Moje sicilské žití, prozatím, uzavřeme návštěvou jedné hospody, která spadá pod vliv těch, co mohou i v Ucciardone nosit oblek...

Neznají Mišelína, hvězdy pak jen ty z nebe, na platební karty se dívají s rezervou a ceník nikde nenajdeš. Menu jakbysmet. To natištěné na stole je jen nezávazný mustr a vaří se denně jinak. Podle sezony, umu rybářů a nabídky na trhu. Neumí servírovat podle pravidel, číšníci se ale netváří jako kyselý vokurky, debarasují stylem ber, co chceš a kdy chceš, vše je klasicky ležérní, protože jediné, co je zde důležité, je kvalita jídla. Absolutní bašta. Jinak se to tu nepromíjí.  Ale bacha, žádné serepetičky, nabubřelá dekorace, práce s pinzetkou a parádičky; a nikde blafoidní „okrášlení“ pěnou z brouka, žádné želé z jehličí či pyré z kedlubny s grilovaným vzduchem - jak velí nová světová kuchyně, momentálně tolik barnumsky vyzdvihovaná. Na nic si tam nehrají, ani to neumí a poděkovat nebo… cokoli jiného, co učíme naše zaměstnance, je z nich taky dřina vykopat. Svět sám pro sebe. Když je „rozkecáte“, jsou příjemní a vrací to i s úroky; jak jste ale za nafrfňanýho turistu, nebo trapnýho snoba, moc vás neberou. Oni ví, že tu jsou především pro místní, které falší maškarády neoblbnou, místní zase ví, komu oni patří a že… takhle se jí po siciliánsku :-)

Na hlavním náměstí v památkové zóně je nad střechami nejvyšších paláců jen jeden billboard. Je na něm příšerně zpracovaná žlutě ukřičená reklama na tuto osterii. Nikde okolo nic. Musel mít velký vliv ten, kdo jim ji tam zařídil :-)

Přišla jsem první, do pár minut, doba oběda, bylo narváno k prasknutí. A venku stály tak dvě desítky čekatelů na židli, než se uvolní. Osteria Lo Bianco v Palermu. Jedla jsem jako málokdy, prostě poctivý sicilský jídlo, jaké znám jen od dědy Antonina! A za oběd, včetně vína, vody, kafe atd., ve dvou, lehce přes třicet éček. Mohu jen doporučit, na oběd pouze 3 a večer jen 3 hodiny otevřeno, jinak ne.

Nechala jsem na druhou stranu přes (v přepočtu) 120 éček (bez vína) v roce 2012 v Budějovicích, dostala na talíř „to“ z obrázku, jedla mizerně, koukala do liduprázdné parády a… no nic, jedeme dál, protože nás za pár dnů čeká report restaurace z bible Guide Michelin, kterou nepohanil ani famózní a drsný Andy Hayler!

A co jsem to vlastně v Palermu baštila? Další důkaz, že jen s několika ingrediencemi, zato té nejvyšší kvality, se dá kouzlit! Spaghetti alla Norma, nejzákladnější sicilské těstovinové primo piatto, grilovaný lilek, rajčátka, česnek, bazalka, slanější ricotta a… to vše je pojmenované po slavné opeře Norma od Belliniho. Druhý chod? Opět tradice, která možná na pohled (ale jen ten první) nenadchne, přesto patří mezi základní italské, tedy i sicilské, v tomto případě palermské chody. Ano, co region, co kraj, někdy co město, to vlastní recept lehce upravený, tu podle druhu masa, tu zase dle plnění a způsobu přípravy, od grilování, přes pečení po dušení. Involtini na stovky způsobů. Ty moje byly Involtini di vitello e piselli in umido. Tedy telecí, pěkně ve vlastní šťávě dušené a na hrášku :-)