Sny, sebevědomí a pokora | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Sny, sebevědomí a pokora

Zveřejněno 27.9.2019

Stovky let tu sedávali a koukali do budoucnosti. Čas letěl a sny odlétaly s ním. Mnohé jistě splněné, jiné zaparkované v oblacích na příště, zakopané v hlušině každodenní dřiny a rutiny, či v zákopech válek. Jen kolik velkých válek a lokálních střetů přešlo tímto krajem od středověku. Sedávali tu lidé velcí, jejichž jména znějí generacemi a píší o nich v encyklopediích, prošly tudy staletími tisíce prostých, zapomenutých, jejichž jména byla zapsána do vody. 

Včera večer jsem úplně omylem zapnula televizi, kterou má muž v pracovně. Vlastně ji nezapínáme nejen z nedostatku času, z nepotřebnosti, ale především pak z celoživotního přesvědčení o její zbytečnosti. Nikdy jsme ji ani neměli, ale zdědili jsme ji na zámku. Měl tam naladěný kanál ART a… chytlo mne to. Dokument o Václavu Talichovi. Vydrželi jsme do konce a potichu. 

Jak velké lidi naše země nosila. Jak slavně, hrdě a čistě nesli české jméno do světa! Jak krásnou, dlouhou a plodnou cestu ušel velikán české i světové hudby. Na konci dokumentu jeho britský kolega říká, že dirigent musí být absolutně až nehezky sebevědomá kreatura, ale souběžně též musí umět prokázat pokoru v její nejdokonalejší formě - kdy skladatele, kterého studují a jehož dílo pro koncert připravují, vnímají a považují za umělce většího, než jsou oni samotní. Sebevědomí a pokora. To přeci my už neumíme, to neumí téměř nikdo. Zdravé sebevědomí a čistá pokora, to je hodnota, štít i podpis, ale kdo dnes ví, jak s obojím naložit?! Ba co hůř, kde se to uvnitř našich Já nachází… už ani netušíme. 

Pak jsem se vrátila o patro výše, sedla si ještě na chvilku a koukala skrze jednotlivé komnaty zámku dál do budoucnosti.   

Ano, dnes tady sedím i já, přede mnou masivní dvoukřídlé dveře otevřené, sto kroků komnatami historie, a ty stovky let cítím všude okolo. Ve stejný čas mi od pařížské návrhářky přivezli designový kousek, na který jsem se moc těšila. Prosté linie, jednoduchost a barva moderního světa. Naprosto to sem na zámek nepatří a přesto, sedí to tu jako prdel na hrnci.

Muži jsem tu žlutou krásku zapřela, nevěděla jsem, jak by reagoval. Ale musel pomoci kurýrovi s parádou schody do druhého patra, a taky namontovat nožičky. Pozorovala jsem s jistým napětím, co to s ním udělá. Ne schody, ale ta žlutá... Však trochu s obavou, ale slíbil mi, že královskou komnatu, stometrový apartmán, který bude součástí naší nabídky na „romantické svatby s dokonalém soukromí“, mohu zařídit a vybavit dle vlastního gusta. Nakonec se usmíval pod vousy a už vím, už je to jasný, tohle komorní přenocování zámecké, nabízené nejen pro novomanžele, bude perla :-)

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(28.9.2019 12:39:08)

Viš Ty co, Blani? Vůbec nejsem hradová, zámková či kostelní, mám svůj oltář v lese, ale na tu žlutou a jiné nádhery se už MOC těším! Pusu Vám všem a začnu už stříhat metr, bo konec října se blíží!!!

PS: sebevědomí a pokora...spíše to chodí po světě izolovaně, něž v tomto páru. Nesmírně si cením i pokory snoubené s klidem v duši...

 

(28.9.2019 12:52:18)

A Ty myslíš, že já zámková jsem? Prdlajs... starej hrad jo, i zřícenej, ale tady to mám torchu proti srsti. Proč jsme tu, o tom jsem psala, holkám ty roky tady prostě dáme :-), ale jinak mnoho věcí vidím jako Ty! 

A k tomu sebevědomí a pokoře, já vidím okolo jen sebevědomí, nepodložné, nadmírovaté, destruktivní a agresivní, pokoru nevídám - jen strach, zbabělost a přizdisráčství. Klid v duší je vzácná věc, ani ho vlastně od nikoho neznám. přiznávám. Ale pokora, čestná pokora postavená na zkušenosti a vědění, na síle a jistotě, to je... ještě náročnější k objevení :-( Snad je dokonce k nenalezení. Znám jen dva, tři lidi, u kterých o pokoře mohu hovořit. Můj soused s hůlkou na Šumavě, pan Sklenář a Ty.  Tak to je, protože Ty jsi optimista a já na druhé straně stupnice :-) 

(27.9.2019 10:47:24)

Zase máš Blani pravdu. Sebevědomí a pokora. To zvládne jen málokdo. Ty to umíš tak krásně popsat.

Kamča

P.S. 30 let jsem bydlela na ulici Václava Talicha. :-)

 

 

(27.9.2019 10:54:54)

Kami, muž snad 30 let jezdil okolo té jeho vily na Berounsku... a nevěděl. Je toho okolo tolik, co je krásné poznávat... 
Zkus si najít ten dokument, třeba bude na netu, je to úžasný kousek naší historie! 

(27.9.2019 13:57:15)

Díky. Našla jsem to. Na ČT v archivu - Václa Talich, sebevědomí a pokora. Večer na to v klidu kouknu. :-)

(27.9.2019 16:57:11)

To jsem moc ráda, uvidíš, je to příběh příběhů...