České Budějovice, další kolo zimního běžeckého seriálu, do kterého Eli nastoupila vítězstvím hned v nedávném prvním kole (Hradec Králové). Druhé kolo vynechala pro účast ve finále sprintu v rámci Mezinárodního atletického mítinku Jablonecká hala 2020, no a do Budějek na třetí díl IWR se těšila… hlavně na fanoušky, kteří slíbili dorazit! 

A dorazili nejen fanoušci, s malou bojovnicí a jejím trenérem jsem vyrazila do Českých Budějovic fandit i já a indiánek bráška. Atmosféra byla jedinečná. Sluníčko dokonale jarní a favoritka prakticky jasná. Až do první zatáčky… 

Poprvé v dresu českého týmu, doposud Eli běhala na italskou registraci. Poprvé na závodech za Duklu Praha. Poprvé se zády jištěnými novými marketingovými partnery, už všemi pěkně pohromadě. Základ byl pevný! Až do první zatáčky…  

Eli má na čepici napsáno „hrdý na svůj tým“ a já tuším, že ač ještě šestiletka, už začíná chápat, co to znamená. A když od chlápků před startem slyšela, že jako Dukla je super, a že jí to moc sekne, culila se jako ježíšek. No, až do první zatáčky… 

Start perfektní, jistíme to první pozicí, E-liška letí jako vítr, ostrá levá, řízne to odvážně a… letí. Ale k zemi. A tak blbě, že ji to vyhodí ze země nahoru do dalšího kotrmelce. Prostě držkopád se saltem jako vyšitej. 

Dokonale si dokázala odřít koleno, obě dlaně, bok, loket, záda (!) a dokonce i pod nosem. Jeden by se tomu snad i zasmál, kdyby, no ale, asi jo, když nás nevidí, trošku se jako uculíme, jako kdyby fakt předváděla kotoul letmo s dopadem na nos :-)

Dost legrace. Čekala jsem řev a slzy a nezvednutí se, zásah zdravotníků, nebo tak něco. Eli se zvedla sama, chvilku v předklonu, nejistota, ale opět se rozeběhla - kulhala, slzy se jí draly do očí, přesto nevzdala, zvládla celou trať, lehce pokroucená a… doběhla čtvrtá! Následuje ošetření v autě, vymytí odřenin, a tady dostaly slzy zelenou. Na Eli to dolehlo.

Správný bojovník nevzdává a jde dál s hlavou vztyčenou - na vyhlášení už stojíme pod stupni, a co odřené dlaně dovolí, tleskáme! 

Kdyby E-lišky vyhrála, byla bych pyšná. Samozřejmě. Že to nevzdala, doběhla dobitá a vzdala čest vítězce, nás s mužem činí dokonale… prostě je to o úplně jiném pocitu :-)

Příští týden ke konci nás čeká neuvěřitelná série: Jizerská 50, pak Winter run Ostrava, a pak atletický trojboj. Jo a večer po jednom z těch závodů… Státní opera a La traviata! Už jste tam byli... po nedávném jejím slavnostním znovuotevření?