Ještě jednou jedna závodní vzpomínka
Zveřejněno 17.3.2019
V nádherném sousedním horském údolí jménem Valle di Gares, s běžkařským areálem Franco Manfroi, jsme dnes strávili super půlden. Eli jela reprezentovat s týmem Sci Nordico Marmolada na poslední memoriál sezony, Mia vyrazila rozhodnuta fandit, a tatínek se ve vedlejší roli těšil, že bude moci vyzkoušet jejich pastin na grilu a červený víno. Všem se to prý nádherně povedlo :-)
Mia dostala dokonce za fandění svoji vlastní medaili a Eli si tu opravdovou první ostře vyzávodila! Ačkoli se v kategorii superbaby neurčuje celkové pořadí, tatínek prý pýchou málem puknul (nebo tou horou ochutnaného pastinu?), bo miniMilfaitka na trati 500m doběhla svoji soupeřku, která startovala o 20 vteřin dříve!
Úžasný den, zábava i bláznění, ale především přičuchnutí si k čemusi, co je třeba pomalu kultivovat už od našich malých: respekt, povinnost, cílevědomost a vědění, že úspěch stojí i odříkání si, mnohdy bolest a nejednou slzičku. Dodnes to jsou ale jen slzy štěstí :-) a dosud nepoznané nadšení z nově objeveného sportu, který má tady v Dolomitech neuvěřitelnou historii, sílu a zázemí.
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
super, děti, to je radost. držím prckům palce a Vám všem přeju spoustu radostí a společně prožitých chvil
Díky a díky! Je to to nejlepší, co může čověka potkat... smát se spolu se svými dětmi :-)
Promiň, celé se mi to nedopadlo. Sbíráš
(20.3.2019 07:23:45)
Ivanko, ani nevíš, jak na ty časy vzpomínáme... moc chybí a ti lidé v nich ještě víc :-) E-lišky čas letí, muž je z toho stále mimo, říká také "nedávno" a dnes tohle, a my si tím uvědomujeme, jak letí nám... všem. Rádi bychom vás viděli!
Eliško posíláme ti tisíc gratulací z Moravského krasu. Je to nedávno co jsme spolu jezdily v kočárku pod hradem Veveří, a ty už zbíráš