100 let naší vlajky | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

100 let naší vlajky

Zveřejněno 31.3.2020

V Dolomitech jsme ji vyvěsili v den příjezdu a souběžně vyhlásili pod Marmoladou svobodnou českou enklávu. Později jsme jí postavili vlastní stožár na dominantním místě. Níže pak vlála vlajka Ladinů, kraje našeho usídlení a pod ní chvilku i ta italská. 

Na Zalužanském zámku, loni v předvečer státního svátku, a před příjezdem první dámy České republiky, umísťuje muž českou vlajku nad hlavní vchod. A už tam zůstane napořád. 

E-liška ji má na běžecké závodní kombinéze, a je na ni už v šesti letech patřičně pyšná. Nikdy bych ji nevyvěsila vedle toho podivného unijního logopraporu, a i v současném područí ji uznávám jako jediný symbol svébytnosti a suverenity. Také proto si dnes na sto let vlajky doma všichni připijeme! 

A jak to bylo s jejím vznikem? Napsalo se toho všude hodně, proto nebudu nosit dříví do lesa, jen vyberu několik momentek.

Já myslím, že je moc dobře, že v ní nevidíme kdysi Masarykem zamýšlených a poamericku zakomponovaných 5 hvězd, které měly představovat Čechy, Slovensko, Moravu, Slezsko a Podkarpatskou Rus. Takhle máme podle světových vexilologů, odborníků na historii vlajek a na symboliku, jednu z nejzdařilejších státních vlajek, zároveň je jedinečná a nezaměnitelná. A ještě k tomu barevně ladí a je graficky čistá. 

O barvách si můžeme myslet totéž, co můj muž, že představují krveprolití, čistotu a oblohu, anebo to prostší, že se jedná „jen“ o slovanské barvy, jako mají třeba Rusové nebo Slovinci, a že symbolika se k tomu dovytvářela až později. Pravdou zůstává, že bílá a červená, jsou barvy českého království a slovenský modrý klín je barvou ryze slovanskou. 

Autorství je oficiálně dílem Jaroslava Kursy, píše se také o kolektivním autorství s Antonínem Valšíkem a Františkem Kyselou. A ačkoli se v historii našlo několik dalších sporných autorů (Knedlhans, Jareš) a různých tvrzení a návrhů datovaných tak či onak, nakonec odborníci přiřkli podpis učiteli, archiváři a úředníkovi z Blovic, na kterého pak ale současníci vlastně zapomněli. Včetně státu. 

Zajímavé je, že na vyšehradském Slavíně má, a to jen a pouze díky údajnému autorství české vlajky, a namísto Jaroslava Kursy, hrob právě Jareš, a jako autor je tam stále uveden. Jménem strany. 

Nic to nemění na skutečnosti, že jsme na ni doma všichni pyšní, milujeme ji a vzdáváme ji i patřičný respekt! Věřím, že to máte stejně.
S radostí pak tento text a vzpomínku věnuju příteli do Sudet :-) Díky, Radku!


Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(1.4.2020 02:42:29)

A tak by to melo byt,Blani.U nas je vlajka na dome cely rok,a u vetsiny sousedu take.Budme hrdi na svoji zemi,ve ktere zijeme.U nas dvojmo.

(1.4.2020 08:53:38)

100%
kéž by o tak měl každý! 

(31.3.2020 12:03:52)

Děkuju!! My doma na zahradě máme vyvěšenou Naší vlajku už několik let. To jsem si "přivezl" ze Švédska,tam na svou vlajku jsou velmi hrdí... je na každém domě nebo v zahradě. Tak, když k nám tenkrát někdo přišel na návštěvu,musel jsem pořád dokola vysvětlovat,proč tam ta vlajka vlaje...když není 1.máj :-) Je to Hrdost!  

(31.3.2020 13:19:46)

Přesně tak, mě to taky dostalo, když jsme projížděli poprvé Dánsko, Švédsko, Norsko, a stejně tak mě dostává, když se nás lidé ptají na totéž, co Tebe, nebo, zda to máme nařízený, že je zámek kulturní památka... nebo z jiných důvodů. Fakt zírám!