Hadi, háďata a černá zmije!
Zveřejněno 14.4.2020
Poslední roky jsme byli navyknutí velké opatrnosti. S prvním jarním sluníčkem se okolní meze a loučky, cesta na Ombrettu a kamenné úbočí Marmolady… zaplnily hady. A ne lecjakými. Černými zmijemi. Pan P. jednu dětem ulovil, aby došlo k tzv. bezpečnému seznámení s nebezpečím.
No a pak až do léta lovil jednu za druhou a nosil je mimo náš pozemek. Sisyfovská práce. Potvory černý ne a ne zmizet.
Občas šlo najít i zmiji běžnou, jedna nám (tady na fotce) polehává před vchodem do domu.
Dnes je to bohužel jinak. Ano, bohužel, riziko zmijího uštknutí pro naše děti a klienty nebylo malé, ale dalo se snášet, když byl jeden… doma :-( Dnes je to bohužel jinak, děti jako doma totiž berou stále Dolomity a Salaš pod kapličkou, jak se naše samota v překladu jmenuje. Dnes je to jinak i co se hadů a háďat týče.
Nenacházíme černé zmije, ale Mia dnes „ulovila“ slepýše. Samo, opatrně, však je křehký nejen jménem. A víte, že to ani není háďě, ale beznohá ještěrka? A že je tu u nás silně ohrožená? Putovala stranou mezi kameny, ať se ještě uloží, protože dnes je tu… od rána už druhá chumelenice. Njn, o víkendu sprcha ledovou vodou na zahradě, jaké bylo vedro, a dnes sníh…
A ještě jednu věc vám povím, zlatý černý zmije, fakt že jo, o víkendu jsem měla na noze první letošní zalužanský klíště a to je... 100x větší hnus! Toho jsme byli v Dolomitech ušetření, tak vysoko je nešlo najít... díky bohu!
Chcete naše černé zmije vidět, pak tudy?!
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
https://www.youtube.com/watch?v=4w6fkghLNGA
Ono by Tě to legráckování přešlo, kdybys jí viděl... černou mrchu ve vchodu do Tvého stanu :-)
já bych se strachy posr...., ale dle Toníka, to nic není :-D
Nic si z toho nedělej, já taky :-) Naposledy jsem jí honila po kempu s brokovnicí :-))) a za mnou v patách Baruška s Francovo plamenometem :-)))
Milá Blani,
právě u nás po xté chumelí a tak si s každou vločkou vzpomenu na fajn jarní chvíle pod Horou (samo sebou, byly i letní a podzimní chvíle, vždyť víš!), s Vámi, s velkým tichem a s ohromující nádherou vůkol. I já potkala jednu černou a s respektem jsme se minuly, měla jsem štěstí na krásné vysokohorské orchidejky, na vlastní voko jsou prostě více než kouzelné. Mám doma i pár podHorských kamínků, omílala je průzračná dravá říčka, co ledově mrazí, až kosti praskají. Kamínky do dlaně, tolik hřejivé na duši :-) V myšlenkách se procházím dál a dál...
Ne, nebudu tady smutit, bo smutná duša imunitu oslabuje. A svět přece patří těm, co se neposerou!
Opatrujte se všichni! Pusu ❤️
Píšeš to tak krásně a přesto strašně smutně... :-(
Zatím nám zůstává "jen" to o světě, který patří těm, co se neposerou... :-)