„Já z toho snad omdlím“ | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

„Já z toho snad omdlím“

Zveřejněno 8.4.2015

…nebo třeba, „se mnou to sekne“, či „jdou na mě mrákoty“ se říká občas a je to myšleno v nadsázce, většinou :-)

Já si to dnes nestihla ani pomyslet, ačkoli něco „uvnitř“ se mi docela sině nezdálo - a už jsem (s)jela. Nonno Antonino, který mě vezl na pohotovost a převáděl moji šumavskou italštinu do sicilštiny, na mě jen koukal, jak se sunu k zemi. A než jsem dopadla tvrdou hlavou na tvrdou podlahu vyšetřovny, naštěstí pro podlahu, hbitě mezi ty dvě tvrdosti strčil ruku… Byl to prostě zážitek, co vám bud povídat. Je to statečnej chlap, ten E-lišky adoptovaný dědeček!

Mám super nože, Wüsthof, jsou to kudly světové třídy a protože dovozce sponzoruje mé expediční hrátky, snažím se jim dělat reklamu, kde se dá. Ani bych nemusela, bo extra padnou do ruky, ostří je excelentní, výdrž proti opotřebování dlouhá a… prostě spokojenost. Super na ovoce a bomba na maso! Dnes dopo mafián Nino (vzpomínáte, ten co nám vařil před pár měsíci ricotturicottu) přivezl kůzlátka - velikonoční po velikonocích, jedno včerejší, náádherné, E-lišce k mazlení a druhé, asi starší bráška… na pekáč.

Šla jsem čistit maso a připravit grilování na spiedini di capretto, když tu si říkám, je to kůzle laktační, malinké, ale okolo najednou krve jako z vola. A nůž se zastavil o kost :-) Panečku, mrcho vostrá, na tebe je spolehnutí!

Pak už jen vidím záchranářský bágl, jak letí z karavanu a má dvě nohy, někdo mě ošetřuje… a po chvilce už frčím naším místním Fiátkem na pohotovost. Tam nikdo. Tak na druhou, tam neměli čas. Na třetí bylo zamčeno, ale po intenzivním nonnově láteření zarachtal klíč v zámku. Sicilský hlas povídá bez velkého úvodu: za lokální umrtvovačku byste platila XY, přejete si jí? Ne, říkám statečně a před očima vidím velké bitvy, které moji zemi čekají a v jejichž čele chci hrdinně stát. A taky znám meze našeho rozpočtu, popravdě. OK, říká ten sicilský hlas po jeho, protože po našem neuměl a angličtina tu není pro mediky „potřebná“. Tak jdeme na věc, dodal. Po chvilce štupování se hlas odpoutá a z dálky tuším vypisování záznamu o zákroku a receptu. Jak se jmenujete, odkud jste, kdo vám to udělal, nechcete se tu dobře vdát, jsem svobodný? Chcete něco na bolest? Opět mě urazil, stoupnu si a… copak Statečné srdce, Terminátor, Vinnetou nebo Johanka z Arků, ti snad brali něco na bolest?!

Nakonec si matně vzpomínám, že mě někdo objal, něžně z té země zvedl svalnatými pažemi (asi ten Ouldšetrhendův pokrevní brácha, sním), …pak zlehka profackoval a odtáhnul do auta (aha, tak to byl jen děda). Jinak bych prý platila XXYY úložné ve vedlejší cimře pohotovosti.

Odborný záznam o odborném zásahu vidíte na fotce, jo jo, ten cár utrženýho papíru a s pokusem o razítko. I to je Sicílie, la mia nuova terra. Nakonec to celé bylo zadarmo, protože nonno Antonino sice není statný Vinnetou, ale děsně kecá, vyzradil moje světové marmeládové tituly a že tu otevíráme fabriku, která snad Sicílii vyvede ze slepé uličky :-) Ještě, že mezi doktorovo impériem a tím naším, v Syrakusách, je kus cesty! Jinak by při „náhodné“ návštěvě naší kuchyně (s dalším návrhem na vdavky), tedy kuchyně, ze které zaútočíme rajčaty na zbytek světa, taky možná omdlel.

 

Nepřehlédněte


Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit