Cesta k nám
Zveřejněno 28.12.2017
Já si to vše představuju tak, jak video ukazuje. Cestu z města. Cestičku k domovu, co známě se vine, cestu za snem i snem samotným… Náhodou jsme natočili tohle video. Nebylo by o ničem, kdybych se na něj nepodívala po nějaké době a nedošlo mi, že je vlastně o všem. O naší cestě. O jiné cestě. O tom, že v lakýrkách to nebude a pohodlí nikdo nevyhledává. Přesto jsme si ji vybrali.
Muž jde do práce. Naproti do lesa přes říčku Pettorina, abychom měli dřevo na otop. Kdyby tam nešel, byla by nám zima. Jak jen je to prosté. Čím více zapadají kolečka do soukolí, tím jsem tu šťastnější.
Hustě chumelí. Ve 4 ráno muž vstává, aby bylo teplo, aby k nám dojel pekař, aby… máme 60 000 metrů pozemků, z nichž mnohé je třeba zbavit napadaného sněhu. Šel spát po 22 hodinách práce. Na další den spal chvilku. Opět na čtvrtou vzhůru. Sníh padá dál. Už je ho přes metr.
Ne každý den se povede, jeden pomocník zavolá, že nemůže vyjet z garáže, a celý den nedorazí, jedna pomocnice se k nám už druhý den bojí autem, že prý tu padají laviny. Jo, padají. Poslední dny a noci snad tři do hodiny, jinak jedna denně… Jako kdyby jel vlak, to zní. Jindy jako odstřel starého komínu. Hukot, otřesy, vzduch se zavlní. Mnohdy se zastavím a čekám, co bude následovat…
Přesto ty kroky na videu jsou přesně těmi za naším štěstím. Vím, že by nesešly z cesty a vím, že jdou správným směrem.
Rok 2017 byl dobrým rokem. Děkuju.
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit