Minule jsme se podívali pod polštář naší ložnice a slíbili si, že exkurze soukromými komnatami bude mít nejedno pokračování. Nevybírám podle důležitosti, ale podle tzv. logiky pohybu obytným prostorem :-) Z ložnice se tedy jde do studovny se školní lavicí, a protože je zde prostoru nadmíru, slouží prckům také jako šatna, taťka říká komora.

A ty tu máme vlastně dvě, další šatna / komora slouží převážně rodičům a nachází se za pracovnou před východem na terasu.   

No vlastně školní lavice to úplně není, hm, ale děti zde mají psací stůl, kde si malují a čtou, a Eli zde absolvuje nemalou část domácí školy. Je to též prostor denního hraní si, moření stavebnic a skládaček, místo, kde řádí s bráškou a Baruškou. Opakem je pak dětská ložnice, jak se podíváme příště a kam děti přes den prakticky nechodí a rozhodně si tam nehrají.

Jsme opět na parketách s tkaným orientálním kobercem a šatna je propojená s dětskou ložnicí. V dobách vlády šedého moru, kdy byl zámek devastován správou dělnické třídy, zažila i tato komnata příběhy, které dnes netěší. Dopady amorálního chování poúnorových správců a následné socialistické příkladné péče, cítíme dodnes.    

Aby měla naše indiánská banda doma teplo, mohla se v klídku povalovat a hrát si například na tomto koberci, a aby bylo teplo i v celém zámku, docela se zapotíme. Několikrát. Přikládáním i při proplácení faktur za „hnědé zlato“. Denně zmizí v kotli několik koleček uhlí, co druhý den kolečko popela a strusky se vyváží, a kdybychom náááhodou zapomněli… brrr. Znovu zatopit je proces, který trvá až hodinu, protože než se kotel přivede do automatického režimu a na správnou teplotu, je třeba mu asistovat. 

A když jsme u toho učení, je to jízda. Elišku náramně baví, nás baví, že jí to baví a zapojujeme se všichni. I Mia občas poradí :-) a pomůže. Někdo se nedávno ptal, jak to máme s kroužky, tedy mimoškolními aktivitami. Jednoduchá odpověď, máme to parádně na nule. Nic podobného u nás nehledejte. Proč? Však cokoli, co by mělo být „po výuce“, může být výuky součástí. Cokoli. Pestrost školy je zásadní a vozit děti z domu jen proto, aby někde hoďku proběhla keramika, cizí jazyk nebo tenis? Kdepak, my to máme all inclusive ve školním čase a doma :-) Eliška k pestrosti domácí školy tak přidává jen klavír (stále doma) několikrát týdně, italštinu volněji a atletiku, v zimě běžky, to denně. 

A ještě fotky :-)