Nenapsala jsem historický román ani švédskou detektívku, není to jedna z kuchařek ani fantastická sága, natož softporno pro intelektuálky…, jsem prý prvotinou v žánru, který těžko popsat :-) Nejspíše i proto nenajdete nikde ostře pichlavé recenze plné útočného sarkasmu, ani ty jemně oslavné a ku hvězdám vyzdvihující nehledejte. Nejsou. Nenajdete odsudky o neschopnosti autorky se zařadit do proudu, ačkoli by byly pravdivé, ani pochvaly za správně plynoucí děj, bo o tom nemám ani šajn…

Moje dílo nepoňouká odborníky k názoru, není s čím srovnat. Však těžko na můj žánr odborníka pohledat, a pokud nějaký je, P.O.V. ho nebere :-) Na druhou stranu je fascinující, co čtenářů mi denně volá a píše, kolik přichází „recenzí“ z reality, tedy od vás, od těch, pro které jsem knihu napsala. Vaše názory. Odezvy marmeládožroutů, cestovatelů, reakce našich klientů závisláků i okolojdoucích poprvé, recenze náhodných čtenářů, či postřehy čtenářů zblblých do přečtení P.O.V. čtenáři již načatými, či docela chycenými :-)

Některými dopisy či emaily občas opepřím naše FB profily, však víte. Pár jsem jich připravila pro dnešek. Proč? Protože se kniha před několika dny… nenadále vyprodala (hu), a to necelý měsíc po její cestě na pulty knihkupců (v onom měsíci byly i mrtvé sváteční dny, odstávky serverů eshopů i posváteční nákupní letargie). Protože se kniha též v těchto dnech dotiskla a je opět v mnoha tisících výtisků všude, jdu se o radost z recenzí podělit. A pokud ji někde nenajdete, napište, pošlu tam… vyjednávací tým Postradatelných s ceníkem :-)

Vaše recenze:

O úspěšném prodeji knihy a reakcích veřejnosti mě napsal člověk, který se v tom vyzná, který do toho vidí a nad kterého moc s problematikou obeznámenějších v Čechách není. A napsal mi jedno slovo, vlastně dvě: "kurvamegasuper úspěch". Jako odpověď na můj dotaz, jak si P.O.V. podle něj stojí a jak to vidí :-)

Dobrý den paní Blanko, tento email mám rozepsaný už 2 měsíce. Zatím jsem neměla možnost ochutnat Vaší marmeládu, jen jsem o ní a Vašem úspěchu četla:), i přesto jsem Vám chtěla napsat můj obdiv vůči Vaší páci a přístupu k ní. Lidé mají dostávat zpětnou vazbu na svou práci. Takto jsem nechala email rozepsaný a neodeslala ho.  Darovala jsem k Vánocům mojí mámě Vaši novou knihu. Možná jsem ji chtěla podvědomě sama ale i moje máma ji už po prvních stránkách obdivuje. Já se začetla zatím jen do prvních kapitol a knihu si prohlédla-je krásná, jsem povoláním grafička a i po té stránce ji moc obdivuji, je taková svá, upřímná a člověk ji prostě jen chce mít. Email odesílám i po přečtení malé části z Vašeho příběhu. Asi máte víc než dar vařit marmeládu, Váš příběh a jak ho píšete je dar pro lidi, kteří se cítí jako Vy na začátku knihy. Po přečtení prvních stránek jsem sedla ke klávesnici a šla email odeslat - obdivuji Vás, Vaši odvahu a směr. Ze srdce Vám přeji Váš úspěch a hlavně nalezené štěstí v rodině! Chtěla bych napsat něco opravdu hlubokého, ale nevím, čím bych to vyjádřila. Napíšu... Děkuju..., že jste svěřila svůj osobní příběh dalším lidem, kterým je inspirací a může je motivovat na svou cestu se vydat. Jsem Vám za to vděčná! Ze srdce Vám děkuju.
Tereza C.

Dobry večer milá Blanko, konečně se dostávám k tomu Vam napsat. Ostatne dnes je ten správný den, protože az dnes se muzu osobně vyjádřit k tomu, o cem jsem dosud jen slýchala cetla. Prave jsme se s mým mužem vrátili z naší úplně první návštěvy Vasi krásné kavárny k nám do Kvetonova a s nedočkavostí, jeste porad obuti a v bundách jsme se pustili do těch marmelád, o kterých jsme zatím jen četli. No nevím, nevím, zda se marmelády doziji nového roku. Mame totiž oba nepřekonatelný gastronomicky zážitek. Je z nich cítit láska, se kterou byly připravované. A to jsme málem pro ne jeli z Novohradek az do Srní dnes úplně zbytečně, protože nám hned ve dveří Vase kolegyně sdělila, ze dnes už marmosky nejsou a budou az zítra. Zrejme jsem ale vypadala jako uzlicek nestesti, protože pro nás nakonec dvě marmosky jeste našla. Zlaticko. Moc ji zdravíme. Ostatne všechny ty uzasne lidičky, se kterými jsme se tam dnes potkali. Ukazali nám opravdovou vstřícnost a pohostinnost, za kterou dekujeme. Muz mi jeste nakonec udělal druhé vánoce, když mi koupil Vasi knížku. Takze mam radost. Ohromnou. Z gastronomického zážitku, protože miluju vyborne jídlo, z těch milých lidi ve Vaší kavárně ale hlavne z toho, ze jsou lidé jako Vy, kteri dokáží uniknout sedi a žít svůj se. Jste mi velkou inspiraci. Preji Vam i cele rodině, at Vam tento elan vydrzi nejen v tom nadcházejícím roce. Hodne zdraví i štěstí preji Lenka a Tomas z K.

Dobrý den, milá paní Milfaitová, na dnešek v noci, zhruba v době, kdy Vy jste psala odpověď na můj první mail, jsem se dostala ve Vaší knize k místu, jak pan P., loupaje banán, prošel nízkým podchodem a nakonec přece jen - přes následnou RÝMIČKU - vybojoval boj s traverzou. Dostala jsem takový záchvat smíchu, že jsem probudila manžela, který mě "vyhodil" z ložnice, neb záchvat neovlivnitelně pokračoval. Další 2 hodiny jsem tedy strávila v pohodě na gauči v obýváku, s Vaší knížkou v ruce. Pravděpodobně jste mi prodloužila život o několik dní - říká se přece, že co minuta smíchu, to jeden den života navíc. Děkuju Vám! Míša P.

Blani, právě jsem dočetla vaši úžasnou knížku. A popravdě se stydím, že jsem vám kdysi napsala, že lituju že nejím marmelády ( byla jsem jako dítě nucená jíst každý den ke snídni chleba s marmeládou, a znechutilo se mi to...) Při čtení knížky jsem úplně cítila tu chuť ovoce, ze kterého jste právě vařila marmošky  Ta knížka je tak skvělá !!!! Přesně vím, proč má takový úspěch: je opravdovou motivací pro všechny, kdo chtějí něco ve svém životě změnit, a krásným snovým čtením pro ty, kdo k tomu odvahu možná nikdy neseberou, ale rádi si přečtou řádky od někoho, kdo tu odvahu měl. Já jsem jen o 7 let starší než vy, ale mé nejstarší dceři už bude letos 26 let , synovi 24, další dceři která žije v USA 21 a nejmladší Aničce ( které láskyplně říkám Ančovičko) bude 15. Každé ráno se pozdravíme a obejmem, a i několikrát během dne, řekneme si navzájem jak se máme rády .... Já to také doma nepoznala, znala jsem jen nadávky a ponižování, a výsledek byl ten, že jsem v 17 utekla z domu, šla pracovat a sama sobě si slíbila, že moje děti nic podobného nezažijí. A teď už můžu říct, že tři z nich se mě podařilo vychovat tak, že jsem na ně pyšná, a to navzdory tomu, že jsem s nima byla 12 let sama. Vy budete a jste skvělá maminka, ať už říká kdo chce co chce. To, že jste měla odvahu vzít E-lišku na expedici, věřím že se najde spousta lidí, kteří to odsoudí, ale co dítě potřebuje víc než milující rodiče u sebe? Moc vám fandím, jste nejen marmeládová královna, ale pro mě i královna kuchyně... z vaší knihy je cítit ta láska k surovinám, a to je pro mě nejvíc. Myslím, že ani já taková nejsem, jsem proti vám lajdák. Nádherná knížka, nemůžu se dočkat další. Vzdušnou pusinku E-lišce, má tu nejlepší maminku jakou si mohla přát !!!! Jana N.

Vážená a milá paní Blanko, dovolil jsem si Vás vzít dnes na výlet....vyšlapal jsem s dětmi tradičně na Nový rok na Ještěd a P.O.V. vzal s sebou...u Ještědu nám přistál pře pár lety Marťan a protože i Vy jste pro mě takové zjevení minulého roku (v dobrém zjevení), tak jsem Vás seznámil prostřednictvím P.O.V. ( protože padalo něco mezi mlhou, sněhem, vodou - má kniha ochranu v podobě čepice a šátku....bo cílem výletu neměla být změna stavu z pevné vazby na paperback). Patřím k těm...a zdá se mnoha šťastným, které Ježíšek obdaroval Vaší knihou.....a opravdu myslím obdaroval - protože mě/nás berete s sebou za skutečnými příběhy, se skutečnými lidmi a....pouštíte nás k sobě až nitěrně blízko, s lehkostí slova s neskutečnou váhou dopadu....a to je obrovský dar, který máte a kterým nás obdarováváte... Když jsem se o Vás poprvé dozvěděl někdy v dubnu ( Venkov a Styl) a začal pravidelně ( a s chutí) sledovat Vaše webovky, Váš FB ( kde jste mě přijala v dubnu za e-přítele a já Vám za to překvapením ani nepoděkoval - DĚKUJI), tak jsem se od té doby moc těšil na Vaši knihu.  Čekal jsem, že bude dobrá, že bude vynikající, že bude chutná.....ale skutečnost SAKRA předčila to očekávání....spadla mi brada a... po prvních stránkách jsem se podíval na svoji ženu....jsme spolu letos 20 let - a nebyly to jen roky zalité sluncem a vonící levandulí....dlouho jsme třeba čekali na děti, teď máme 3  - a já se jen upevnil v názoru, že láska v rodině, a prostor s úctou jsou nejvíce, co jim můžeme dát....a že se nám to pak vrátí - snad, určitě.....vím, že se svojí ženou chci zestárnout.....Po prvních pár stránkách jsem šel za starší dcerou ( bude jí14) - tak trochu to doma občas jiskří ( to když máme trapné dotazy), tak trochu je doma občas dusno ( to když se snažíme sdělit nějaké moudro) a tak trochu občas zapomínáme, že jsme taky měli pubertu....šel jsem za ní, začal tak nějak něco asi blábolit, že to myslím dobře nebo tak něco - a dcerka mě obejmula a povídá tak čistě - Tati, vždyť já vím, že mě máš rád - já tebe taky..... To je asi vše, co jsem Vám chtěl říci....mám chuť Vás obejmout a zároveň jsem moc rád, že na to máte svého pana P. Když popisujete jeho sledování prvních krůčku E-lišky, vrátil jsem se o těch 13 let zpět vzpomínkou na krůčky té naší dnešní "poberťačky".....ano, máte skvělého chlapa, parťáka a tátu, to z Vaší knihy vyzařuje obrovskou silou... Moc Vám přeji stálou lásku, mezi sebou a k E-lišce a k.....kdo ví :-) S úctou, Miroslav H.

Milá Blanko, Vaši knihu čtu už podruhé. Ve svém životě jsem přečetla strašně moc knih všech žánrů, ale takovou, jako je Vaše ještě nikdy. Pokaždé, když jsem se přinutila ji odložit (jednou dokonce ve čtyři ráno), psala jsem Vám "v duchu" e-mail. A každý byl jiný. Je to kniha, která mě přinutila přemýšlet. O Vás, o sobě, lidech kolem mne, o vnímání života a všeho kolem nás. Je to kniha, ke které se budu jistě vracet když budu mít špatný den, když budu unavená od života, od lidí. Je to kniha, ze které budu čerpat nejen recepty, ale i sílu, to mě věřte!!!! Nesmírně si Vás vážím pro to, co jste v životě dokázala a s čím jste byla a jste schopna bojovat. A nad rodinou se netrapte. Je to něco, co nemůžete změnit. Možná, že oni sami nic jiného v životě nepoznali. Snad jednou pocítí touhu vzít do náruče alespoň vnučku ........ A také Vám musím napsat, že jsem měla chuť vyhodit ze špajzu všechny moje marmelády ........... no, zvažuji, jak s nimi naložím, ale mimo rybízové a povidel uvařených tradičním způsobem asi půjdou na kompost! Držte se, přeji jen to dobré celé Vaší nové malé rodince. A nesmutněte, dnes máte rodinu přímo obří, složenou z Vašich čtenářů a milovníků Vašich marmelád. No řekněte, má někdo víc?!! Vaše fanynka Vlasta z Moravy

Milá paní Blanko, od Ježíška (svého muže) jsem dostala Vaši knihu a už jsem ji dočetla. Jsem nadšená z Vás i z knihy. Šetřila jsem si ji, schválně jsem četla pomaleji - to se moc nedařilo, prohlížela fotky, občas jsem ji zavřela a dělala jsem, že mám něco důležitějšího na práci. No nicméně i poslední stránka je přečtena a já teď v duchu cestuji s Vámi. Chvílemi jsem si i poplakala, zanadávala si s Vámi na poměry a lidi, co házejí klacky pod nohy, ale hlavně jsem se nasmála a chvílemi koukala zasněně do blba s větou - jé, to muselo být krásné. To všechno ve své knize přinášíte. Děkuji Vám za ni a za to, že jste. Obdivuji Vás, že jste našla odvahu převrátit svůj život naruby a uvěřit v cestu, kterou jste si našla. Často se s mým mužem setkáváme (jako i velká spousta dalších lidí) s ignoranstvím, plytkostí, neskutečnou komercí, vymýváním mozků. A to si pak říkáme, že ti druzí, kteří se tak nechají ovlivnit, jsou divní. Ale pak nastane okamžik, kdy se na sebe podíváme a zeptáme se: "Ale co když my jsme ti divní?" Co když my, kteří přemýšlejí víc srdcem, selským rozumem a spíš intuitivně, kdy nehledáme za každou věcí nějaký zisk, jsme opravdu divní? Třeba jsme. A tak bych Vás ráda a s velkou láskou přiřadila k těm "divným" :-). Doufám, že se neurazíte. Jste pro nás velkou inspirací a jsme na Vás pyšní, na Vaše ohromné úspěchy, které dávají světu i nám zprávu, že tady žijí dobří lidé. Jsme pyšní ale i na Vaši poctivost, odvahu, srdnatost i srdečnost... Máme Vás rádi.  A teď si honem půjdu objednat Vaše marmeládky - velmi ráda si na ně počkám, a pektin, abych zavařovala lépe. A ještě připojím jednu malou poznámku na okraj: můj muž (to je ten Ježíšek) a syn se již domlouvají, kdo z nich si přečte Vaši knihu jako první. Přeji Vám, paní Blanko, mnoho dobrých lidí kolem sebe a hodně šťastných kilometrů, ať jste, kde jste.  Zdraví Radmila K.

Texty v původním znění, bez úprav.

Tak jste četli, co jste napsali vy… o první knížce asi vůbec, která byla kdy napsaná v karavanu, během 365ti nočních „stavů beztíže“, poté, co miniterorista usnul! Se divím, že ten text má vůbec hlavu a patu :-) A ještě jednou děkuju! A ještě jednou! Díky! Jo, moc!