Je to, jak kdysi povídal tatínek naší super olympioničky Ledecké… „my jsme si totiž v jejím předškolním období vytvořili takový náš svět, stala se z nás báječná komunita, která nebyla vůbec limitovaná klasickým pracovním týdnem, víkendy a tak.“ 

I my to máme podobně, vlastně jsme to trochu vypilovali :-) Nejezdíme za sněhem, kdy se nám zachce, ale běžkám jsme se opravdu začali věnovat… až maniakálně :-) Tak, že jsme si u domu v Dolomitech otevřeli certifikovanou FISI  běžkařskou trať se třemi různými okruhy, pronajali rolbu, koupili skútr sněžný a otevřeli také půjčovnu běžkařského vybavení! Navíc jsme nasmlouvali trenérku, také instruktorku a… a náš domácí okruh zapsali do výběrového systému SuperNordicSkiPass!  Zdá se to až úchylné, viďte, ale bylo to přesně tak :-) Místní závodní tým jsme u nás nechali zdarma lyžovat, zapsali do něj dceru, vyzvedli si licenci a do měsíce byla druhá na Mistrovsví regionu Benátsko. Proč to dělat jinak :-)

S atletikou je to v bleděmodrém totéž. Stometrovou sprinterskou trať jí udělal taťka na šparglovně pod jižním bastionem, na velkém atletickém stadionu jsou nyní prakticky denně, na Dukle pak navíc 2x týdně. Zajeli do několika sousedních zemí na různé závody, aby bylo srovnání dokonalé, nastudovali mnoho knih a odborných prací, načetli bednu zpráv, viděli tisíce videí… a On si vzpomněl, jak to dělali kdysi, když sám závodil. Snažím se jim být nezdržujícím sekundantem a tiskovým mluvčím :-)

Pak jsme upravili režim rodiny tak, že má Eli vlastní obrovský časový prostor na trénink i závody, že má doma druhého trenéra a pomalu, ale jistě, i začínající podporu od sponzorů. Jinak by to nešlo. Měsíční rozpočet takového týmu je téměř sto tisíc. Hodně? Ani náhodou. Od nafty přes odpovídající stravu, po trenéra na plný úvazek… atd., je to do puntíku přesně. Každou korunu 2x obrátím, než použiju. Pro to vše jsme vytvořili entitu, mikrosvět, vlastní časoprostor, který nám umožňuje jít za snem, žit ho a mít k tomu nejen pádné důvody, ale z toho i výsledky :-)  

Doktor Zacha, kterého dlouhodobě sleduju, píšeme si, řekl kdysi o Lindě a Brendě F., hvězdách světového tenisového nebe v jejich věkových kategoriích, toto: „Já osobně věřím, že jim bude náležet budoucnost českého tenisu. A když se jim to podaří, bude to jen a jen zasloužené a spravedlivé. Český sport už desítky let táhnou rodiče podobného ražení, kteří vychovávají děti, které následně rozdávají radost celému národu. Že předtím často ten samý národ dost pere do takových rodičů, to je docela typický jev a fakt, který jakoby nemá logiku, nicméně reálně existuje.“ JUDr. Pavel Zacha

Jak ta realita bolí! Jednou větou si „soused“ posteskne, proč nemáme v republice více špičkových malých atletů, kteří by mohli ve světě navázat na slávu velkých českých jmen, aby souběžně ukázal zdviženým prstem… a s investigativním dotazem na ty, kteří o to usilují: „Jakože cože, v pracovní době dopoledne nejsou On v práci a Ona ve škole, ale honí se po stadionu. A nějak moc. To by se mělo nahlásit, zkontrolovat… s tím by se mělo něco dělat!“ 

Průměrný trénink a přístup mistry nedělá. I proto ti nejlepší trénují povětšinou sami.
……………….

Poznámka pro fanoušky a vůbec, pro ty, kteří sledují atletiku: 
V úterý je v Ostravě Zlatá tretra. V pondělí se tam běží mezinárodní semifinále Čokoládové tretry. Osm nejlepších sprinterek postoupí do úterního předprogramu Zlaté tretry, mítinku World Athletics Continental Tour Gold. Mezi největší esa světové atletiky! Mimochodem, Eli jde do semifinálových pondělních rozběhů na 100m s nejrychlejším časem z kvalifikací.