nastupovat v nejmenší dětské kategorii do mnoha závodů v přespolním běhu, tedy v krosu. To je jasný, řekla Baruška, co je maminky asistentka a je s námi od mého narození, Eliška je pořád v běhu, nezastaví se, lítá po horách jako divá, takže… je logické, že šla na běhání! Je pravda, že když jsme v Dolomitech, v tom ukrutně čistém a krásném prostředí, a v téhle nadmořské výšce, běhání je jako povolený dopink k životu! Se sestřičkou jsme denně venku a nezastavíme se. 

V roce 2019 jsem tedy prvně vyběhla závodně. A už jsem se nezastavila :-)
Koukněte, kde všude a jak pokouším konkurenci, koukněte na fotky a já vám tady o tom vždycky jednou za čas něco napíšu, jo :-)
………………..

Jsem sice malinká závodnice, ale bojovník z hor, žádná městská fiflena! Nebrečím, a když už nemůžu, přidám! 
Běhám, protože mám príma rodiče, kteří se mi hodně věnují! 

Trénuje mě taťka, roky závodně běhal jako žák, dorostenec i mladík, a byl úspěšný, vyhrával, co se dalo. Začínal na sprintech a postupně se po deseti letech posunul ke krosům a poté k ultravytrvaleckým závodům. A mamka běhá dodnes, také nějaké závody vyhrála! Spolu pak rodiče pořádají nejtěžší evropský vertikal, tedy závod do vrchu: Marmolada Super Vertical, kdy se běží na osmi kilometrech s 1800 metry převýšení, a ačkoli v létě, tak dost ve sněhu a po ledovci do 3450 metrů nad mořem! 
Však říkám, že nejsme normální rodinka! A běhání milujeme.

Pokud máte pozvánku na závody, pak sem s ní na mamky email: blanka@blanka-milfait.com 

Fotky najdeš tady!