Náš tým dorazil k Lednickému zámku na druhý závod seriálu Běhej lesy dobře připraven. A ačkoli malá závodnice vstávala ve 4 hodiny, moc se těšila, byla zdravě nažhavena a nechybělo slušné sebevědomí. Po závodě si dokonce stěžovala, že byla na startovním roštu dlouho, že se to táhlo, že si moc přála… už běžet! 

Ukrutné podmínky. Přístup z parkovišť neznačený, lidé bloudili po lednickém parku, žádné značení, jen bláto a další libůstky. K tomu vytrvalý déšť, země podmáčená na deset čísel, bahno všude a až sedmý jedinec z organizačního týmu tušil, kudy povede dětská trať. Budiž, však ten diskomfort byl pro všechny stejný. 

Ihned po příchodu do prostoru závodu nás z pódia vítá pokřik Veroniky, která vede hromadné rozcvičky před startem: ahóóóój Létající anděli (nevíme, jak E-lišku v pláštěnce rozeznala :-)), ale bylo to milé a… Eli si Veroniku hned oblíbila. Rozcvičení je komplikované, bahno se dostalo prakticky už po celém těle, dvoje boty promočené, intenzivně cedí. 

Eli jde do svého závodního dresu, vypadá jako titěrné plavečky, a také do treter, což vyvede z míry spíkra a… na řadě je z toho improvizovaný rozhovor :-) 

Pak přijde start. E-liška vyletí jako střela, první zatáčka a vede celý „peloton“. Běh hlubokými loužemi, loukou bažinkou a bahnem zanesenými stezkami nám sedí. Na těžký terén je Eli navyklá z hor a zimních krosů. Ačkoli je s ní na trati i její hlavní konkurentka z minulého závodu, nenechává nikoho na pochybách, kdo si běží pro zlato. Celou dobu má před sebou jen jediného… vodiče na kole. 

Má instrukce, jen vodič smí projet cílovou páskou před ní. Pokynů se drží dokonale. Nic jiného ji nezajímá. Vodič je na většině krosů, pomáhá dětem identifikovat trať, neb pořadatelé ji moc neznačí (zde například vůbec). Eli to tak má ideálně naučené, a navíc nám jen bohužel pár minut před startem prozradili, kudy trať vůbec vede. 

Poslední zatáčka, chybí 100m. Vodič odbočí do zázemí, nevjede do cílové rovinky. Eli je zvyklá, že… vodič projede celou trať. Že se opravdu stačí koukat na jeho zadní kolo. A tak naše malá atletka vybočí za kolem z dráhy a zastaví. Je přeci v cíli. Pořadatel ještě ke všemu do toho místa postavil tzv. nafukovací reklamní oblouk - a tím se pro naši malou většinou přeci označuje… hlavně cíl. 

Mine ji druhá holčička, v tu chvilku ji lidé začnou popohánět, radit a hnát dál, že cíl je fakt jinde. Eli se opět rozeběhne, ale je pozdě. Do cíle dobíhá v naprosto stejném čase, jako její „přemožitelka“, ale je klasifikována na druhém místě. Tohle prostě nevymyslíš. 

Po ceremoniálu přišla za mužem maminka oné běžkyně s tím, že to viděla, že… prý je Eli lepší, že měla vyhrát ona. 

My jsme přesvědčeni, že tato lekce je pro malou běžkyni více, než další zlatá medaile. A že gesto fair play, které jsme si poté doma vysvětlili, je též zážitkem nad prosté a jednoduché vítězství. Rosteme i chybami, nejen v běhu, a závodíme co týden pro zkušenosti! Učíme se každým dnem… protože nejlepší trénink je přeci závod! 
…………………

V týdnu jsme si dali ještě jeden lokální atletický dvojboj v Rudné u Prahy. Šedesátka a 500m. Divná kombinace, ale nám seděla. Eli nenašla mezi vrstevnicemi přemožitelku a na šedesátku si zlepšila dokonce osobní rekord!  V pondělí nás čeká krásný závod na Julisce a o víkendu třetí kolo Běhej lesy ve Slavkovském lese :-)
 

Fotogalerie z mokrého parku!