Nejdříve jsem chtěla brečet zoufalstvím, pak se smát z toho, jak blbost nechodí po horách, nakonec jsem článek o tom všem vymazala a šla si dát panáka. Pastisu. Má slušnou barvu, když je s vodou. Ona to ale ta kráva nebeská asi myslela vážně, došlo mi po týdnu. 

Mathilde Cohenová, která přednáší právo na univerzitě v Connecticutu, prohlásila, že „francouzské stravovací návyky posílily převahu bílých lidí nad etnickými menšinami“. No ty vole, ne, ona to fakt myslí vážně! A je bílá, nepatří do té skupiny černých agresivních kazatelů nové rasové teorie, která všem bílým dává vinu. Ona je vzdělaná a bílá. O to je to horší. 

„Kultura stravování ve Francii byla ústředním prostředkem formování rasové a etnické identity prostřednictvím otroctví, kolonialismu a imigrace,“ uvedla akademička a půlka Francie ji chtěl vypráskat ze země. Druhá ne, bo tu zhovadilost asi nečetla. Mathilde pokračuje: „Bělost francouzského jídla je o to silnější, že je nepojmenovaná, což umožňuje rasové většině těžit z privilegií jídla, aniž by musela uznávat jejich rasový původ.“ Ne, ne a ne, jak to, že tito pomatenci dostávají akademický prostor, mediální prostor, jak to, že se jim v hlavách vůbec taková kravina mohla narodit? 

Byla jsem z toho natolik rozzlobená, rozepsala jsem se v rozsáhlém textu a pak si přečetla zajímavý komentář od A. Tomského. Víte, že od něj občas něco převezmu, citaci či celý článek. Dnes tomu nebude jinak, můj mažu, Tomského přebírám v plném znění. Není primárně o té pošahané akademičce, na tu snad svět brzo zapomene, ale o něčem mnohem horším – o fanatické černé indoktrinaci dětí TĚCH DRUHÝCH jedinou pravdou: vy za to všechno můžete!  

Zachrání zoufalí rodiče Ameriku? – Alexander Tomský

Už po dva měsíce se v Americe bouří rodiče a masivně protestují proti výuce „Kritické teorie rasy”, která ovládla univerzity, Demokratickou stranu, Bidenovu vládu, hlavní média a nyní proniká i do základních škol. K dnešnímu dni ji zakázalo vyučovat devět států a sedmnáct dalších chystá podobnou legislativu.

Revoltu vyvolal dopis Andrew Gutmanna rodičům soukromé dívčí školy Brearly v New Yorku, z níž na protest proti vyučování antirasistické ideologie odhlásil svou dvanáctiletou dceru. Mimo jiné konstatuje: „ …škola je posedlá rasou, její administrace a správní rada podlehla anti-intelektuálnímu a antiliberálnímu davu. …Odmítám, aby mou dceru posuzovali podle barvy pleti a namlouvali jí, aby také tak hodnotila své spolužáky. Škola učí, že každý aspekt dějin a společnosti máme nahlížet objektivem rasy. To je naprosté zneuctění odkazu Martina Luthera Kinga a hnutí za občanská práva, za něž položil život.

Odmítám obvinění své vlasti ze systémového rasismu, ten se týkal segregovaných škol i oddělených jídelen a internačních táborů pro Japonce. Nepatrný počet izolovaných případů za celá desetiletí není systém. Zeptejte se kterékoli dívky, která vyšla ze školy, zda za těch třináct školních let slyšela od svých učitelů a spolužáků rasistickou narážku, nebo zažila nějaké příkoří. V 60. letech, jsme systémový rasismus proti černochům zlikvidovali. Tvrdit něco jiného je degradace našich dějin a v ničem nepomáhá pochopit společenské problémy. O naprostém opaku svědčí dlouhodobá politika anti-diskriminace (affirmative action).

Odmítám definici systémového rasismu, podle níž je nerovné profesní, sociální a společenské postavení černochů důkazem vlády bělošské nadřazenosti a útlaku. Taková nepodložená tvrzení by měla škola jako Brearly odmítat, protože zjevně protiřečí racionálnímu, vědeckému poznání…

Odmítám mandatorní anti-rasistické kurzy pro rodiče… Tato primitivní školení jsou padlá na hlavu a považoval bych je za nejapné, i kdyby se vykládala dětem v mateřské škole.

Odmítám pusté nevhodné a fanatické užívání výrazů jako spravedlnost, různorodost a inkluze …

Odmítám cenzuru knih, marxistickou frazeologii a indoktrinaci, jež připomíná čínskou kulturní revoluci, škola má pěstovat intelektuální otevřenost a svobodu myšlení a nevnucovat dětem falešnou představu, která rozděluje společnost na oběti a utiskovatele.” 

Mocná je síla slov, když narazí na pravdu. Akademičtí zastánci „kritické teorie” se brání a argumentují nepoctivě, když tvrdí, že teorie systémového rasismu nenapadá nikoho osobně, běloši jsou podle ní nositeli útlaku nevědomky, každá společnost má privilegované a znevýhodněné, dějiny se mají učit kriticky a cenzurovat školní výuku odporuje liberalismu.

Stačí ovšem nahlédnout do encyklopedie. Zásady kritické teorie rasy jsou podle jejich autorů tyto: „(1) Rasa je sociální konstrukce, není biologická. (2) Rasismus Ameriky není ojedinělý, je každodenní zkušeností barevných. (3) Jejich znevýhodněné postavení je v zájmu dominantních bělochů. 4) Barevné menšiny trpí podle potřeb bělochů stále se měnícím stereotypům. A jen ony mohou svědčit o rasismu.” Tolik Britannica.

Na rozdíl od intelektuálů, kteří podle J. M. Bocheńského (Slovník filosofických pověr) jsou schopni uvěřit každému nesmyslu pod sluncem, se američtí konzervativní rodiče zastrašit nedají. Tak jako Gutmann dobře vědí, s jakým obviněním přicházejí jejich děti ze školy. Nejde jen o kritický přístup k nešťastným dějinám. Jde o nenávistnou ideologii. Zdůrazňování rasy jako základní lidské identity, by multietnickou Ameriku dovedlo k rozpadu. 

Konec Tomského textu. 

Proč se tu těmto tématům věnuji? 
Do společnosti, kde dostávají prostor šílenci, považující bílou francouzskou bagetu či běloskvoucí Chardonnay Blanc de Blancs Comtes de Champagne od Taittingerů za projev odporného rasismu, do společnosti, kde záludní progresivisté ničí už naše nejmenší, kde sociální inženýrství a další zvedače žaludku kazí každý západ slunce, do společnosti přizdisráčů…, které tu občas zavěsím na pranýř, vyrůstají moje tři děti. 
Jsem z toho smutná i zoufalá.