Jiné holky na diskotékách a za klukama, v obchodech se šminkama a sexy hadříky, já už tenkrát chtěla raději péct, marmeládovat a… stát se zahradnicí nebo truhlářkou. Hm, pak jsem mazala na pedagogickou a taky matfyzáckou fakultu a celý se to hnulo úplně jinam.  

Dnes, kdybych se mohla vrátit do tamtěch let, měla bych doma už dvacet let pěkně zařízenou dílničku na práci se dřevem a k tomu výuční list, pec na dokonalé pečení a k tomu praxi u nejlepších francouzských cukrářů… a zahradu plnou staroanglických růží. 

Vlastně, no, dílničku nemalou máme v Dolomitech, peču a zavařuju horem dolem a… konečně mám (budu mít) záhony plné těch slavných růží! Takže splněno, sice na stará kolena, ale splněno! 

Příští týden sázíme. Rosárium, můj sen, prostá a ušlechtilá krása anglických růží nám dokonale učarovala. Tak dokonale, že muž včera přehlédl kolikamístná je cifra na faktuře za stovku keříků, pronajal megadlouhý dvounápravový přívěs a jeli jsme. Bože, jak voní, to jsem nečekala! Ta nádhera! Prostě voní a voní a voní, a to mají už jen pár kvítků, chystají se na zimu.   

Pro veškerou tu radost jsem docela zapomněla, že cestou na jedné okresce potkáváme traktor s vysekávačkou příkopů, a když ji míjíme, švihne šutr jako dětská pěst veliký proti našemu autu. I jsem ho zaregistrovala a lekla se, přiznávám. Přesný zásah, díra jako kráter v předním sklu a prasklina sviští napříč celým oknem… Co si na tom traktoristovi jeden vezme? 

A tak máme doma smutnou díru v okně nového auta a veselého Davida Austina, tedy snové růže tohoto anglického šlechtitele, který v šedesátých letech velkokvěté plně aromatické krásky světu znovuobjevil. 

„Zásadní předností starých růží je bezesporu jejich elegantní zdravý keřový vzrůst, otevřené plné květy intenzivní vůně a široké škály opojné mohutnosti… a nostalgie starých časů.“

Poslouchejte, už jen ty názvy, třeba Laškující Giorgia, Jahodový vrch, Duch svobody, Temná dáma, Poutník, Letní píseň, Lichtfieldský anděl, Dáma ze Shalottu, William Shakespeare…

I samotné popisování barev je okouzlující, však: „jdeme od sněhobílé (Winchester Cathedral) přes něžně růžovou (Strawberry Hill, Geoff Hamilton), tmavější odstíny růžové (Mary Rose), meruňkové (William Morris, A Shropshire Lad), měděně oranžové (Pat Austin), zlatavě krémové (Lichfield Angel), žluté (Graham Thomas, Pegasus) až po šarlatové (Falstaff, William Shakespeare 2000). Tvary květů jsou též rozmanité, miskovité, rozetkovité, pomponkovité, často mají bezpočet okvětních plátků. Jsou velice atraktivní ve všech fázích vývoje, od robustních kulatých poupat přes polorozvité šálky až po nepřekonatelnou krásu plně rozvitých, neuvěřitelně plných květů vonících myrrhou s ovocnými či citronovými nuancemi. Díky remontantnosti kvetou anglické růže od června až do října.“

Tak se těšme společně, moc ráda vás pozvu na prohlídku, na skleničku šampaňského na lavičce mezi keři dech beroucích růží při západu slunce… to bude paráda. Pozdní jaro 2020 na Zalužanském zámku. A kdo bude chtít, může pak u nás i přespat :-), otevíráme 3 krásné komnaty podkrovní a jeden královský apartmán, rozkládající se na stovce metrů čtverečních, kterému vévodí renesanční kamna sahající až k nekonečnému stropu…