Jeď sama, prosím!
Zveřejněno 19.2.2018
To mi řekl muž, když jsem ho minulý týden vezla z Čr, kde jsme museli narychlo do Vojenské nemocnice. Byla to neplánované cesta a jako taková změnila všechny naše dokonalé plány. Na měsíce. Jeď do té Afriky sama s indiánkama. Napiš tu knihu. Nezklam je, je to tvoje práce i život. Povídal.
Prdlajs, ty si můž život, vole! Pojedeme jako tým. Nebo nic. Protože nic není víc. Miluju Tě! Počkáme. Jsi kus chlapa, takže to bude brzo, jsem si jistá, odpovídám. Pak koukám dlouho do nikam. Pak jdu volat partnerům, produkčním expedice, volám nakladateli, říkám to zaměstnancům, Barušce taky, prostě konám jakési kroky, tak automaticky a až později si uvědomím, že pan P. u toho není. Nechce to slyšet a prý nechce ani vidět lidi okolo nás, jak reagují. Je v dílně a civí na nový svěrák. Možná je to k pousmání, ale popravdě řečeno, je to spíš k posrání.
Trvalo mi týden, než jsem vám to přišla povědět.
Čeká nás pár cest do Prahy, do nemocnice, zběžná vyšetření... Bude to ok, to vím, vlastně je to nějaká drobnost, možná taky prý. Svět patří těm, co se neposerou, moje lásko.
…………………….
Africká expedice a moje čtvrtá kniha míří na waiting list. Na chvilku. Tým není kompletní.
Omlouvám se všem podporovatelům expedice, můžeme samozřejmě učinit naše společné dohody nulitními, případně vyčkat na realizaci smluveného... do nového termínu, který jsme pracovně stanovili na listopad 2018, případně březen 2019. Avšak vašim rozhodnutím se podřídíme, dejte vědět. Děkuji za pochopení. Po domluvě s nakladatelem, kterému takto děkuji za vstřícnost, vyjde moje dětská kniha v roce 2019.
…………………….
Proč je u tohoto postu fotka Ronji? To aby viděl jeden z důvodů. Aby viděl „proč“ má všechno velkou cenu. Aby mu to bylo jasný!
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit