Do Poslanecké sněmovny zamířil návrh, aby při předjíždění cyklistů byla dodržována minimální vzdálenost 1,5 metru. Televizní reportáže k této problematice ukazovaly lidi jedoucí na kole po frekventované silnici, jak se za nimi táhne kolona automobilů. V té souvislosti je záhodno popřemýšlet o fenoménu cyklistiky.

Kolo se totiž z běžného dopravního prostředku sloužícího k překonávání kratších vzdáleností změnilo v modlu agresivní ideologie zasluhující označení bicyklismus.

Jeho vyznavači sami sebe považují za ponižované, za „černochy silničního provozu“, jak napsal ve svém komentáři pro iDnes.cz 16. července Bohumil Špaček. Ve skutečnosti však utiskují řidiče automobilů i chodce. Může se zdá divné, jak zdánlivě slabší účastník silničního provozu, odkázaný pouze na vlastní kůži a oblečení, dokáže šikanovat silnějšího, obaleného plechem. 

Naprosto jednoduše, stejnou taktiku používají i motorkáři a skútraři. Stačí potlačit pud sebezáchovy a jezdit náležitě vyděračským způsobem. Žádný řidič nechce někomu ublížit, takže uhýbá, seč může, před cyklisty jedoucími zprava, zleva i mezi pruhy, případně proplétajícími se před auty. Ti se ještě chlubí, že kola – a podobně skútry – jsou v městském provozu daleko rychlejší než auta. Nejsou, pokud neporušují pravidla silničního provozu.

Na chodnících a v pěších zónách mají cyklisté spolu s elektrokoloběžkáři oproti chodcům navrch, asi jako kdyby auta vyjela na cyklostezky. A náležitě toho využívají. Naprosto bezohledná rychlá jízda mezi lidmi i po přechodech, nesesednutí na konci cyklostezky, to vše je jen vrcholkem ledovce. Pokud stojíte na chodníku, prohlížíte si záhonek květin a těsně předtím, než uděláte úkrok dozadu, vám za zády profičí osmdesátikilogramový jezdec (či dva) na ocelovém stroji, jste pár centimetrů od smrti. A řešení se začne hledat až s prvním mrtvým, jako je tomu v Česku se vším. Plnou desítku na blboměru má pak argument cyklistů, že se bojí na silnici, a proto jezdí po chodníku. Jde o stejnou myšlenkovou perlu jako věta pejskařů: „Nebojte, on je hodný.“

Drezínismus a ztráta efektivity

Například Břeclav je taková malá Čína, kde všichni jezdí na kole a město má tomu uzpůsobenou infrastrukturu. Vidíte paní, v jedné ruce deštník, ve druhé cigaretu, jak v sukni a lodičkách šlape do kanceláře. Žádný problém, vše funguje. Jedná se ale o výjimku potvrzující pravidlo.

Obecně jde provozování cyklistiky na silnicích vyšších tříd a ve městech přirovnat k požadavku jezdit pro zábavu po kolejích s ručně poháněnou drezínou. Představte si jednoho pumpujícího komika, kvůli kterému budou ve stanici čekat rychlíky i nákladní vlaky. 

Co když se takových objeví deset, sto nebo se „drezínismus“ stane masovou zábavou? Železnice ztratí přepravní kapacitu. Stejně tak vinou cyklistů ztrácí kapacitu silnice, naštěstí ještě ne úplně. Jeden cyklista přepravující sám sebe rychlostí patnáct kilometrů v hodině brzdí několik aut obsazených dohromady třeba 20 lidmi nebo kamiony, z nichž každý veze 30 tun zboží. Trochu nepoměr v efektivitě.

Cyklisté nemohou vládnout silnicím, pokud se nemáme vrátit na začátek 20. století. Ano, patří jim půldruhého metru odstupu od projíždějících aut, bez debat. Podrobme je ale striktnímu zákazu pohybu po chodnících i pěších zónách a uložme jim zimní klid na silnicích v období od 1. listopadu do 1. dubna. V dešti, mlze, za tmy či ve sněhu většina řidičů nečeká, že na silnici potká ironmana. Hlavně, přestupky na kole je třeba načítat do bodového systému, a kdo nemá řidičský průkaz, tak co bod, to pokuta 3000 korun.
Převzato: lidovky
………………………
Zvláštní, taková… prkotina, koloideologie :-) Rozděluje společnost stejně, jako prezidentské volby či člunová invaze lékařů a inženýrů z třetího světa, případně americká pozitivní diskriminace. Čím to asi bude?    

Naštvu jistě prakticky všechny mé minulé „kamarády“ a známé, kteří s kolem na silnici… srostli. V podstatě s celým textem souhlasím. Dodala bych ještě, že cyklistům by měl být důsledně kontrolován technický stav stroje, a nebyla by od věci „kološkola“ pro ty, co nedrží řidičák. Na silnice, ale i cesty, kde lze potkat auta či chodce, zásadně pak jen s havarijním pojištěním! 

A drobnost pro mistry světa z okrsek (nejen) na Šumavě: kola jezdí jedno za druhým po silnici, za jízdu vedle sebe je třeba kola na místě zabavovat a kaskadérům vyprášit kožich proutkem! V Alpách pak, a v italských Dolomitech zvláště, jsou souboje mezi auty a koly na denním pořádku. Bouračky, nadávky, pěsti, pomsty, ničení majetku a újmy na zdraví. Muž nejednou u podobných „setkání“ na dolomitských pasech jako záchranář asistoval. Rovnice je doposud zřejmá: extrémně poškozený na zdraví je kolař. Pokud přežije. Pokutu a někdy i bodový trest dostává zásadně řidič. Problém mají ale oba. Podělaný výlet, zničená dovolená, trable. Proč? 

Ještě větší trest bych navrhovala všem idiotům, co na šumavské a jakékoli jiné (už jsme o tom psala mockrát) silnice vyrazí s mimčem v přívěsném vozíku za kolem… To lze považovat přímo za pokus o zabití, a za naprostou neschopnost se o dítě řádně postarat! Moment, kdy se na úzké silničce (např.mezi Srním a Modravou a dále na Kvildu) potkají kolař kaskadér s dítětem za zadkem v klícce na kolečkách… s arogantním dodávkářem nebo agresivním tuningářem, případně svozem dříví, je v podstatě válečným stavem! Nervy ničícím stavem je… prostě jen takové cyklisty potkat, sebelepším mohu být, a jistojistě i opatrným řidičem! 

Vlastně, souhlasila bych někdy dokonce i s názorem velmi tvrdým, který zastává můj muž, že kola na silnici nepatří vůbec. A pokud nevede směrem, kam se chce kolař dostat, stezka pro kola, pak se tamtudy prostě na kole nejede! Ano. 

Bylo by to lepší pro všechny a je třeba si též povědět, že kola silniční daň neplatí, ani pohonné hmoty nepotřebují, ze kterých stát na dani čerpá i na opravu a údržbu, tedy nemají si co asfaltu silově nárokovat, jak dennodenně argumentují. Jako koně a veslice. Také na silnice nepatří. Kolo patří do přírody, na cesty tam. Silniční kola pseudozávodníků… a opravdových závodníků, kteří potřebují trénovat? To je problém, který neumím vyřešit, jen vím, že je nelze pouštět na úzké superfrekventované silnice plné nervozit a hulvátství, které jsou povětšinou úzké, auta široká a řidiči s telefony v jedné… souběžně druhou šmátrající čertví kde. 

Znovu, pro ty, co stále argumentují, jak venku na západě… V Alpách a v jejich části Dolomitech, kam Češi na kola razí nejčastěji, jsou těžké úrazy a stupidní souboje na dennodenním pořádku! Agresivita cykloskupin je často na prvních stránkách novin a... jistě si vzpomenete na vítěze Gira d'Italia z roku 2011?! Scarponi skončil svůj život pod náklaďákem v domění, že jemu musí přeci každý uhnout :-(

I já byla nedávno jiná, taky docela kráva se závodním kolem na úzkých silnicích od Plzně po Šumavu, a smála se, když řidiči troubili a „odvážní“ kolegové na dvou kolech jim posílali prostředníčkové vzkazy. Jeden prostě někdy potřebuje čas, aby pochopil… Ať se nám to líbí nebo ne, silnice jsou úzké i pro dva vozy, nepřehledné a díky naší rychlosti i extrémně nebezpečné. Divím se, že kolaři tuto rovnici nevidí, případně si chtějí vyvzdorovat nebo vybojovat více, než tolerované doposud. 

………….
Přebírám ještě dovětek odjinud, který sedí jako prdel na hrnci! 

Je jich hodně a jezdí i tam, kde nemají. Vyhlášené destinace válčí s drzými návštěvníky na kolech. Značka „Cyklisto, sesedni z kola“ jim nic neříká, zastavují uprostřed křižovatky a jezdí i čtyři vedle sebe, stěžují si obyvatelé na jižní Moravě.

Obří plakáty i najatá ochranka musí v letošním létě regulovat chování cyklistů v atraktivních lokalitách na Břeclavsku. Kvůli omezenému cestování do zahraničí přijelo na Pálavu nebo do Lednicko-valtického areálu ještě víc milovníků cyklistiky než obvykle a konflikty s místními, kteří dovolenkový režim kolařů těžko rozdýchávají, jsou tady na denním pořádku.

„Jezdí v jednosměrce do protisměru nebo rovnou po chodníku – svoje malé děti přece neohrozí jízdou po silnici. Značka ‚Cyklisto, sesedni z kola‘ jim nic neříká, vjíždí na náměstí i do zámeckého parku. Stojí jich dvacet na chodníku, takže se chodec nedostane na přechod a musí do silnice. Zastaví uprostřed křižovatky a domlouvají se, kam dál,“ stěžují si na sociálních sítích například obyvatelé Mikulova, který je o prázdninách cyklistů plný. A přidávají videa, kdy po silnici jedou vedle sebe třeba i čtyři lidé na kolech, kteří na upozornění reagují vztyčeným prostředníčkem a nadávkami.

Třeba v Mikulově ještě loni strážníci přestupky cyklistů řešili jen domluvou. Letos jim rozdají až sedmdesát pokut denně. „Neradi saháme k těmto krokům, nicméně někdy strážníkům nezbývá nic jiného než takto neukázněné cyklisty pokutovat,“ říká mluvčí mikulovské radnice Dominik Ryšánek. Pokut by prý mohl být dvojnásobek, kdyby na to strážníci stačili.

I když město reguluje pohyb cyklistů dopravními značkami a domlouvá jim městská policie, která denně rozdá desítky pokut, v ulicích podpálavských měst a obcí se situace nelepší. „Kolaři vítězí na plné čáře. Stačí jen monitorovat trasu Mikulov – Klentnice – Pavlov – Dolní Věstonice – Perná. Kolaři popíjí u sklepů, pak jedou po obou stranách a mají s sebou malé děti. Je otázka času, než se něco vážného stane,“ míní místní.

POZOR 64% dopravních nehod, kde účastníkem je cyklista, zrovna cyklista zaviní! 
Převzato z idnes.