Taky bych mohla napsat: prodloužený víkend k pohledání. Prostě, žádná nuda na blatech! První prosincový víkend jsme měli fakt plno. V sobotu vše začalo anoncovanou brigádou hrabolistní, kam dorazily milé posily z dálky, dokonce až z hlavního města :-) 

Bohužel, v průběhu akce, jistě ne proviněním z důvodů nadměrné konzumace mojí grapy z mladých borovicových šišek, a Barči svařáku dokonale dobrého, došlo k několika (dvěma) nemilým skutečnostem. A tím bylo hrabání (jistě ne záměrně) ukončeno a přikročilo se k druhému bodu programu: jitrničky, jelita a lepenice z brambor a zelí na cibulce ala Ivanka Von Knihovna.  

Ty katastrofální skutečnosti, hraničící s dopady změny klimatu na společnost (postupné blbnutí planety) lze shrnout do: pan P. zlomil nezlomitelné hrábě milované zn. Fiskars a vyřadit tak jednoho z hrabáků z procesu. Nejspíše ho to natolik zaskočilo a ohromilo, že po chvilce zlomil i druhé! Vyřadil tak půlku týmu! Je to zvíře urvaný z řetězu :-) 

Na to se nemohl dívat Míša, dopil všecku grapu, a jak se snažil vylézt (říká vyskočit) z kontejneru, kde šlapal původně listí za popěvků: šlapu, šlapu zelíčko, k vobědu má paničko - jsem já sličná vnadná dívka, ukážu vám moje… podklouzla mu nožka, padl na krovky do listí, jako padají miminka, roztažený ruce nohy, a usnul. Takže jsem musela hrabat i v neděli a v pondělí, abych škody po chlapské osádce napravila.

V neděli vyrazila část rodinky na závody Taxis Gladiator Race. Elišku čekalo námi doposud neviděné. Jeden kilometr běhu tam, kde s námahou běhají i koně, občas bahna, že stahovalo běžcům boty z nohou, a náročné překážky. Podle časů, které měřil pan trenér, to až k posledním překážkám vypadalo na absolutní úspěch, leč pak Elišce přistály penalizace za překážky, které jsme prostě doposud neznali a nevěděli, jak na ně. Naše chyba. Máme se co učit, je to 100% odlišný „sport“ od našeho běžkování a běhání, ale úžasně trénující a huntující celé tělo :-) Mimochodem, bylo třeba válet sud na naftu, plazit se v blátě pod sítí i pod teréňákama, lézt na laně i na stěně i po síti, šplhat i skákat, a to vše v teplotě lehce nad nulou a… prostě paráda! Ačkoli Eliška dostala trestné okruhy za 3 překážky, dotáhla to na osmé místo. Jo a minulý týden si zaběhla klasické závody na 300, dala to celkově druhá a první v kategorii. Taťka jí na ceny ze závodů už pořídil i samostatnou poličku!     

Doma jsme oloupali z šestiletky bláto, odmočili zbytek, učesali divošku a alou ke kostelu! Na čtvrtou se rozsvěcel stromeček na návsi a pěvci pěli koledy. Eli se přidala k „chóru“ a Mia hned také, aniž by je někdo popostrkoval či přesvědčoval :-)

No a dnes ráno jsme nastoupili celá rodinka opět na listí. Protože jen prací se má slavit, jak říká můj muž, a protože práce šlechtí, jak dodává s radostí, když vidí občany postižené nárokovou mentalitou opřené o lopaty u výkopů…  

Pak nastal moment zlomu, kdy bylo dobře, že okolo nikdo nebyl!

Pošťák právě odjel a Libuška, co u nás uklízí, byla o patro výše! Přiběhne Eli a povídá: jů, jů, mám novinku, Baruška říkala, že je dnes den svátkový, nebo sváteční, kterému se říká jako naší mamince! Pak se otočila na Barušku a ptá se pro jistotu, zda se dnešní den jmenuje Blanka, nebo milovaná maminka, jak na ni voláme se sestřičkou. 

Mia to pozoruje, šklebí se jako čert a hláskem, co připomíná opilcovo těžké ráno, bo je nějaká nakřáplá, prohodí v dokonalé nevinnosti a čistotě dětské duše: no přece prcinka… jak jí říká taťulda! Viď Baruš, že máme dneska den prcinka, viď, potvrdí si směrem k vykulené Barče a jde psát dopis Ježíškovi!

Tak nevím, nechtěla jsem dávat děti do školky a školy, abych doma neslyšela sprostá slůvka a odmlouvání :-) Ale čemu se divit, když chvilku potom otec prohodí, Barčo, přineste šampaňské, jdeme s hráááběnkou do kontejneru na listí fotit erotiku. Na výsledky nejen tohoto focení se podívejte… tudy!