Chtěla jsem být zahradnicí | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Chtěla jsem být zahradnicí

Zveřejněno 6.10.2019

Jiné holky na diskotékách a za klukama, v obchodech se šminkama a sexy hadříky, já už tenkrát chtěla raději péct, marmeládovat a… stát se zahradnicí nebo truhlářkou. Hm, pak jsem mazala na pedagogickou a taky matfyzáckou fakultu a celý se to hnulo úplně jinam.  

Dnes, kdybych se mohla vrátit do tamtěch let, měla bych doma už dvacet let pěkně zařízenou dílničku na práci se dřevem a k tomu výuční list, pec na dokonalé pečení a k tomu praxi u nejlepších francouzských cukrářů… a zahradu plnou staroanglických růží. 

Vlastně, no, dílničku nemalou máme v Dolomitech, peču a zavařuju horem dolem a… konečně mám (budu mít) záhony plné těch slavných růží! Takže splněno, sice na stará kolena, ale splněno! 

Příští týden sázíme. Rosárium, můj sen, prostá a ušlechtilá krása anglických růží nám dokonale učarovala. Tak dokonale, že muž včera přehlédl kolikamístná je cifra na faktuře za stovku keříků, pronajal megadlouhý dvounápravový přívěs a jeli jsme. Bože, jak voní, to jsem nečekala! Ta nádhera! Prostě voní a voní a voní, a to mají už jen pár kvítků, chystají se na zimu.   

Pro veškerou tu radost jsem docela zapomněla, že cestou na jedné okresce potkáváme traktor s vysekávačkou příkopů, a když ji míjíme, švihne šutr jako dětská pěst veliký proti našemu autu. I jsem ho zaregistrovala a lekla se, přiznávám. Přesný zásah, díra jako kráter v předním sklu a prasklina sviští napříč celým oknem… Co si na tom traktoristovi jeden vezme? 

A tak máme doma smutnou díru v okně nového auta a veselého Davida Austina, tedy snové růže tohoto anglického šlechtitele, který v šedesátých letech velkokvěté plně aromatické krásky světu znovuobjevil. 

„Zásadní předností starých růží je bezesporu jejich elegantní zdravý keřový vzrůst, otevřené plné květy intenzivní vůně a široké škály opojné mohutnosti… a nostalgie starých časů.“

Poslouchejte, už jen ty názvy, třeba Laškující Giorgia, Jahodový vrch, Duch svobody, Temná dáma, Poutník, Letní píseň, Lichtfieldský anděl, Dáma ze Shalottu, William Shakespeare…

I samotné popisování barev je okouzlující, však: „jdeme od sněhobílé (Winchester Cathedral) přes něžně růžovou (Strawberry Hill, Geoff Hamilton), tmavější odstíny růžové (Mary Rose), meruňkové (William Morris, A Shropshire Lad), měděně oranžové (Pat Austin), zlatavě krémové (Lichfield Angel), žluté (Graham Thomas, Pegasus) až po šarlatové (Falstaff, William Shakespeare 2000). Tvary květů jsou též rozmanité, miskovité, rozetkovité, pomponkovité, často mají bezpočet okvětních plátků. Jsou velice atraktivní ve všech fázích vývoje, od robustních kulatých poupat přes polorozvité šálky až po nepřekonatelnou krásu plně rozvitých, neuvěřitelně plných květů vonících myrrhou s ovocnými či citronovými nuancemi. Díky remontantnosti kvetou anglické růže od června až do října.“

Tak se těšme společně, moc ráda vás pozvu na prohlídku, na skleničku šampaňského na lavičce mezi keři dech beroucích růží při západu slunce… to bude paráda. Pozdní jaro 2020 na Zalužanském zámku. A kdo bude chtít, může pak u nás i přespat :-), otevíráme 3 krásné komnaty podkrovní a jeden královský apartmán, rozkládající se na stovce metrů čtverečních, kterému vévodí renesanční kamna sahající až k nekonečnému stropu… 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(8.10.2019 10:59:14)

Už se těším na tu vůni :-)

(8.10.2019 12:10:56)

:-) a ani nevíš, jak já :-) 

(6.10.2019 18:38:17)

„Nikdy nerezignuj na to, co chceš opravdu dělat. Člověk s velkými sny je mocnější než ten se všemi fakty.“ A. Einstein

PS: rosárium bude určitě parádní, ale nechystáte Vy náhodou noční menu pro vysokou zvěř ze zámeckého parku? :-)))

 

(6.10.2019 19:50:30)

Ten Einstein asi četl moje knihy, mluví mi z duše :-)  :-)  :-)

Tohle nejsou Dolomity, kde jsme nakrmili chlupáče co rok :-(, tady máme zeď a chlapa s puškou! Chi chi! 

(6.10.2019 08:36:32)

Tenkrát, hloupá holka jsem byla, já naopak chtěla pedagogickou fakultu resp. Filosofickou, učit, jeden rodič mě podporoval, druhý říkával běž na hotelovou školu do Marjánek, tenkrát , myslím jinde ani nebyla. Nakonec z toho byla VŠE, na to pyšná nejsem. Dnes, být o 20 let mladší, šla bych ještě na dálkové studium na hotelovku nebo zahradnickou s výučním listem. Tak jsem se na stará kolena dala alespoň na aranžování a občas nějaký kurz vaření. Zahradu, ano, plnou růží, žlutých, miluju každou žlutou kytku, i tu arniku na Šumavě.

Těším se na tu Vaši krásnou zahradu plnou vysněných růží. :-)))

 

 

(6.10.2019 09:15:48)

Helenko, už se těším na Váš názor a pomocnou radu, a poslouchejte, náááhodička, muž také miluje žluté růže. Jeho babička mu je stále kupovala a dokonce mu posílala pohledy se žlutými růžemi...  :-)