Logistika vstupu, pobytu a účasti na zahraničním super závodu, v zemi, která má velmi přísné podmínky pro přijíždějící neočkované cizince, byla docela oříškem. Naštěstí nám pomohl organizátor jednoho ze dvou závodů, kterých se Eli na Slovensku účastní a my právě v ráji po Ďumbierom, nejvyšší horou Nízkých Tater. 

Tréninkový kemp Flying Angels Teamu, za výrazné podpory společnosti Hammer Nutrition CZSK, jejíž je Eli ambasadorkou, tak koncem minulého týdne odstartoval. Je to náš historicky první a víme, že cestou do Brisbane 2032 jich budeme „muset“ absolvovat ještě desítky. 

Dnes máme za sebou nejen náročné tréninky na červené sjezdovce na Chopok, téměř ve dvou kilometrech nad mořem, kde malé indiánky velmi tvrdě nabírají sílu ve výbězích nejprudšího hanku - například úseky 100m v plném nasazení, tři série po třech, ale též seběh z Chopoku do Krupové (tisíc výškových metrů!) Hlavně pak a především… premiéru na slavné akci ČSOB Bratislava Marathon.    

Tým maká v horách na 101%, ale trenér s Eli míří v sobotu už po páté hodině z Tater do Bratislavy, v 10 malá startuje a do boje jde s téměř čtyřicítkou dalších běžkyň, kde mnohé o rok starší. Úžasné počasí, perfektní organizace, nádherná atmosféra. Součtem v jednotlivých kategoriích přes šest stovek dětí! Profesionální přístup organizátora je naprosto učebnicový. 

Na startu se sice „cpeme“ do první lajny, ale další dívky se během odpočítávání dostanou opět před Eli a slušně ji „zavřou“. Tady máme sakra rezervy. Po první stovce je naše atletka okolo šestého, sedmého místa, aby za dalších sto už peloton bezpečně vedla. No, bezpečně?! Na první pohled! Odzadu a na dohled cíli se na dosah ruky za Milfaitku dostává o rok starší slovenská běžkyně Eliška, velmi dobrá a rychlá, aby v poslední zatáčce Češku předběhla. 

Do cíle zbývalo posledních 30 metrů. Naše E-liška má (dle srovnávacích výsledků) o dost rychlejší šedesátku a skoky, tedy předpoklady pro akceleraci a výbušnost vyšší, tak… snad to prodá, říká si trenér a srdce se mu zastavuje napětím. 

Moderátor vyhlášení a předávání pohárů později hledá, jak bez použití „vyhrála o prsa“, naznačit, že to bylo těsné. No, zamotá se do toho úžasně :-), jedno přirovnání je kostrbatější, než druhé :-) Jedno je však jisté, Eli nezaváhala, zabrala a naplnila ono slavné odhodlání Kristiiny Hannele Mäki, české mílařky před finálovým během na OH v Japonsku: #vyrvatnohyzprdele! 

Vyšlo to! Byl to strhující moment, diváci fandili o 106 a spíkr se báječně snažil, jakoby závod ani neběžela eskadra osmi a devítiletých školaček, ale profi reprezentantky! Atmosféra na jedničku.   

Do sbírky jde zlatý pohár a pěkná hromádka dárků, luxusní zážitek a potvrzení rčení, že pot šetří krev, že nejlepším tréninkem je závod a že těžko na cvičišti musí znamenat jen jedno… 

Tréninkový kemp pokračuje, a až koncem příštího týdne se jede do Košic! Na famózní JBL JumpFest, závod, který nám přirostl k srdci! Loni tam Eli vyhrála jak šedesátku, tak skok do dálky, ale letos bude obhajoba těžká. Vyšší kategorie, starší kočky a jejich předvýběr (finalistky letošní Čokoládové tretry), to vše slibuje boj bojů! Paráda! 

Videoreport najdete ZDE. 
Fotečky TUDY.
……………….
A mimochodem, na Slovensko za Miou Ronjou dnes zavítala Zoubková víla!