Co den, to nedobrá zpráva…
Zveřejněno 1.4.2020
Ani už se mi o nich nechce referovat. O nedobrých zprávách. Jobovkách pandemických či na situaci okolo navázaných. Denně si přičítáme ztráty, rušíme plány, stojíme s pusou dokořán a jako mnozí jiní v sektoru turistického ruchu, a nejen v něm, padáme na dno s tím, že to pomyslné dno ještě ani není vidět. Kam až ten pád půjde?
Probouzíte se s tím, že budete celý den řešit trable okolo uzavřeného provozu v Dolomitech, spát jdete s tím, že se vám bude zdát o následcích desítek zrušených rezervací ubytování a akcí na zámku, že v nově otevřeném obchůdku máte už pavučiny, a že to a tamto, a že na druhý den to nebude lepší. Ba naopak. Jistě máte mnozí podobné problémy. Kolik lidí už jim říká existenční…
Těšíte se z drobností. Z posledních pár věcí, které fungují, nebo jsou cílem na konci dlouhé cesty. Cílem, který alespoň vidíte. Včera jsem si psala s kanceláří generálního komisaře pro Expo v Dubaji, které ke konci roku otevírá své brány. Řešila se naše PR prezentace a loučila jsem se s přáním, aby vše proběhlo, jak má. Že se těšíme!
Náhoda tomu chtěla… (!) za hoďku, ani ne, přišel přípis z „místa činu“. Zvažuje se odložení či zkrácení Všeobecné světové výstavy! Podobně, jako se nejdříve začalo krizově plánovat okolo olympiády v Japonsku, až ji nakonec po pár dnech úplně odložili. Jistě, výstava světová, kam by část světa nemohla, postrádá smysl. Vystavovatelé nestihnou připravit pavilony, nebo ty postavené obsadit pro nouzové stavy, partneři budou v karanténách, novináři též, hosté nebudou moci přijet, však je to výstava především pro lidi… Někdo z důvodu, že budou ještě platit restrikce, druhý z důvodu, že se bude bát. Oboje chápu.
Na tuto akci se chystáme dva roky. Intenzivně a s pýchou, poctivě a s projekcí vrcholu našeho podnikatelského světa.
Nedávno jsem psala o odložení olympiády, že to není žádné trauma, nic se neděje, svět na sportu nestojí, je to zábava…, to samé jistě platí o výkladních skříních, jako je Expo. A o mnoha dalších zrušených akcích a projektech. Jsou důležitější věci na světě. A o moc smutnější - ekonomika na kolenou a lidské vztahy krouží okolo propasti rozvratu, společnost v některých zemích na hranici revoluce a vzpoury z bídy a hladu, bující násilí a eskalace kriminality, a desetitisíce ztracených životů.
Co bude dál? Jaké další škody si přičteme? Nebudou ty celospolečenské větší újmou, než samotná pandemie?
![](/data/images/posts/640_5efd44b112aec2f7301f96435d7b639b.jpg)
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
až teď jsem plně pochopil význam:"naděje"...tak nějak pomalu mizí a myslet na budoucnost na to už mi síly pomalu,ale jistě dochází.. :(
Včera jsem chtěla, aby už bylo dneska, a je to den kráva, jako včera... Naděje? Čti noviny, nikdo nám ji nedává :-( Tohle naši evropskou zhejčkanou společnost porazí...
Je to smutné, už aby to skončilo a vše se rozběhlo. Izolace děsí. Těším se na setkani.i
Už aby byl dnešnímu dni konec... snad zítra bude líp, a pak pořád líp a líp... Pak se to bude i líp těšit :-)
Škoda,že to co teď tady píšeš Blani,není apríl... :-((
Kamaráde, dnes víc věcí.. bych ráda strčila do šuplíku jménem apríl :-(