Také digitální detox tomu říkáme. Je to tři roky, co jsem vypnula FB stránky B.M., stránky, kde se dennodenně tisíce lidí seznamovaly s detaily života a práce mojí rodiny. Byli jsme jako v ZOO. V kleci. Předtím jsem zrušila profil Slunečné kavárny, nedávno profil kempu v Dolomitech a profily všech našich dalších aktivit. Důvod, proč nemám sociální sítě? Kolikrát jsem o tom psala tady nebo v knížkách?! A je to stále se zhoršující… digitální demence vůkol a začínala infikovat i moji rodinu. 

Dodám jen, že jsem ušetřila mnoho času, a to je v dnešní době, kdy nemáme v podstatě čas vůbec na nic (s oblibou se to říká) prostě paráda! Jako přidanou hodnotu odstřižení se jsem dostala zjištění, kdo je opravdový přítel a kdo jen prázdný „lajk“, kdo se od srdce zajímá a kdo jen bohapustě krafe, protože mu post vyskočil před nosem. Navíc se mohu dostatečně hýbat a jsem šťastná :-) A to ani nemusím být dítě. Ptáte se, cože?! 

Ano, obezita, nespavost, pocit marnosti a absence štěstí, kyberšikana, škodlivé vzory i obsah, deprese. To je podle britských a amerických vědců a jejich poslední studie výsledek rovnice: děti a dorost vs. povalování se u počítače či telefonu. 

Mám to štěstí, že se mezi lidi moc nedostanu, a pak JE potkám, a přijde to jako rána kladivem. Například společných 12 hodin na trajektu s mládeží ze zájezdu, porod! Cesta tramvají Prahou, totéž. Ať je vidím kdekoli, koukají jen do telefonu. Vrchol nastal, když u nás nedávno byla bouřka, vypadl proud a tím pádem i wifi a vedoucí skupiny italských skautíků si přišel stěžovat, že jsou děti… offline, a co s tím jako hodlám dělat! Za hodinu nás dorazil prosbou, zda si můžou jít lehnout do koupelen, protože je jeho svěřencům, lesním odvážlivcům v parádních uniformách zima :-( Zlatej pionýrák… Tragédie si nevybírá, bere vše. 

Digitální demence. Infekce online. Pro sezonu 2020 rušíme wifi signál v celém kempu! Je mi velmi smutno, když přijede rodina na víkend pod Marmoladu, natož poprvé v životě, a prvně se pídí po přístupu na wifi. Jejich děti pak stráví 80% denního času na naší terase čuměním do placky, psaním si s mamkou, která leží zatím v karavanu u televize :-( 

Raději budu hodiny, a učím naše děti, aby v tomtéž našly krásu a k tomu trpělivost, koukat na scenérie z dnešní skandinávské fotogalerie, než půlhodiny co hodinu do mobilu :-) A pak se tou krásnu půjdeme proběhnout! Offline.

Pokud se ptáte, co a kdo je na fotce v úvodu, pak rybolovící Eliška brzo ráno na molu, co se zařezává do fjordu. Bylo úžasné pozorovat tuhle první školní hodinku jednoho pondělí.