2 generace, 1 závod - Tre Cime di Lavaredo Run
Zveřejněno 17.2.2020
Téměř tři roky to jsou. Muž tenkrát povídá, zapsal jsem tě na horský běh z městečka Sexten na Tre Cime di Lavaredo, jeden z ikonických vrcholů Dolomit. Bylo to u snídaně. Přestala jsem kousat… i polykat. Cože? Na tenhle zabijáckej kros chceš poslat vlastní ženu? On se jen podezřele usmíval pod fousy a nešlo s tím nic dělat. Jako vždy.
Jak to tenkrát bylo, dopadlo a proč organizátoři závod z obav o životy tisícovky bojovníků po hodině přerušili, jste si mohli přečíst tady.
Téměř jsem na tu story zapomněla, kdyby dnes ráno, opět u snídaně a opět s tím úsměvem, který znamená nějakou kulišárnu, neprohodil jen tak mimoděk. Pojedeme zase na ten dolomitskej závod, jak ho pro ztracenou helikoptéru záchranářů a závaly na trati zrušili. Už si hlavu nedělám a hned důrazně odseknu, na to zapomeň, tam mě už nikdo nikdy nedostane…, a bojím se, že se neubráním…
Směje se dál a podívá se směrem, kde u stolu sedí naše malá atletka. Dodá: jeden závod, opět dvě generace. Po tom krosu okolo Křivoklátu, který jsem běžel já před 40 lety a Eli loni, to teď bude další generační výzva! Jen výrazně divočejší. Na podzimním Tre Cime di Lavaredo Run 2020 (registrace probíhají právě teď), je tedy na řadě naše malá gladiátorka!
Do té doby nás ale čeká přes třicet dalších závodů, protože hlavní trenér drží linku: nejlepší trénink je závod. Létající anděl se tak může těšit například na Axis noční desítku, Salomon Ještěd SkyRace, Dolomiti Extreme Trail, Čokoládovou tretru, Cortina - Dobbiaco Run, nebo mýtický Mini Ultra-Trail du Mont-Blanc, a pár českých pohárových seriálů. Proč? Protože mistrem světa se nestaneš čučením na telku, ani poflakováním s kámoškama, a co se v mládí naučíš, později jako když najdeš ;-)
Mimochodem, ten Dolomiti Extreme Trail byl Eli vůbec první závod, bylo jí pět a čekal jí dvoukilometrový kros s překážkami a v super ostré horské pustině. Bohužel :-), jako doprovod musela mít dospěláka, jinak by ji jako „mocmini“ nepustili na trať. A mohl jen tatínek, který po 500m už ale zasejc nemohl. Eli se mu tedy naštvaně držela po boku a přebíhalo je jedno dítě za druhým. Takhle to dál nejde, rozhodl otec, běž E-liško, běž sama, já to nějak doběhnu. Máme z toho několik videí od Franze a dalších přátel, a je to… smutný pohled, jak tatínek trpí :-)
Kdyby jí půl kilometru nezdržoval, čert ví, jak by to dopadlo, protože ve svém prvním závodě prvorozená doběhla i tak pátá! Uvidíme v květnu letos.
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Koukám, že Eliška jede mezinárodně. ;-) Vy chcete jít na tu čokoládovou tretru ? Taky jsem o ní přemýšlela, ale vadí mně, že tentokrát je to všechno na Moravě a ještě v týdnu. :-( Do jakého města nakonec půjdete ? Už jste se rozhodly ? :-) Myslím, že Eli má na to, aby se dostala do finále. U Šárky jsem jen chtěla, aby si to zkusila, žádný ambice nemáme. :-D
Jsou to jen závody, co dá malé trochu ostruhy a rozhled, a fakt platí, že nejlepší trénink je závod. Jistě, něco jiného by to bylo u vytrvaleckých disciplín, něco jiného je to u krátkých sprintů. Ve věku našich holek je to ideální cesta. Proto jdeme na Tretru. Výsledek ani tak není důležitý, ale porovnání ano. To z domova prostě neposoudíme... a z tréninkové haly také ne. Takže je přihlášená hned na první termín. Pak se uvidí a poté co vyhrála ten sprint na Jabloneckém mítinku, můžeme lépe porovnávat. No a venku? Organizace závodů, orientace v cizím prostředí, pokyny v jiném jazyku, samostatnost, to vše je růst :-) Navíc třeba ty vyjmenované jsou doslova krásné i místem, lokalitou a opět, mezinárodní srovnání pomáhá... :-) Tu Tretru můžete přeci zkusit v rámci byť jen tréninku...
Zdravím na zámek, Eliška hrdinka, pan P trochu blázen :-))), o víkendu přijdu fandit.....Jarda J.
Trochu? Je to magor, ale boží :-)))) Budeme se těšit!