Pesto z bazalky ze skleníku, či z mrkvové natě, a se slunečnicovým olejem a mandlemi; sušená (přiznaně v troubě) rajčata, také původem ze skleníku; nakládaná lahůdková zeleninka, ale s puncem evropského velkoobchodu, a s divokým tvrzením, že je to jinak! Mohla bych pokračovat hodinu. Nabídka na českém trhu a od některých českých výrobců, co se ani nestydí s ní vyrazit na světlo boží. Notují si v tom s pár food novinářkami, jejichž znalost oboru začíná a končí se schopností "ovládat" internetový vyhledávač, a společně vytváří v nás kupujících nekonečnou iluzi, že To tak má být. A on to fakt někdo kupuje! Udivuje mě to stejně intenzivně, jako ten kuchař, co z něj včera v novinách dělali borce, protože z třicítkového sýru, kterýžto prost chutě i vůně (vychvalovaný plátek za max. 21, lehce však za 13 Kč v nákupu), vyrobí smažáka-bleduláka v odstínu mlhy, a prodá ho v centru Prahy bratru a přesně za 200 Kč. V ceně už i brambora. „Šikula“, chtělo by se napsat. Ale vraťme se k výrobě:

Švec (rozuměj český producent potravin) se nedržel kopyta, pokusil se o „cizinu“, co nese, a za podpory značné části obchodů, kterým vyhovuje cokoli, co dá marži (a nejednoho foodblogera) ohlupuje dav barnumskou reklamou, že bota bez podrážky je botou, že unisex tě udělá přitažlivější a…, že po Babicově vzoru lze nahradit jakoukoli surovinu jakoukoli jinou. Přemýšlivý člověk, co tupě nevrní nadšením z levné náhražky originálu, by se měl především zamyslet nad tím, co může asi ve skleničce za pár korun dostat, když cena kvalitní suroviny vysoce převyšuje cenu zakoupené mňamky. Vidím to černě :-( Ale abych jen nelamentovala... nechtělo by to přidat ruku k dílu? Co takhle otevřít malou fabričičku přímo tam, kde...

Sedím takhle na nekonečné zahradě adoptované babičky Marie, kousek od Syrakus (rodiště to Archiméda) - ano, to je to město napůl na ostrově Ortigia. Sedím, před sebou moře, E-liška a Giulia si hrají se spadanými pomeranči, za zády žlutozlaté lány citrónovníků a čučím. Včera se k obědu vařila prostá rajčatová salsa s bazalkou, na trošce cibulky, česneku. Byla neuvěřitelně dobrá, jak jen dobrá může být z rajských, co zrají pod sluncem zavěšeným nad Etnou, z rajských kořeněných silným mořským vzduchem (za rohem pod útesy jsou slavné Saline di Siracusa, kde se ručně staletí sbírala sůl) a z ostré bazalky, co vám po ní voní ruce ještě v noci, když si je dáte na polštář pod hlavu.

Sedím, hlavou mi probleskne, co je u nás v Čechách darmožroutů a lenochů, kteří jen kecají u televize a nadávají na cokoli a kohokoli, kdo a co se liší a vymyká jejich schopnostem vnímání světa - a kolik jim pod rukama utíká šancí. A jak je lehké do té kruté role v určitém časoprostoru spadnout... V tom mi to dojde, tady se sice nepomlouvá a neškodí úspěšným, ale lenost a otupělost, já říkám neschopnost vidět dary u nohou, tu je též hluboko zakořeněná. Ne nadarmo je Sicílie jedním z několika evropských regionů, které tvrdě načichly nárokovou mentalitou tak, že už snad jen přijímají.

Sedím, koukám na dvě mladé a početné rodiny s dospěláky v mém věku, samozřejmě nezaměstnanými (u mladých je zde až 40-ti procentní nezaměstnanost) a docvakne mi, že ta vybavená přípravna & kuchyně, kterou tu máme k dispozici, zeje už dlouho prázdnotou a… sakra písek! Už to mám!

María, povídám, ta tvoje omáčka ze včera, jak se po ní mohla E-liška utlouct, pojďme ji uvařit opět, zavařit do krásných skleniček dvouporcovek a já ji přivezu domů, do Čech, ať si dáme do nosu i s mými přáteli a zákazníky?! Koneckonců, certifikovanou kuchyni tu máme, ty si vynikající kuchařka, zeleniny okolo je - té jen nejlepší až hanba, jak leží ladem, lidí na práci máme mraky, a… dáme tomu rámec, co? Vymyslíme to spolu, vyrobíme též, já to podepíšu, odvezu a potěším mé klienty. Jedněm dáme práci, druhým dobrotu, která je s tou koncernovou n.e.z.a.m.ě.n.i.t.e.l.n.á!

První sicilské omáčky, které pod Etnou u Syrakus připravujeme, budou na českém trhu v srpnu. A pak už pořád! Kvalita původní prosté sicilské kuchyně, garance nejlepších surovin a výsledek? Ten mohu podepsat vlastním jménem. Proto Manufaktura B.M. začíná vyrábět na Sicílii!
Co ty na to?

…………………………….

A aby se ta sobota nenesla jen na vlně pozitivních zpráv, a v rámci vyrovnané informovanosti o tom, kde žijeme :-), dlužno dodat, že podle médií a s odkazem na průzkum agentury Nielsen, loni v naší zemi ubylo 287 malých prodejen potravin. Absolutní majoritu na našem trhu tak má ta nejhorší forma prodeje prvoproduktu a jeho zpracované formy: supermarkety a hypermarkety. Ty nyní představují přes 80 procent z celkových tržeb za prodej potravin a zboží denní potřeby. Za posledních patnáct let tak zmizelo z povrchu naší malé země 3000 obchůdků, třetina z existujících na přelomu tisíciletí! Třetinu z přeživších pak vlastní Vietnamci. To je statistika. A já se do toho chystám pod Slunečnou kavárnou na Šumavě otevřít Můj konzum, no pane…