V Dolomitech jsme ji vyvěsili v den příjezdu a souběžně vyhlásili pod Marmoladou svobodnou českou enklávu. Později jsme jí postavili vlastní stožár na dominantním místě. Níže pak vlála vlajka Ladinů, kraje našeho usídlení a pod ní chvilku i ta italská. 

Na Zalužanském zámku, loni v předvečer státního svátku, a před příjezdem první dámy České republiky, umísťuje muž českou vlajku nad hlavní vchod. A už tam zůstane napořád. 

E-liška ji má na běžecké závodní kombinéze, a je na ni už v šesti letech patřičně pyšná. Nikdy bych ji nevyvěsila vedle toho podivného unijního logopraporu, a i v současném područí ji uznávám jako jediný symbol svébytnosti a suverenity. Také proto si dnes na sto let vlajky doma všichni připijeme! 

A jak to bylo s jejím vznikem? Napsalo se toho všude hodně, proto nebudu nosit dříví do lesa, jen vyberu několik momentek.

Já myslím, že je moc dobře, že v ní nevidíme kdysi Masarykem zamýšlených a poamericku zakomponovaných 5 hvězd, které měly představovat Čechy, Slovensko, Moravu, Slezsko a Podkarpatskou Rus. Takhle máme podle světových vexilologů, odborníků na historii vlajek a na symboliku, jednu z nejzdařilejších státních vlajek, zároveň je jedinečná a nezaměnitelná. A ještě k tomu barevně ladí a je graficky čistá. 

O barvách si můžeme myslet totéž, co můj muž, že představují krveprolití, čistotu a oblohu, anebo to prostší, že se jedná „jen“ o slovanské barvy, jako mají třeba Rusové nebo Slovinci, a že symbolika se k tomu dovytvářela až později. Pravdou zůstává, že bílá a červená, jsou barvy českého království a slovenský modrý klín je barvou ryze slovanskou. 

Autorství je oficiálně dílem Jaroslava Kursy, píše se také o kolektivním autorství s Antonínem Valšíkem a Františkem Kyselou. A ačkoli se v historii našlo několik dalších sporných autorů (Knedlhans, Jareš) a různých tvrzení a návrhů datovaných tak či onak, nakonec odborníci přiřkli podpis učiteli, archiváři a úředníkovi z Blovic, na kterého pak ale současníci vlastně zapomněli. Včetně státu. 

Zajímavé je, že na vyšehradském Slavíně má, a to jen a pouze díky údajnému autorství české vlajky, a namísto Jaroslava Kursy, hrob právě Jareš, a jako autor je tam stále uveden. Jménem strany. 

Nic to nemění na skutečnosti, že jsme na ni doma všichni pyšní, milujeme ji a vzdáváme ji i patřičný respekt! Věřím, že to máte stejně.
S radostí pak tento text a vzpomínku věnuju příteli do Sudet :-) Díky, Radku!