Dnes... je polovina dubna, jsem si místo oběda na minutku sedla před dům, svítilo sluníčko a já byla tak utahaná, že jsem mu… podlehla. Denně v průměru 17 hodin za plotnou či počítačem… se po mnoha měsících projevuje. A tak jsem padla do křesílka hned vedle záhonku s tulipány a moc mě potěšilo, když jsem si všimla prvních výhonků s odvahou se deroucích půdou… předevčírem ještě sněhem zakrytou.

Sluníčko pálilo a na mě se odněkud dral, podle a prakticky bez možnosti obrany, spánek. Nejspíše ve stejný moment, jak mě padala hlava úmorem na rameno, zaslechnu naproti v chroští podezřelý zvuk, těžké kroky na suchém listí, mezi větvičkami od podzimku spadanými. A kde se vzal, tu se vzal, stojí přede mnou chlápek! Tak trochu dědeček, celý v zeleném a culí se od ucha k uchu. Vyzná se tu, aha… od sedmdesátých let zde pracoval a moc a moc dobře to tu zná. Dáváme se do řeči a také si dáváme chleba se srnčí paštičkou od Bezchlebů :-)

A tak vím, že za mým domem bylo ještě po rakouských místních velké zahradnictví a dones prý na mých „loukách“ lze najít květiny přežívající z oné doby. Povídal tolik příběhů o vojácích, o cikánu Berkovi, o lumpárnách, hledání pokladu, ukradených Božích mukách, o legráckách, „zeleno-gumových lampasácích“ :-), i neveselých osudech spojených s mojí obcí a dokonce domem.

Bylo to milé, najednou tolik vzácných zpráv… Ale musím zpět „k soustruhu“. Loučíme se. V počítači je email. Od někoho, kdo ví… Email jakoby navazující na obědovo-překvapivé povídání. Jeho část Vám (bez úprav) přináším, a o dění kdysi, o lidských příbězích, kterými Pohoří na Šumavě žilo, si udělejte obrázek sami:

Dne 6.7.1972 nastoupil do služby voj.Jiří Janata v 10 00 hod a měl sloužit na pozorovatelně Šance, která byla asi 300 m od Pohoří, stála u cesty směrem z Pohoří na Šance a v prostoru cesty byly vrata, kterými se propouštěly osoby, o půl dvanácté propustil osoby z botanického ústavu a poté se vzdálil do Pohoří, kde se zastavil v hostinci a tam vypil několik piv, botanici se odpoledne vraceli a Janata nebyl u vrat, aby je propustil zpět, volalo se na rotu, přijela hlídka a ta začala hledat Janatu, aby jim otevřel vrata. Později jej našla motat se kolem Pohoří, došel k vratům a místo aby je otevřel, tak vzal samopal a zmáčkl spoušť na sebe. Byl odvezen do Budějické nemocnice, ale snaha jej oživit byla marná, důvod byl, že čekal s vdanou ženou dítě, patně ta žena byla z Pohoří, ale která to byla se nepodařilo zjistit. Po tomto incidentu byla hospoda uzavřena a alkohol byl k mání jen v obchodě, jak jsem již jednou zmínil. Rota Pohoří ukončila své střežení 14.11.1978 a úsek byl rozdělen mezi roty PS-Cetviny a Černé Údolí.