Grilovali jsme psa. Taky kočku. V neděli. S upozorněním pro mého muže, že fakt nestahovat z kůže! Vlastně ne, naše mikrovlnka je stará, nemá gril, a pokud jo, nefunguje. Mikrovlnila jsem ty chlupáče na 200 stupňů a pak ještě trochu přidala. Nikdo mi nebránil, a že tam bylo svědků! Jak se to mohlo proboha stát?

Musím s pravdou ven, navedla nás paní Ivana, ano, nepletete se, moje kmotra. Vlastně kmotra Příběhu psaného do vody a Příběhu opravdové vášně. Povídala, dejte je do trouby, jsou to chlupáči nadívaní bylinkami a krásně tak budou vonět. Jeden je Mii Ronji a druhý její sestřičky Pecky. Mám disciplínu, neremcám, tak jsem je večer upekla… šup na lopatu a hurá do pece!

A proč se to všechno seběhlo? Mnozí z vás mi pomohli s druhou expedicí. Někteří hodně.  A tak jsem si řekla, že bych mohla a moc chtěla pár přátel-pomocníčků pozvat do jedné z nejlepších pražských restaurací, do pětihvězdičkového The Grand Mark, za šéfkuchařem Ondřejem!

Dostali jsme k dispozici celou Zimní zahradu, užili si tři hodiny rozmazlování, pěkného povídání a provoněných gurmánských zážitků! Ne, nebyl jen jeden, ale celá řada… koukněte na menu! Perfektní personál se postaral, aby nic nechybělo, a když si třeba všimli, že Mia nejraději na zemi, objevilo se po ruce několik (!) dek, aby to měla pohodlnější. Pravda, první tam přistála Míša, trénovala už v lobby :-) Ondřej Koráb, mistr hrnců a vařeček na svém místě, nám každý chod detailně uvedl, s ledovým klidem odpovídal na naše všetečné otázky, poznámku jedné z dam „hele, ale to je šikovnej koloušek“ nechal s nadhledem bez povšimnutí (momentálního) a já, já bych chtěla především poděkovat lidem. Všem toho dne na svém místě.

Poděkovat hostům, kteří moje pozvání přijali. Do jednoho. Jsem vám všem velkým dlužníkem. Ta atmosféra, ta pohoda, to souznění, mám vás moc ráda!

Bylo toho dne i jedno velké překvapení pro mnohé, a já měla v krku zase ten děsný knedlík studu a nervozity, sevřený žaludek… a respekt mi bránil v pohybu, když jsem před hotelem čekala na moji kmotru, na hosta vzácného! První dáma přijala pozvání a tři hodiny zůstala. Vnesla mezi nás nonšalantní uvolněnost s nehranou noblesou a taky ty grilovací plyšáky, co od té doby po nocích zahřívají Pecku s Minipecičkou v postýlkách. A krásnou kytici jsem dostala. A pak se najednou knedlík rozplynul, čas se nesl na křídlech zajímavých historek, víno bylo plné pravdy a jihoafrických vůní, nikdo nikam nespěchal, smáli jsme se a naslouchali jeden druhému… a já byla šťastná.

Viděli jsme se s paní Ivanou několikrát, na PFF, kde jsem představovala marmelády, na koncertu famózní Mireille Mathieu, na křtech Příběhů, ale já nikdy nedokázala trémou normálně ani pozdravit - ten protivnej knedlík, vždyť povídám. Neděle však byla i díky lidské přirozenosti, nehrané úctě a času vydechnout… kouzelná! Děkuji ještě jednou!