Udělali jsme to trochu jinak. Nabídli jsme českým dětem týdenní pobyt v Dolomitech. Nic zvláštního? Ba naopak! Normálka, chce se vám povědět. Ale kdepak! Ten náš byl velmi aktivní jak po sportovní, tak po historicko-kulturní stránce.  Edukativní, didaktický, je moderní říkat. Od rána do večera. Však zvažte, co vše jsme od pondělí do pátku, kdy třicetičlenný dětský tým z Přeštic u Plzně odjel domů, dokázali zvládnout. 

Vystoupali jsme po příjezdu kaňonem Serrai di Sottoguda, vyprávěli si o válečných krytech, ledolezcích a nejkrásnější vesničce roku v Itálii, a za tmy dorazili do stanů. Ráno jsme vyrazili na patnáctikilometrový trek k jezeru Negher, k domovu tetřevů a kozorožců, do zóny nad dva kilometry nad mořem. Pravda, některým dětem nesli kluci od alpských záchranářů, kteří výpravu doprovázeli, nejenom bágly, ale pan P. i jednu celou slečnu poponesl nemalý kus cesty. Povídali jsme si o horách, přírodě a vyprávěli pohádku o princezně Ombrettě. Taky jsme potkali pěkně klikatou zmiji, kamzíky a kozorožce, sviště i sokoly. Zapsali jsme se do vrcholové knihy a zjistili, že když si myslíme, že už to nejde, tak že to jde ještě o pořádný kus dál… Na další den jsme navštívili farmáře Massima, který nás seznámil s výrobou tradičního alpského sýra a riccoty, a to od prvního dotknutí se mléka po ochutnávku slavné riccoty čerstvé, ještě vlažné, ale i té zauzené. Prošli jsme vesničku Svatá Lucie s úžasným kostelíkem na ostrohu, popovídali si o tureckých zajatcích, kteří tu nejen otročili kdysi, ale pak i zakořenili, o místní architektuře šestnáctého století a náročnosti života daleko od měst a jejich infrastruktury. Mrkli jsme na to, jak se kdysi zdejší Ladinové oblékali, popili pramenité vody, a když jsme někoho potkali, znělo z dětských úst nesčetněkrát… bón džórno! Přivítal nás také další představitel tradičního řemesla, kovotepec a umělecký kovář, jehož rodina De Biasio po několik generací reprezentuje to, jak se kdysi vysoko v horách mimo pasení dobytka vydělávalo na živobytí. Po ukázce práce a vyzpovídání milého pana kováře, jsme zakoupili dárky pro maminky a, jasně, i u sýraře ráno došlo na velké nákupy. Na padesát kilo sýra vezou tak děti do Čech! Dalším bodem programu byla ukázka mistrovské práce marmeládařky Blanky, majitelky kempu, který děti hostil, jinak též čtyřnásobné zlaté medailistky z mistrovství světa v přípravě marmelád. Každý účastník tak veze domů skleničku vlastnoručně vyrobené a etiketované jahodové s mátou… Po setmění druhého dne vzal pan P. děti opět do Hory. Tentokráte za vlčím doupětem. Prohlédli jsme si fotky lovu a obětí vlků v našem okolí a pod stěnou Královny Dolomit, na konci krkolomné stezky za chlupáči, Blanky muž dlouze vyprávěl dávnověký příběh o starci a jmelí, a o jednom místě u stolu navíc. Předposlední den pak navštěvujeme muzeum první světové války, poslechneme si výklad jeho zřizovatele, spisovatele a zároveň starosty naší obce pana De Bernardin (zůstal milé překvapený ze slušného chování dětí a z jejich vědomostí v oblasti historie), a okolo jezera Fedaia podél severní stěny Marmolady sestupujeme zpět. Poslední trek sedmikilometrový, poslední oběd od Blanky ze sáčku, poslední suvenýry a taky soutěž o nanuky. Ale pan P. nás nenechává jen tak v odpoledni čučet v klidu do mobilů, část svěří  panu Karlovi z pořádající cestovky… hrají míčové hry, a část táhne lavinovým korytem od kempu opět kamsi do hor…  Poznat sílu sněhu a kamení, když se v desítkách tun řítí skálou směrem k domu malé E-lišky a Mii, které zde žijí. Šikovní kluci předvedli parkur neuvěřitelných skoků po obřích kamenech a… vše uzavřel noční táborák s opékáním jablek. 

Jako jo, některé děti neměly ani vhodné boty, ani nepromokavé bundy, většina si bez mobilu nedokázala představit ani jednu chvilku volna, ale musíme všechny pochválit, nikdo nezlobil, nikdo neremcal nad míru a nikdo netrhal partu. A nikomu se nic nestalo, uf! Všem tedy patří velký dík. Také paním učitelkám, zaměstnancům Blanky, kteří se o děti po dobu pobytu starali a vařili jim, řidiči Václavovi a Karlovi z pořádající cestovky. Všichni borci!

A příště? V podstatě to uděláme stejně :-), jen budeme přísnější v avizovaném resocializačním nádechu akce :-), ve výbavě dětí (boty a oblečení) a především striktně odložíme telefony po dobu bílého dne…    
Užili jsme si těstoviny, pořádnou grilovačku, pravé italské domácí lasagne i Blanky pizzu, ochutnali sýry i dokonalou marmošku, nechybělo ovoce i čerstvá zelenina, prostě… tak, jak by to mělo být! Žádný příměstský tábor malého nešiky, ale ukázka života vysoko v horách tak, jaký opravdu je nejen z úhlu pohledu turisty, nýbrž lidí, který v onom tvrdém kraji žijí. 

Celou fotogalerii najdete na našem dolomitském portálu zde!