Ne, nejsem katolička, ačkoli vím, na jakých základech se rodila moje kultura /Kelty i antiku probereme příště, ano :-) / Církev je pro mě nedílnou součástí kultury, ale ne víc. Ne, opravdu se nechci stěhovat do Mekky, tedy k Modeně do Maranella; a kdyby mi někdo věnoval poslední rudý výkřik Ferrari 458 Speciale Aperta, který tam vyrábějí, obratem ho… prodám a nakoupím Volvo set: „na cesty, mimo cesty, do vody i do nebe, a taky pořádnej Volvo bagr“ :-). Ptáte se, proč o tom všem tedy píšu? Protože jsem slyšela příběh o hlavě katolické církve a osmi hlavách církve jménem Ferrari, a chci vám ho převyprávět.

Enzo Ferrari prožil celý svůj život zakuklený ve svém vlastním ferrariovském světě v městečku Maranello. Téměř ho neopouštěl a jen výjimečně opouštěl Itálii. Ameriku pak ignoroval dokonale, nikdy v ní nebyl. Enzo Ferrari do světa nevyjížděl, svět chodil za ním.

V červnu 1988, přesněji čtvrtého, za ním přijel na návštěvu papež Jan Pavel II., a jak bylo v místě zvykem, chystal se absolvovat maranellský závodní okruh…, ve svém Papamobilu. Enzo málem omdlel. „V Maranellu? V Papamobilu? To absolutně nepřichází v úvahu, jedině ve Ferrari!“

Jan Pavel II. si poté prohlížel továrnu na sny nejen dospělých a nejen mužů, když spatřil nádherný kousek. „A mohu se projet tímto skvostem?“, zeptal se, ukazujíce přitom na výstavní klenot Ferrari Mondial Spyder. V červeném kabrioletu pak projel celou fabrikou, svezl se po závodním okruhu, mával tisícovce zaměstnanců Ferrari a… požehnal týmovým jezdcům Bergerovi a Alboretovi. Stačí? Ne!

Jan Pavel II. vyjel v rudém kabrioletu na výlet! Do městečka Maranello, pozdravit jeho obyvatele a věrné své církvi. Oběma církvím :-)

Enzo umírá koncem léta stejného roku, je mu devadesát. Pro mnohé Italy, a nejen pro ně, se stal bohem jejich vlastní církve.

Jsou věci, které by se dnes stát nemohly, jsou momenty, které se nemohou opakovat. Ale je dobré je nezapomenout. Tak proto jsem o dvou sice nesouměrných veličinách, ale jistě majících ortodoxní i fanatické následovatele i následovatelky, dnes psala.

Z pod Tater přeji pěkný pátek třináctého, přátelé.
Vaše, stále ještě jednooká, Blanka