Krvelačné bestie
Zveřejněno 4.5.2020
Číhají. Přiblížíš se na metr… reagují, připravují se. Chvějí se touhou škodit, ubližovat, nakazit. Z „odpočívadel“ se přemísťují na „odskočiště“, místa, ze kterých jim to půjde nejlépe. Zamířit a skočit. Dnes jsem kus dne věnovala jejich studiu, pohybu, reagování na moje tělo… a bylo mi z toho na zvracení.
Hnusí se mi. Přiznávám, že se mi opravdu hnusí. Nic odpornějšího neznám!
První jsem měla před měsícem, a poslední týdny už jich bylo nepočítaně. Každý den ho najdu buď pochodovat po kůži, po oblečení nebo už zakousnuté. Některá jsou klasická, odporná klasická s tou jejich fuj stavbou těla a… jiná zase malinká, skoro je necítíš, nevidíš, ale zdání klame. I to jsou svině!
Ne, fakt nemohu, stačí se přiblížit k trávě jen o něco vyšší a už je počítáš jedno za druhým. Pomóóóc, zlatý zmije černý dolomitský i vlci dohromady, zlatý blesky, laviny a průtrže mračen, tohle je pro nás pohroma. Nezažila jsem to nikdy a nikde. To je invaze!
Nevíte si někdo rady? Máme hromadu repelentů přímo na ně, víc typů, víme, jak se oblékat, ale v plném slunci a 25 na nulou nemohu trápit děti venku v gumákách a teplákách! Ne každý den! Zámecký park je nádhera, tam sekáme anglii, ale šparglovna, lesopark a zadní louky :-( Nějaký postřik? Pořádný JED! Nebo snad plamenomet? Napalm?
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Asi máte dobrou krev, ale teď má být několik dnů docela chladno, tak potvory zalezou, snad
Jenže u nás je co ráno na nule nebo i pod a ty svině ne a ne pochcipat! Jsou nesmrtelný!