Už delší dobu sem nepíšu o běhání, škole a… a vůbec o dětech. Klan létajících andělů má vlastní instagram a facebook profil, kde o sportovní přípravě můžete najít denně úplně vše. Oddělili jsme práci od sportování dětí, leč… vím, že mnozí na sociální sítě nezabloudíte, píšete mi to, říkáte, když se potkáváme. Slíbila jsem nedávno, že se nad tím zamyslím :-)

Bylo by to strašně dlouhý zamyšlení, případně psaní, protože za poslední rok a kus máme odběháno přes sto závodů v několika evropských zemích, protože vlastně co závod, to bedna, protože olympiáda už pomalu ťuká na vrátka přípravy :-) A škola? Mia má za sebou zdárně první třídu a Eli čtvrtou. Náš pohled na školní systém se nezměnil, takže učíme stále doma, při práci, během cesty na závody, prostě kdekoli. Bylo by to dlouhééé psaní. 

Tak jen něco málo z víkendu. 

O víkendu Eli obhajovala titul na Dolomiti Extreme Trail, nejtěžším a nejdelším horském běhu pro děti v Evropě. Loni vyhrála vlastní kategorii i zvláštní prémii za nejrychlejší dívku napříč startovním polem až do 15 let. A Mia nás ukecala, že už chce běžet taky, protože jí je 7 a Eli na DXT měla premiéru v pěti letech. Impozantnost závodu poznáte podle rozměrů :-) Dva a půl kilometru, 100m převýšení, krpály, že se jí jeden bojí, a téměř 260 bojovníků z třiceti zemí světa. 

Dolomiti Extreme Trail patří mezi naše vrcholy roku. Společně s atletickým mítinkem Čokoládová tretra a silničním závodem BOclassic. Každý závod je to jiný, přesto je spojuje mezinárodní významnost, a uspět na nich nám dává mnoho odpovědí na naše otázky. Eliška si za posledních pět let zapsala na těchto klasikách několik vítězství.

A jak šel poslední závod? 

Start je to opravdu masakrální, ihned ostrá zatáčka a po asfaltu z kopce úzkým koridorem. Ani letos nechyběly pády, včetně jednoho hromadného. Naopak některá stoupání jsou pak tak příkrá, že je pořadatel vybavil lany pro zachycení se. Po noční bouřce je terén podmáčený, bláta dostatek a… kmeny, kořeny a balvany kloužou o 106. Protože se jedná o hromadný start, není v cíli patrné, jak na tom Mia je. A vlastně se to dovídáme až po 2 hodinách, pár minut před vyhlášením vítězů. Dříve výsledky nejsou. Miu preventivně držíme v tom, že byla nejmenší a úspěch ji jistě ještě čeká. Jednou. No ano, čeká! A začalo to právě dnes! Druhé v pořadí nadělila více jak 2 minuty! Je nadšením úplně mimo.  

U Eli je to jednodušší a těžší zároveň. Bude obhajovat loňské prvenství, všichni si ji fotí, je středem pozornosti, ale moc to nevnímá. Stojí v první startovní lajně dost odlišná od ostatních, prý se modlila k andělíčkovi. Spíkr o ni hovoří nejednou a ředitel závodu se s Eliškou přijde pozdravit. Říká, že si ji bude fotiti co rok až do její účasti na OH v Austrálii :-) Jednodušší k rozpoznání situace je to pak v tom slova smyslu, že obhajoba absolutního prvenství (nejen v kategorii), znamená, že žádná jiná slečna, ani ze starších kategorií do 15 let, nesmí být před ní… 

Po startu se drží bezpečně za prvními velkými kluky. Strategie je jasná, co nejdříve všem utéct. Prvně je to naštve a pak… v úzkých lesních klikaticíc se předbíhat ani nedá. V polovině trati už má hodně velký náskok. Do cíle sprintuje v souboji s jakýmsi čtrnáctiletým habánem, který se snaží být malou holkou neporažený, jako se tak stalo desítkám jeho kolegů :-) Nebudeme vás napínat: v kategorii U12 Eli vítězí o tři minuty před druhou a 20 vteřin před prvním klukem. A jako loni, tak ani letos se nenašla žádná starší běžkyně rychlejší. Eliška tudíž po vyhlášení absolvuje ještě vyhlášení Primo Premio Assoluto Femminile! Co to je? Jeden z hlavních sponzorů závodu uděluje nejrychlejší dívce poukaz na startovné v hlavním závodě, které činí 3 - 4 000 Kč. A to už je příjemný bonus.  

DTX je pro nás něčím jako domácí scénou. Přístupem pořadatelů, ale i posledních kluků, co se starají o parking „závodních obytňáků“. Těšíme se za rok a snad už na moment, kdy Eliška opustí dětskou zónu a dostane konečně povolení k účasti na nejkratší hlavní trati! 

Videoreport na našem IG profilu.

A ještě slovem okolo? Zimu jsme ukončili brutálním Eli pádem na běžkařských závodech v Itálii, kde se z jednoho kopce poroučela hodně blbě, letem sanitkou a príma večerem v nemocnici. Po návratu do ČR a po vyměřeném klidu, který přesáhl měsíc, se nejstarší soustředila na svůj první závod na 5000m na dráze, bronzová. Následovaly silniční mega akce v Rakousku. Graz, Vídeň a Salzburg. Pět startů, 4 zlaté a jedna stříbrná.  K tomu další řádka akcí v Čechách. Nyní E-lišku čeká mezinárodní atletický mítink v Itálii a v druhé půli léta horské závody v Rakousku a Itálii, minimarathon v Amsterdamu a i kvůli tomu tu dnes jsem. 

Potřebuju se zeptat, zda nevíte o někom, kdo může v půlce července postrádat (pokud ho má) obytňák na cca týden. Náš, ten, co ho vykradli a zničili na Sicílii, je už minulostí. Tak kdyby náááhodou :-)

A co Max? Je to borec borců. Jak jinak :-) Také závodí, je rytíř, zahradník a voják v jednom, navíc má už představu o budoucí nastávající. Prý: bílé krátké šaty a musí umět péct chleba, jako maminka. 
Ahoj všem.