Z „odkudsi“, protože místní to být nemohou, žádní tu nejsou :-), tedy odkudsi z dalekých měst či nedalekých obcí, dorazila do Pohoří na Šumavě i čuňata. Ne toliko malé krásné a proužkatě chlupaté potvůrky, kterých už tu máme okolo plné lesy, ale dvounohé typy lidské rasy.

Na velké Šumavě, odkud statisticky turisté utíkají do Novohradek, už situace pokročila tak daleko, že uděláte krok do lesa a najdete… odpadky. Ne houby, ne brusinky, ne studánku čirou či rysa, ale odpadky. Zmizela tak trochu kouzelná, tak trochu melancholická šumavská krajina pro lidi, kam výletník přicházel v údivu a s respektem, zůstala krajina plná cyklostezek, hlomozných turistických výprav, děsuplných občerstvovadel, krajina nutných zákazů a dohlížitelů nad těmito, krajina poškozená, která nedává obživu místním, ale sezónní výdělek těm, kteří zdaleka a bez onoho potřebného „šumavského srdcařství“ přišli jen z ráje týt. Nastala také doba čuňat.  

Naštěstí v Novohradkách není turistická infrastruktura, která by přilákala masy. Nejsou zde pensiony, hotely, restaurace a bufety, není zde zatím ani ráj šmelinářů. Turista sem přijíždějící by měl být tedy „jiný“. Jen o chlup, bohužel. Spíše ani to ne. Novohradky mají nakročeno k tzv. šumavské, potažmo lipenské zkáze. Letošní sezona v Novohradkách je dle místních obzvláště výživná… co přijíždí turistů. Já to mohu na Pohoří sledovat dnes a denně online. Pravda, mohlo by mě to těšit, mnozí nakupují v mojí manufaktuře, ale vlastně netěší. Jezdí s nimi hluk, absence respektu, neslušnost i odpadky, které po nich v lese zůstávají.  Ne, nejsou všichni stejní, já vím, převážná část je těch správných a dobrých, ale… to procento se mění, klesá, obdobně, jako na Šumavě.

Dnes jsem šla do naší vývěsky dát nové info o životě na konci světa, a těsně přede mnou proběhlo Pohořím dvounohé čuně. A nebylo samo. Parkoviště čistím denně! Čuně čuňat projelo okolo vozem s brněnskou značkou a pod ceduli o Skrytých pokladech Novohradska (na konci Pohoří) vyhodilo z okénka… obaly od Mc Donaldu. Než jsem stihla vytáhnout prak a toho městského floutka po zásluze ztrestat, ujel směrem do Rakous. A podobných „skrytých pokladů“ uklízím dennodenně nemálo! Nedávno jsem psala o několika taškách s odpadky, které protentokrát čuně rakouský, aby článek nevypadal moc protičesky, odložilo jen pár metrů za hraniční kámen, a které nakonec musel uklidit soused Petr.  Je mi z toho smutno.

Prosím tedy milého turistu, návštěvníka Pohoří na Šumavě a celých Novohradských hor, aby ctil nejen přírodu, ale i lidi, kteří žijí tam, kam onen turista přijede jen na otočku. Prosím, aby odpadky odvážel zpátky dolů, domů, do popelnice… a aby dopřál i generacím budoucím ten krásný pohled na čistou krajinu lesů, raritních smrčků na slatích, meandrujících potůčků a úchvatných kouzel divočiny. Děkuji