Já tušila, že se mám k našemu minitýmu přidat. Že to bude… výjimečný. Dnes jsme vyrazili na Moravu a dojeli až do Třebíče. První opravdové atletické závody po temném období C-19. Sice za určitých omezení, přesto závody. Eli se chystala na ostrých 200m a pokud ji pustí, tak i na čtvrtku. 

U registrace jsme zjistili, že by mohla vložený závod superprcků na 100m absolvovat i Mia, tak ji též zapisujeme. A Eli nám potvrdili na oba běhy, ačkoli to je „nestandardní“. Dostala dvě startovní čísla a hybaj na rozklusání. Hodinka přípravy a v 17:00 přesně… po výstřelu startéra vystřelí Mia v čele stejně starých capartů. Systémem Start / Cíl proletí královskou stovku a s přehledem vítězí! Začátek slibný, Eli jde do treter a za deset minut startér pošle 16 atletek na trať dvoustovky. Nejobsazenější kategorie! 

Nemohu uvěřit vlastním očím, naše malá olympionička vede startovní pole až do posledních kroků, vyloženě kroků, tam ji zdolala místní velmi šikovná běžkyně…, ale o dva roky starší! Na třetím místě je další devítiletka. Nemohu uvěřit :-) Naše první dvoustovka v životě. Eli si zapisuje osobní rekord a pídí se, kdy statuje další závod! 

Čeká nás vyhlášení, stupně vítězů, slova pochvaly od lidí okolo, jak to Eli šlo a… pak už nemohli uvěřit vlastním očím i ostatní. Na start sprintu na 400m se staví několik dívek a chlapců v kategorii deseti a jedenáctiletých, uprostřed pak miniatletka, které je stále ještě šest :-) Startér Eli vyzve k vysvětlení, to musí podat tatínek, ne nespletli jsme se, běžíme další závod. 

Malé děti neumí taktizovat, fázovat, rozdělit si sílu a stupňovat tempo. Soupeři E-lišky už ano. Ale co jim to bylo platné :-) Eli nasazuje trhák, nikdo z nás nechápe, co se děje, v půlce je stále první, v běhu do cílové rovinky ji předběhnou dva velcí kluci a v posledních metrech, o nos, ne o prsa, ale o malý nos… dobíhá druhá – se čtyřletým věkovým odstupem od vítězky!  

Osloví mě paní, jestli nejsem ta od marmelád, že fandí, že mi kdysi psávala, pár lidí nám popřeje, dokonce chlapec, který vyhrál, přijde E-lišce potřást rukou a poblahopřát. Jsem pyšná. Dvě stříbrné medaile a Mia zlato. Ano. Olympiáda v roce 2032 je stále blíže! 

Start do nové sezony je výzvou! Poděkování pak patří všem sponzorům a především trenérům, Erice a panu P.  

A pár fotek?