Jak jde život na vsi? Tedy, na Srní?  Nevím vlastně, buď tu nejsem (Pohoří, expedice, Expo), nebo máme tolik práce, že nevystrčíme nos z manufaktury. A tak si drobné zážitky jeden i zapamatuje :-)

Jednou se okolo domu ploužil místní ochlasta, prý nepostradatelný dopisovatel nějakého důležitého „názorotvůrce“. Pokoušel se nasednout do svého téměř závodního vozu, aby dojel za ves, kde přebývá. Nalitý jezdí pravidelně, a není tu sám. Nedařilo se mu. Nedávno dostal od někoho nabančeno, a přes monokly a opilost neviděl na zámek u auta. Parkoval před naším. Tu si ho všimnul, popošel, kouká na velkou fotku knížky na jeho boku, těžce pozvedne ruku k jakémusi gestu… pozorujeme ho z terasy. Pan P. se zvedne, že ho půjde popostrčit, když tu slyšíme: ty fifleno pitomá. Pak zavrávorá a upadne.

Po měsících jsem viděla souseda Fandu, popřála mu raději dopředu k Vánocům, prohodili jsme pár slov, je to dobrý chlap. Tak to tu chodí :-) A ten večer, po desáté, sedíme u krbu, pootevřené okno, a najednou Baruška povídá, venku nám někdo čůrá na barák. Partner otevře rychle okno a velmi důrazně oznámí místnímu ochlastovi (je přímo pod oknem) a gaunerovi, který na tahu z hospody do bytovek pravidelně těší (děsí) ves, že dostane na budku dýní, co je máme na parapetu v kavárně, pokud bleskem nevezme nohy na ramena. A že je prase. Ač šedesátník, veskrze agresivní typ to je - všichni se ho ve vsi bojí a vzpomínají, jak zmlátil vlastního zetě - ale zalekne se, kleje a rychle „balí“.  To však partner nelení a přidává: jdu si pro flintu, a pokud ten tvůj mikrokousek zaostřím, tak ti ho s nadšením ustřelím! Milej zlatej pak už na nic nečekal a rychle pelášil ulicí hore. Snad si ho do zipu skřípnul, hulvát jeden!

Ráno se vracím z lesa, už jsem u horního plotu, když tu… z boku jde jeden místní dědula s doprovodem. Rozhlédne se, nás si ani nevšimne, popoběhne… a už má oko nalepené na plotu, na díře od suku. Jako z kreslenýho vtipu. A povídá babce. To je bordel, bóže, vona tam má štyry auta a toho dřeva! Koukám na něj nevěřícně a odvětím lehce pohoršená :-), helejďte, tak tam nečučte, když vás to tak kroutí, však proto tu ten plot je, nemyslíte! Děda zkoprní, bleskurychle se narovná a… ztratí řeč. Jéje, paní Milfejtová, dobrý den, začne ta jeho „žehlit“. Jů, vy máte pěknou vnučku (!!!), to E-liška mi seděla na ramenou! Zmůžu se jen na zopakování slova… vnučku (?!). A jakoby se nechumelilo, oni dva cosi ještě zadrmolí, snad pozdrav, a pokračují v cestě… K dalšímu plotu. Život na vsi. Přesto tu mám pár, asi doslovně, fanoušků a jednu followerku!

P.S. Obrázek z velkého focení několika kostýmů pro jeden magazín, louka pod vsí. Za okny diváci :-)